Tomb Raider: Angel of Darkness - recenze

Lara se vrátila a je opředená řadou záhad. Nikdo neví, jak se dostala ze sutin Sethovy hrobky, stejně tak existují pouze domněnky o nějakém africkém kmenu, u kterého se schovávala, než se vrátila do Evropy. Ale to je minulost. Hra začíná pohledem na mrtvé tělo vašeho učitele a snad i přítele Wernera von Croye. Nikdo neví, jak umřel a pravděpodobně je to další obět vraha, který si trefně říká Monstrum. Toho si ale policie nevšímá a považuje za vraha chudinku Laru. Zkuste nudnému pařížskému komisaři vysvětlovat, že vy si doopravdy nic nepamatujete, jen to, že jste ho určitě nezabili. No z toho čouhá pár let za katrem. Ještě než umře, vysvětlí vám, že kdysi žil alchymista jménem Obscura, který namaloval pět obrázků, které slouží k znovuzrození dávné rasy Nephilim, jejíchž členové jsou nesmrtelní, nezranitelní a prostě a jednoduše dokonalí. No a pak už je to všechno jen na Laře. Hned jak se posunete z úvodního filmečku vám Lara začne vysvětlovat co a jak s ovládáním. To se vyplatí posouchat, protože do ovládání nám přibyla řada nových funkcí, z nichž jen některé se dají naprogramovat. Změny v ovládání rozhodně přinesly trošku ulehčení. Třeba už nemusíte držet klávesu, když chcete chodit. Stačí jedno stisknutí tlačítka a máte přehozeno buď na chůzi, nebo na běh. Pohyb samozřejmě zůstal naprogramovatelný, ale přibyla k němu ještě myška, která dokáže řadu situací usnadnit. přibylo taky dost tzv.stealth pohybů, jako třeba plížení se po břiše, tiché našlapování, nebo tichá likvidace (ta se naneštěstí dá použít jen proti stojícímu nepřiteli). Jinak ovládání jako takové se oproti minulým dílům zpomalilo, hlavně je pomalá reakce Lary na klavésnici. To vás někdy může stát reload, protože se zavřely dveře, do kterých jste zrovna potřebovali vběhnout. Styl hry se o poznání změnil, zvláště ze začátku se hra dosti podobá adventuře, takže si dáte pár rozhovorů, kdy u některých doopravdy záleží na tom, co řeknete. Pokud si zpovídanou postavu naštvete, může to skončit tím, že budete shánět potřebné informace jinde, ale taky se může stát, že za nevhodné chování schytáte pár kulek. Jakmile ale oputíte temná zákoutí Paříže a vydáte se do Louvru, tak se pomalu z pěkně řešené adventury stává akce. V Louvru naše ucho potěší čeští strážci, kteří mají sice namluvenou jen jednu hlášku, ale stejně ji uslyšíte maximálně párkrát a nebude vás nudit. Až přijdete na Strahov, budou tam sice taky stráže mluvit česky, ale už bych to bral jako samozřejmost :). Tam už je to ale naprostá akce. Když už jsem u toho, mohl bych zmínit arzenál Lařiných zbraní. Takže začneme u rukou, pak se přidá řada různých pistolí a pistolek (jedna se až nápadně podobá té, kterou používali vojáci Hitlerovi říše), mezi kterými ale chybí staré známé dvojpistolí. No a nakonec tu máme brokovničku (ta je úplně super, za nic bych ji neměnil) a nějaké ty poloautomaty typu UZI. *reklama* Realističnost lokací dost dobře nedokážu posoudit, ačkoliv v Paříži jsem strávil pár týdnů a v Praze žiju už nějakých šestnáct let. Pořád jsem neprohledal místní kanalizace, zvláště pak ty pod Strahovem, ani nemluvě o nějaké Strahovské pevnosti, kde se dělají jakési tajné pokusy. Po dohrání Lary jsem svou absenci v těchto