UEFA Champions League 2004 - 2005 - recenze

Když se dva perou, třetí se opodál usmívá a mne si ruce. Stará pravda, navíc léty ověřená na nespočetně mnoha případech. Podíváme-li se do ringu virtuálních fotbálků, zrovna jeden takový souboj můžeme zahlédnout. No můžeme, my spíše díky jeho nepřehlédnutelnosti musíme, protože se jedná o nefalšovaný souboj titánů. Už nějaký ten pátek tam do sebe buší velikáni EA Sports a Konami. Na tom by nebylo zas až tak moc zvláštního, kdybychom ovšem skupinku těch opodál pokoutně se smějících netvořili my, tedy samotní počítačoví hráči. Oba sokové se snaží hráče přesvědčit, že právě jejich fotbal je ten nej. Důsledkem toho úroveň fotbalových her jednoznačně stoupá, což je jedno velké pozitivum pro hráče. Dokud zůstával Pro Evolutin Soccer skryt v konzolovém světě, jen málo co nutilo "papaláše" z EA k tomu, aby jejich FIFA každoročně rapidně zvyšovala svou kvalitu. Až útok Pro Eva na počítačové hráče donutil EA k narušení jejich monopolního smýšlení. Nyní zkrátka nešlo ignorovat konkurenci, protože ta měla v ruce většinu trumfů. Již FIFA 2005 ukázala, že tvůrci konečně udělali první pořádný krok kupředu a předvedli, že by do budoucna mohli Pro Evolution Socceru začít šlapat na paty. Na fakt, že kromě klasického ročníku FIFY se na monitorech co dva roky objevuje i fotbalový přídavek ze stáje EA Sports, jsme již zvyklí. Ať už se jedná o světový či evropský šampionát, vždy je výsledkem hra, která kromě nutných reálií nepřináší oproti aktuálnímu ročníku FIFY příliš mnoho změn. Letos se však situace mění. Ačkoliv se tento rok žádné fotbalové mistrovství nechystá, přesto lidé z EA vypustili do světa nový fotbalový přírůstek. Páni manažeři vzali lopatu, navštívili firemní pokladnu, hrábli do moře zelených bankovek a za úlovek nakoupili licenci na nejprestižnější evropskou klubovou soutěž, Ligu mistrů. Z výrobních linek EA tak vyjíždí novotou vonící UEFA Champions League 2004-2005. Prvotní nedůvěra a obava z nastavované kaše, způsobená zkušenostmi z minulých let, však tentokrát není na místě. Jde vidět, jak moc sportovní gigant cítí, že pokud nezačne sprintovat, prvenství na poli virtuálních fotbalů mu nenávratně uteče. Je zřejmé, že se UEFA Champions League 2004-2005 točí převážně okolo miliónové Ligy mistrů. Její atmosféru můžete nasát již při úvodním intru, byť nepatří zrovna mezi ty, které by bylo zapotřebí shlédnout vícekrát. Každopádně známé tváře fotbalistů a oficiální hymna UEFY postačí na to, aby vás patřičně vtáhlo do hry. To další co se vyloupne na povrch je menu. Lamentovat nad jeho konzoloidním nádechem je jako nošení dříví do lesa. Naštěstí lze spatřit jistou naději v podobě světla na konci tunelu. Zdá se, že autoři alespoň kdesi za zavřenými dveřmi zaslechli debatu o "user friendly" rozhraních a konečně nám nabízejí docela přehledné menu. Už bylo na čase, protože po zkušenostech z posledních let by se kdekomu mohlo zdát, že EA sami se sebou soupeří o to, kterak hráčům znesnadnit život. Ostatně horory z posledních ročníků FIFY jsou toho důkazem. K fotbalovému vyřádění nabízí UEFA Champions League 2004-2005 příležitostí vskutku dostatek. Herních módů je hned několik a každý si jistě vybere to své. Góly můžete začít sázet třeba v módu rychlého zápasu, kde si vyberete jeden ze dvou stovek nabízených evropských mužstev (plus svého soupeře) a můžete