True Crime: Streets of LA - recenze

Vezmeme trochu z Urban Chaoz, polévkovou lžíci GTA, špetku Sprinter Cellu, zalijeme Max Paynem a pořádně zamícháme. A co tu máme? Vývojáři z Luxofluxu tomu říkají True Crime, pojďte ochutnat… Hlavní postavou je Nick Kang. Od policie ho sice vyhodili, ale, jak se někdy stává, Nick dostal druhou šanci (všimla si ho ředitelka elitní zásahové jednotky ), a tak mu nic nebrání prohánět se ulicemi města se zapnutou sirénou. Nick Kang je typický drsňák z amerických béčkových filmů. Zvládne zmlátit pět gangsterů najednou a přitom ještě hýřit humorem, dovolí si s hnusným otrapou roztřískat celou restauraci a nezaplatit účet, a při přestřelkách se beze strachu postaví hordě teroristů, které, jak jinak, roznese na kopytech a sám vyvázne se zdravou kůží. Takový je Nick. S jeho povahou samozřejmě koresponduje i náplň jeho práce. K té patři stíhání nekalých živlů v ulicích L.A., boj proti ruské mafii a, v neposlední řadě, ničení všech konspiračních plánů, na které natrefí. To by snad bylo to nejpodstatnější, co lze o Nickovi, jako poldovi, říct. Jednotlivé úkoly si jsou podobné jako vejce vejci. Většinou jde o to, dojet z bodu A do bodu B, cestou pochytat pár zločinců, v cíli na vás pak nedočkavě čeká hrstka naivních gangsterů, kteří si myslí, že jejich početní převaha zaručuje vítězství. Přesvědčíte je o opaku, nasednete do auta a uháníte na jiné místo. Váš úspěch je odměňován jakýmisi body. Dalším hnacím motorem by měla být vaše pověst, ale bohužel, nic takového nefunguje. Je úplně jedno, jestli budete zločince zatýkat, nebo je rovnou postřílíte. Při druhé ze zmíněných možností, se z vás akorát stává policista se špatnou pověstí a nakonec obyčejný pochůzkář. Jenomže, když budete řešit zločiny způsobem prvním, vrátí se vám opět dobrá pověst a vše je zase ve starých kolejích. Takže motivace žádná. Nejjednodušší je tedy volit cestu druhou. Ale Nick má k dispozici i jiné fígle, než střelbu do živého. Někdy stačí pouze varovný výstřel, nebo zamávání odznakem, gangster se zalekne a vzdá se. Kořením všeho jsou ale automobilové honičky. Zběsilá jízda ulicemi velkoměsta, střelba z okýnka vašeho bouráku, který jste před chvílí, ve jménu zákona, zabavil nějakýmu bohatýmu floutkovi, kouř ze spálených pneumatik…Prostě paráda. Auto, řízené zločinci, můžete krásně zdemolovat. Rozstřílet pneumatiky, zadní sklo, pomačkat karosérii, až nakonec gangsterská kára zastaví, nebo vybuchne. Když už jsem se dostal k ničení vozů: Je s podivem, že auto po několika zásazích z pistole vylétne do povětří, nebo se při jízdě zasekne o živý plot, ale bez problémů s ním přerazíte sloup se semaforem, aniž by auto výrazněji zpomalilo. Fyzika je zde postavená trochu na hlavu. Vozový park je v True Crime vskutku bohatý, nalezneme v něm vše, od autobusů po nejrychlejší sporťáky. Aut je spousta, ale ne všechny máte možnost projet od začátku hry, některé modely se totiž zpřístupňují až v jejím průběhu. Dojem z jízdy trochu kazí omezený dohled, tuto nepříjemnost si hra přinesla z konzolové verze, ale dá se s tím žít. Ježdění po městě jsme si už užili až až, přejdeme tedy k té části hry, kde je vzdych prosycen vůní střelného prachu a krví nepřátel. K vypořádání se s nepřáteli vám pomůže bojové umění. Když váš soupeř utrží několik dobře mířených ran a kopanců, zůstává stát na malou chvíli v bezvědomí. To je ten správný čas na použití efektního komba, které vyvoláte zmáčknutím správných kláves. Nebožák se sesune k zemi, kde na něj můžete ještě skočit. Ale vždy si nevystačíte pouze se svými pěstmi. Jsou místa, kde přicházejí ke slovu zbraně. V arzenálu se nevyskytuje nic zvláštního. Za všechny třeba notoricky známý AK 47, nebo klasické SMG. V přestřelkách lze použít obdobu Max Paynovského bullet-time. Oceníte ho skoro vždy a jeho aktivování je více než jednoduché, stačí podržet skok a směrovou klávesu. Pomalu přecházíme k nedostatkům, které ve hře musíme trpět. Jedním z nich je skutečnost, že nelze klávesy nastavit zcela ku spokojenosti hráče. Například, přiřadit dvojici kláves tutéž akci je zhola nemožné. Další vadou na kráse, i když bych měl spíše říci jizvou na tváři, je otřesná kamera. Někdy se chová opravdu zvláštně, a tím znesnadňuje orientaci. Zdá se mi, že pokaždé, když píšu recenzi na konzolovou předělávku, vytýkám to samé. Kdy se vývojáři konečně poučí? No nic, jdeme dál. Grafická stránky hry patří, bohužel, také k těm temným. Nekvalitní textury a někdy zvláštní obličeje postav kladnými body opravdu nepřispějí. True Crime nám předkládá něco kolem deseti levelů, přičemž každý z nich je sestaven z několika misí. Za každou úspěšně dokončenou misi obdržíte body, které můžete směnit za výcvik v tréninkových centrech. Máte možnost se zlepšit ve třech oborech: bojová umění, střelba a řízení aut. Tento prvek není nikterak novátorský, nicméně zvyšuje motivaci k hraní. Smutné je, že True Crime lze dohrát za jedno odpoledne. Co ale prodlužuje radost ze hry je multiplayer. Multiplayer je zde opravdu povedený. Nabízí se nám pět módů, které může hrát čtveřice hráčů současně. Pojďme se na ně podívat blíže: Dojo master: Jedná se o boj muže proti muži, k dispozici máte všechny bojové schopnosti.. Battle master: Death match se spoustou zbraní. Není co dodat. Street racing: Pouliční závody. Nedaří se soupeře předjet? Stačí vytáhnout zbraň a začít střílet… Police chase: Hra na poldy a zloděje, celkem zábavné. Hra více hráčů celkem zásadním způsobem prodlužuje životnost tohoto titulu. Nebylo by však od věci poněkud zvětšit mapy pro Battle master, aby bylo možno hrát ve více než čtyřech lidech. Zábava by se v tomto případě znásobila. Je na čase sečíst klady a zápory a vyřknout ortel. True Crime nedokázal skrýt svůj konzolový původ. Špatné ovládání, hrozná kamera a zastaralý grafický háv. Na druhou stranu je zde poutavý a svižný příběh a celkem slušná hratelnost. Pokud hledáte něco na ukrácení nudy při čekání na nové GTA, je True Crime právě pro vás, i když není na dlouho. Autor: LINK(mailto:Kadlec_Petr@seznam.cz;Petr Kadlec)