prostorách začal považovat za docela chybu. Vždyť ve hře se tam neobjevuje jediná krysa a posledního homelesáka minete ještě v Paříži. Zdálo se tam dokonce vcelku čisto, proč to tedy trošku neprozkoumat. Po pár hodinách uvažování jsem se přece jen rozhodl radši to nedělat a situaci ve hře odsoudil jakožto utopickou. Jedinou lokalitu, kterou mohu označit za realistickou byl Louver, respektive jeho galerie, protože do archeologických vykopávek pod Louvrem jsem se doopravdy se vstupenkou nedostal. Realističnost zbytku se posuzuje už o poznání lépe. Velmi pěkné na pohled, ale horší při hraní je to, že po různých okapech, rourách a zdech se dá šplhat jen omezeně, protože jakmile Laře dojde síla, prostě se poroučí dolů. Zato trochu nerealistické je, že sprintovat může pořád a nikdy se u toho nezadýchá. Sprint jako takový získá Lara až asi v polovině hry, kdy vám oznámí, že jí narostla síla natolik, že už si dovolí sprintovat. Mimochodem onen prvek narůstání síly je sice hezká věc, ale hru to trošku zdržuje. Realističnosti ještě trochu ubírá nedokonalá grafika, které by zjevně prospělo trochu delší testování. Ono procházet pohovkou může být sice sranda, ale vyzkoušejte si, jestli vámto půjde i u vašeho gauče v obýváku. Kapitolka sama pro sebe jsou Lařiny oblečky. Začínáte v uplých džínách a triku, po vstpu do archeologického výkopu se jakýmsi záhadným způsobem převléknete do trošku delších kraťasů, ale tričko si necháte. Pokračuje to změnou trička na tílko. Dál a dál až se nakonec dopracujeme ke starému známému mini tílku a mini kraťasům. I když v Praze se dá Lara donutit k tomu, aby si na chvíli vzala jakýsi neoprenový obleček, ale ani tak neuvidíte převlékání. Kdo by o to taky stál, že?? Když už jsem v tom, mohl bych trošku popsat postavy. Díky množství rozhovorů, ať už vámi provedených, nebo pouze filmových konečně slyšíme Lařin hlásek s anlgickým přízvukem a podtónem typu "neuděláš co chci a umřeš". Ale tady přichází další změna. V Praze si zahrajete i za jinou postavu, než je Lara. Tou jinou osobou je Kurtis, kterého si můžete povšimnout ještě v Paříži. Jelikož Kurtis je urostlý chlapák, ještě víc se u něj projevuje ona již zmiňovaná pomalá reakce na klávesnici. Co je zajímavé na Kurtisovi je skutečnost, že si za něj zabojujete (a pokud možno zabijete) se dvěma ze tří bossů. Samozřejmě, že ten hlavní (Monstrum) je záležitost pro Laru (Kurtis už je stejně v té době mrtvý a ze záhrobí se s všemocným mágem bojuje docela těžko). Ale praotec rasy Nephilim s prozaickým jménem Proto (jen k dokreslení, to není člověk) a zmutovaná bioložka Boaz, jsou pouze pro Kurtise. Ač se to může jevit divné, Kurtis jde ze začátku proti Laře a dokonce vám sebere všechny zbraně, které vám už nikdy nevrátí. Tomb Raider: Angel of darkness umí hráče zabavit, ale po odchodu z pařížských ulic už chybí ona adventurní část a celý zbytek hry už je jen stará známá akce. Hra je na dnešní poměry docela dlouhá (mě to trvalo asi týden ji dohrát, ale já u toho chodím do školy, takže dejme tomu nějakých 45 až 50 hodin čisté pařby). No myslím, že pokud bude příští hra alespoň trochu podobná téhle a autoři do ní vpraví ještě více adventury, máme se na co těšit. Ale i AoD je docela dobrá pařbička na nynější docela studené noci.