vyrazit na zelenou plochu dobývat protivníkovu branku. Mezi týmy nechybí ani čeští zástupci v podobě již tradiční Sparty či hanácké Sigmy Olomouc. Pokud chcete zažít větší vzrušení, pak máte možnost vyzkoušet kupříkladu "Home and Away", tedy dvojzápas, ve kterém se počítá skóre ze vzájemných duelů. Něco na způsob vyřazovacích bojů známých právě z evropské scény. Další herní variantou je uspořádání turnaje v režimu "Tournament". Nechybí ani závěrečné boje v Lize mistrů. Stačí si jen vybrat jednoho z letošních skupinových účastníků a kráčet až do samotného finále. Máte tak třeba možnost napravit neúspěch Sparty a ukázat, jak se správně drží vítězný pohár nad hlavou. Samozřejmostí je reálné rozlosování skupin podle letošního ročníku, ale pokud se vám příliš nezamlouvá, stačí jen zvolit náhodný los. Chcete si nasimulovat jakoukoliv situaci v libovolném zápase? Pak vás dozajista potěší mód zvaný "Situation". Zde si stačí jen vybrat dva kluby, právě probíhající minutu zápasu, aktuální skóre a poté zasáhnout do osudu hry. Naeditovat si toho můžete samozřejmě více a ačkoliv to na první pohled nepůsobí příliš lákavě, jedná se o příjemné a hlavně vítané zpestření celé hry. Aby byla naše exkurze do herních voleb kompletní, nemůžu se nezmínit o volbě "Create Player", kde už je z názvu patrné, co se pod ní ukrývá. To se vezme jedna taková "neforemná" postava a začne se uplácávat do foremné podoby. Tak dlouho se mění různé její proporce (tuhle se upraví nos, tady se přidá takový či makový účes), až se dosáhne stavu "dle obrazu svého" a z postavičky se vyklube vykutálený "čutálista", který je vržen do víru velkých zápasů se slovy "Ukaž co umíš!". Nezbytnou součástí hry je rovněž možnost trénování. Nic nového pod sluncem sice nečekejte, leč pro nácvik nejdůležitějších herních situací (rohové kopy, standardní situace apod.) je to dostačující. Nechybí ani tréninkový zápas se zvoleným počtem hráčů. Poznávací zájezd po herních možnostech máme zdárně za sebou, tedy až na jednu maličkost, tou poslední kdo čeká na své představení je dáma zvaná Sezóna. Právě možnost odehrát sezónu za svůj oblíbený tým patří k tomu nejlákavějšímu, co tahle hra nabízí. Jedná se v podstatě o jakousi kampaň, jejíž cílem je dostat vámi vybraný tým až před brány finále Ligy mistrů a stát se majiteli nejprestižnějšího evropského klubové poháru. Na počátku zrodu vašeho famózního tažení vás čeká výběr fotbalového týmu. Bohužel tentokrát je volba poněkud omezena, vybírat můžete pouze z mužstev, jejichž liga je zde kompletně zastoupena. Z nabízených možností proto máte k dispozici všemožné kluby anglické, německé, italské, francouzské a španělské nejvyšší soutěže. Nyní přichází na řadu manažer, respektive trenér. Toho si taktéž můžete uplácat k obrazu svému a navíc ho můžete obléci do nějakého slušivého šatstva. Chcete-li z něj mít elegantního profíka, pak mu nazujte mokasíny a nějaký dokonale padnoucí oblek. V opačném případě na něj můžete plácnout dost nevkusnou šusťákovou soupravu. Ale co, na trenérovi se to ztratí. Ať už váš hlavoun vypadá jakkoliv (mladý, starý, s brýlemi, bez nich atd.), důležité je, aby bezchybně zvládal svou práci. Vše je připraveno, sezónu můžeme zahájit. Během ní vás čeká pět desítek rozmanitých úkolů, které je potřeba splnit. Některé z nich jsou řekněme primární, těch musíte chtě nechtě dostát, ty zbylé