Tiamat - novinky

Chcete kvalitní rockový zážitek? Nebaví Vás již HIM, Rasmus nebo Metallica? Pak je právě vám určena sbírka alb švédských TIAMAT. Kdo by čekal nějaké zařazení jako "Tiamat hrají Gothic" - má asi smůlu. Tiamat se prostě zařadit nedají. K dispozici mám alba Sumerian Cry, Astral Sleep, Wildhoney, Skeleton skeleton, Judas Christ, Prey a Sleeping Beauty. Pro ty, kteří již skupinu znají nebude asi žádným překvapením nemožnost zařazení do nějaké přesné hudební "škatulky", nejde to s jednoho prostého důvodu - každé album je prostě úplně jiné a originální. Dle mého ta pravá éra kapely začala až albem Astral Sleep, Sumerian Cry je spíše jen takový začátek, nebo možná kvalitní demo. Ale tím nemyslím, že by bylo nějak podřadné či nehezké, jen není srovnatelné s alby novějšími. Lehce death-metalové Astral Sleep, jehož obsahem je celkem 9 skladeb vás může zapůsobit hlavně jeho zajímavou melodičností, která se někdy v death-metalu vytrácí na úkor "zběsilosti" a morbidnosti. První skladba "Neo Aion" je prakticky intrem, ale jeho poslech je důležitý, neboť zde zazní prakticky hlavní motiv alba. Můžeme ho ještě zaslechnout - prakticky v každé další písni alespoň kousek. Druhá "pecka" - "Lady Temtress" zapůsobí především bezvadně laděnou rytmickou kytarou a přechodem zhruba uprostřed, kde se jakoby v čase přeneseme lehce do dob Black Sabbath. Leader Johan Edlund /někdy vidívám jako Johann Ädlund/ zde zní doopravdy deathmetalově, není co vytknout. Třetí skladba "Mountain of Doom" vás přivítá klávesami a lehkou basou s bicími, skoro to vypadá, jako zjemnění stylu - ale co se nestane za pár vteřin? Pořádně nabuzená kytara už čeká na svůj part, a přidává se, ztvrzuje celkový dojem. Uprostřed se zase dostaneme do "jiného světa", změní se motiv, trochu i rytmus - opět jako výlet do dob minulých za strýčkem Ozzym a jeho bandou. I další působí velice kladným dojmem, ale pro posluchače zvyklého na odlehčený HIM nebo starou dobrou Metallicu asi jen průměrným. Až pak doslova "přelomové" album Wildhoney z Tiamatu udělala kapelu No.1 v jejich oboru. Srovnám-li Astral Sleep a toto album, je zde znatelný skok, co se týká kvality zvuku především, dále pak celkového nápadu a neméně i stylu. Jestli to minulé bylo death-metalové, toto je spíše už "jen" metalové, trochu zabrousí občas do gothic metalu, ale nedá se přesně specifikovat - každá skladba je doopravdy unikátní, už jen třeba ta druhá - "Whatever that hurts" - vás usadí do křesla a donutí poslechout si celé album v kuse. Ne nadarmo se říká, že Wildhoney je nejlepší album. Zajímavé jsou i přechody mezi skladbami, kupříkladu hned 4. skladba je jen jakýmsi šumem s xylofonem - jinak se to snad ani nazvat nedá :-) Následující pátá - "Gaia" - je pravděpodobně nejsilnější na albu, kombinace jednoduchého syntezátoru a basy na začátku se sborovým zpěvěm a bicími působí velkolepě. Adlund zde již trochu ubral na deathmetaličnosti, sice ještě trochu "chraplavým" hlasem, ale již přeci nesrovnatelně čistějším než dříve, zde doplňuje onu nádhernou souhru jinak dost nesouhratelných nástrojů. Během kytarového sóla se vám zatají dech - ne, že by bylo tak složité, každy ba i podprůměrný kytarista by se ho časem naučil, ale je prostě krásné. Dalším "lákadlem" by mohla být skladba osmá - "Do you dream about me". Dvě akustické kytary zde hrají svoje jednoduchá sóla v zvláštním taktu, zpěv je čistý a melodický. Skladba působí dosti smutně, ale po několikerém poslechu spíše zasněně. Ke konci se změní jak rytmus, tak melodie, přidají se bicí, nebudete věřit jak se na sebe dají napojit dvě melodie, které byste si dohromady asi těžko představili. Poslední skladba na albu je taková příjemná lehce rocková ukolébavka, střídající se dva akordy celých sedm minut s bicími a bezvadnou basou by snad uspala i totálního popového fanouška :-) Skeleton skeleton je albem již z jejich novější éry, zde již můžeme s jistotou říci, že se dostatečně přibližují gothic-metalu, některé kousky jako by z HIM z kytary vypadly :-) Prakticky alba až po Judas Christ si "vedou" tuto svoji povahu až do zatím posledního počinu "Prey" - (2003). Prey je sice minulým deskám podobné, avšak již to není takové "naHIMlé", dostáváte při poslechu pocit, že Tiamat již zrodil právě jen ten SVŮJ styl hudby, který se již přibližovat podobným nechce - a doufám, že ani nebude, protože by to byla škoda. Přeci jen Tiamat je skupinou, která se hodně zasloužila o rozvoj gothic po severských zemí - i když takových jsou spousty, jmenovitě Nightwish, HIM, Rasmus, Stratovarius... ale i přes genialitu Timmo Tolkkiho ze Stratovarius je Tiamat ve svých ponurých a temných akordech tím pravým , asi takovým, jakým by měl být "čirý" gothic. A pro zajímavost jsem zkoušel zahrát některé jejich písně na piáno - jaké bylo moje překvapení, když každá druhá skladba je v gismoll nebo fdur :-) (moll a dur není zaměněno, je to záměrné!)