jsou pak jakýmsi doplňkem pro větší bodový zisk. Mezi primární úkoly spadají výhry v nejrůznějších utkáních, u kterých pouze vítězství zaručuje postup. Opačný případ znamená váš vyhazov z týmu a nezbytný reload uložené pozice. Mezi ty méně významné úkoly pak patří různorodé požadavky majitele klubu. Nakoupit posily, prodat hráče, postavit do utkání novou posilu, vstřelit s ní gól, skórovat do dvaceti minut utkání, vsítit určitý počet gólů, dosáhnout stanoveného počtu procentuálního držení míče apod. Požadavků je celá řada a čím více se vám jich podaří splnit, tím více získáváte bodů. Za nahromaděné body se vám postupně odemyká spousta bonusů (nové míče, stadióny, dresy atd.). Body mimochodem neobdržíte pouze za předem stanovené úkoly, ale rovněž za zápas obecně. Konkrétněji za jeho pozitivní části (vstřelené góly, neobdržené branky). Na druhé straně za negativní věci (červené či žluté karty) se vám bodíky odečítají. Vlastní sezónu netvoří pouze utkání Ligy mistrů, ale taktéž přípravná utkání (třeba i s vlastním rezervním týmem) a ligová střetnutí. Celé je to pak značně napínavé, neboť osud vám někdy připraví infarktové situace. Hned na úvod sezóny vás kupříkladu čeká nepříjemnost v podobě nutnosti vyhrát zápas, protože jedině výhra vás posouvá do předkola Ligy mistrů. O podobně zajímavé momenty není v průběhu hry rozhodně nouze. K módu Sezóny se pak váže ještě jedna perlička. Mezi utkáními vám namísto klasických melodií zní do uší sportovní EA rádio, kde můžete zaslechnout komentáře k zápasům. Nebojte, o písničky nepřijdete, jako každé správné rádio, i tohle má mluvené slovo prokládané hudbou. Rádio je dozajista slušně zpestřující specialitka a navozuje náležitou fotbalovou kulisu. Ne nadarmo se řadí kampaň k nejzábavnějším částem hry. Má náboj a nechybí jí ani patřičná motivace v podobě získání naleštěného poháru. Konečně se dostáváme na vlastní hrací plochu. Tady atmosféra nabírá na intenzitě, zejména pokud se jedná o zápasy Ligy mistrů. Stadiónem se rozléhá jásot nabitých ochozů a do toho hraje oficiální hymna. Všechno dohromady dokáže rozbušit nejedno fotbalové srdce. Na trávník vybíhají obě jedenáctky a prostřihy na hráče, trenéra, diváky a rozhodčího jen umocňují zážitek z opravdu exkluzivního televizního přenosu. V tomto duchu se nese taktéž zpracování pohledu formou širokoúhlého obrazu, který sice nemusí sednout úplně každému (osobně mi byl zpočátku poněkud proti srsti), nicméně po pár odehraných zápasech si této "dilatace" obrazu ani nevšimnete. Ihned co rozhodčí foukne poprvé do píšťalky, budete nad tím, jak velký pokrok pánové z EA učinili, jenom uznale pokyvovat hlavou. Strašák jménem Pro Evolution Soccer (zejména jeho čtvrtý díl) se nad EA zkrátka neustálé vznáší a logickým důsledkem je urputná snaha o překonání tohoto fantastického fotbalu, jenž je citelná na každém kroku. Tvůrci si uvědomili, co znamená fotbal a UEFA Champions League 2004-2005 udělala k fotbalovosti pořádný krok kupředu. Na první pohled se zdá, že od FIFY 2005 se toho příliš nezměnilo. To je však pouhý dojem. Přibylo pár "maličkostí", které z fotbalu dělají fotbal. Znatelně se změnila až nezdravě robotická přesnost hráčů. Přihrávky už nejsou zdaleka tak přesné, jak tomu bylo v minulosti zvykem. Nezřídka se stane, že hráč dostane přihrávku na dlouhou nohu, stejně jako zpracování přihrávek, jenž se ne vždy řadí k těm dokonale zvládnutým. Občas hráči míč jednoduše odletí od nohy, jindy se zase při střele nepříjemně ukopne a kulatý nesmysl pak letí lidově řečeno pánu bohu do oken. Zvýšila se i samotná obtížnost hry. Přehrát soupeře už není žádný med a to i v případě, že hrajete jinou než nejtěžší ze čtyř možných obtížností. Dostat se do slušné šance stojí poměrně dost sil a dobře zvládnutých kombinací. Na pouť přes celé hřiště s jedním hráčem můžete rovnou zapomenout, přímá konfrontace s bránícím protihráčem vás bude ve většině případů stát ztrátu balónu. Z toho všeho plyne, že vstřelit gól je nyní mnohem těžší. K mému potěšení navíc neexistuje jednoznačný recept pro překonání soupeřova gólmana. Někdy to jednoduše vyjde, jindy ne. Míč už není přitahován brankou sílou galaktickou a často se budete chytat za hlavu nad neproměněním i těch nejvyloženějších gólových situací. Obměnu zaznamenaly rovněž standardní situace. Ty můžete zahrávat hned několika způsoby (přímá střela, rozehrávka na krátko, faleš apod.). Nadto je k dispozici jakýsi terč, díky němuž můžete váš kop nasměrovat na libovolné místo (u rohových kopů je terč nahrazen šipkou). Co mě trochu překvapilo byla vizuální nepřítomnost pánů sudích na hřišti během vlastní hry, což jsem už bral po Pro Evu 4 jako nově stanovený standard. To nicméně nemění nic na faktu, že rozhodčí o sobě dávají vědět jinak. A to poměrně často. Nebudete-li hrát fair play, můžete očekávat barevné karetní představení. Potěšitelným faktem jsou i výhody, které rozhodčí občas týmu dopřeje. Co mě ovšem zarazilo byla situace, kdy můj tým dostal výhodu a to i přesto, že k nedovolenému zákroku došlo v soupeřově pokutovém území. Nejhorší bylo, že nabídnutou výhodu jsem nijak nevyužil, stejně jako jsem se nedočkal nařízení penalty. *25* *26* *27* Grafická podoba hry je totožná se hrou FIFA 2005. Upřímně jsem také nic jiného nečekal, přeci jenom mezi oběma hrami příliš času neuplynulo. Na druhé straně se opět jedná o vizuálně zajímavou podívanou s prvotřídními animacemi fotbalistů. Samotní hráči se pak liší kus od kusu. Známé tváře poznáte bezpečně, u těch ostatních musíte vyvíjet vlastní představivost. Klasický neduh mírně odfláknutého zpracování okolí (zejména diváci) naneštěstí zůstal. Nově naopak přibyl tzv. obraz v obraze, kdy například při vstřeleném gólu se v aktuálním obraze objeví nové menší okno se záběrem na vašeho manažera a trenéra v jedné osobě. Zvuková stránka si drží vysoký standard a potěší opět mistrně zvládnutý komentář. Od EA Sports se ani nic jiného čekat nedalo, tyhle záležitosti jsou tradičně na nejvyšší možné úrovni. *28* *29* *30* Jak si tedy stojí UEFA Champions League 2004-2005 v konečném soudu? Osobně nejsem přílišným zastáncem podobných nastavovaných kaší a raději si vždy počkám na nový klasický ročník. Avšak tentokrát mě EA Sports dokázali velmi mile překvapit a hra není jen pouhá FIFA s nálepkou Ligy mistrů. Pokud hltáte každý fotbal od EA, je volba jasná (stejně jako v případě, že jste hráli naposledy FIFU 2004 a níž), patříte-li však ke zbytku, pak bych doporučil spíše počkat na nový ročník FIFY (anebo se vrátit k Pro Evu 4:-) ) a doufat, že si udrží minimálně stejnou úroveň. Nebýt to "jen" Liga mistrů, jednalo by se o koupi, nad níž rozhodně nespláčete. Tohle se skutečně EA Sports povedlo. Jen vydržet a nesejít ze správné cesty.