The Warriors - recenze

Nesnáším hodnocení her typu Grand Theft Auto, Morrowind a podobně. Jednak je přímo neúměrně náročné tyto těžkotonážní tituly skutečně pořádně prozkoumat a následně v krátkém časovém odstupu i posoudit a dále pak, aby toho málo nebylo jste neustále frustrováni představou, zda-li jste náhodou na něco nezapomněli, správně popsali, vyložili a zhodnotili všechny složky hry, co víc, nedej bože se snad nakonec spletli, nebo nezavděčili některému z čtenářů/fanoušků. S mírnou úlevou ale stále znatelnou nejistotou musím úvodem tohoto testu konstatovat, že ačkoli se zdají být právě i The Warriors přesně tímto typem „recenzentského oříšku“, přes veškerou omáčkou nejčastěji přelitou z veleúspěšného San Andreas, nemá tento kousek z dílny nového týmu Rockstar Toronto zdaleka takové ambice jako jeho starší sourozenec a komplexností se mu nemůže rovnat ani vzdáleně. Přesto je i zkušený hráč během prvotního seznámí s hrou trošku zaskočen škálou nabízených možností a funkcí. *1* *2* *3* Ale zpět na začátek. Titul The Warriors, jakkoli se to může zdát podivné, jest postaven na základě oficiální licence cca třicet let starého filmu. Zvláštní, říkáte si? Netřeba si tím však více lámat hlavu. Mluvíme o snímku, jenž (možná) v Americe má statut srovnatelný s kultovními kousky typu Pulp Fiction, ale v Evropě je prakticky neznámý, a to i protřelejším filmovým fandům. Ostatně, není se čemu divit, když jej dle všeho lze jen horko těžko, případně vůbec ne, v našem regionu sehnat např. na DVD. Co naplat, filmu jsme sice neznalý, ale hernímu prožitku to evidentně nechybí. Beztak, nebo možná právě proto, si můžete příběh hry vychutnat na 100%. Věc se má tak, že se ujímáte během hraní postupně role nejrůznějších mlátičů a rváčů z gangu zvaného The Warriors, který v kulisách New York City 70. let soupeří o moc a postavení s dalšími obdobně zaměřenými tlupami. Jedná se o poměrně neotřelé a atraktivní prostředí, které vám tak trošku připomene Kmotra a na druhou stranu navozenou atmosférou dává vzpomenout i na již několikráte zmiňované GTA. Vaším cílem je „prosté“ ovládnutí všech sousedních čtvrtí. Tak činíte prostřednictvím sprejování tagů (současně vycházející Marc Ecko's Getting Up: Contents Under Pressure představuje totožný ale rozpracovanější motiv), vybíraní výpalného, loupeží, nejrůznějších pouličních bitek nebo třeba účastí v řadě pochybných soutěží a klání. Ačkoli se může zdát, že The Warriors jsou jen pouhou kopií GTA, v mnoha směrech se tyto hry zcela zásadně liší. Naproti modelu otevřeného komplexního světa přichází dnes recenzovaná hra s poměrně uzavřeným a jednoduchým prostředím, které ponejvíce připomíná (stejně jako i bitky samé a další aspekty) klasické „beat ‘em up“, tedy hezky česky – „chodičky mlátičky“ – typu Final Fight, Double Dragon nebo Golden Axe. Jakkoli se to může zdát limitující a jako krok zpět, hře tento styl sedí nejlépe a odpovídá lépe jejím možnostem a potřebám. Na druhou stranu je pak trochu smutnou skutečností, že titul už toliko nevyužívá své větší ucelenosti a nabízí nám prakticky grafiku ve stylu San Andreas (ne-li hůře), což je v této kategorii (promiňte mi, pánové) tak odpovídající hrám 2. – 3. kategorie. *4* *5* *6* V mnoha dalších aspektech však již The Warriors svého předchůdce nezapřou. Ať již jde o celkový vizuální dojem a grafické poddání, HUD nebo třeba „domácí půda“ a systém výběru další aktivity/plnění mise atp. A ačkoli se v The Warriors nepovozíte žádným dopravním prostředkem na vlastní kůži nebo nechopíte žádné z palných zbraní, budete se vlastně po celou dobu hraní cítit jako doma. K výše zmíněnému je třeba podotknout, že hra se soustředí především toliko na výše zmíněné pouliční zápasy a tedy byla i hlavní pozornost věnována právě jim a systému boje vůbec. Naproti prostému kopanci či „plácnutí“ z GTA se zde tedy setkáváme s celou plejádou brutálních útoků, které můžete ještě vyšperkovat řadou efektních chytaček nebo použitím kupříkladu opodál stojící cihly/dlažební kostky/lahve/kytary atd. K Tekkenovi tahle zábava prostě nemá příliš daleko. Ovšem… Ovšem to by se vše, celá tahle krása, nesměla změnit v taková nelidská jatka. Líbí-li se vám to či nikoli, je čistě jen vaší věcí, proto se z mé strany jedné o konstatování faktu, nikoli jeho hodnocení. Musím ovšem uznat, že je ztvárnění The Warriors opravdu na hranici vkusu tradičního hráče a slabším povahám (čti rodičům) by z vašeho počínání nemuselo být vůbec veselo. Oproti nadsazenému GTA či až nesmyslně absurdní brutalitě Manhuntu, která byla spíše k smíchu, se v The Warriors setkáváme se skutečnou surovostí, krutostí a nesmyslným násilím. A něco podobného lze ostatně konstatovat i o celkové náplni hry. Přesto nemohu než říci, že mě vybírání aut a rabování obchodů stylem popelnice do výlohy dost pobavilo. Zvláště pak ve dvou. *7* *8* *9* Čímž se dostáváme k dalšímu příjemnému detailu, a to přítomnému multiplayeru. Ten můžete okusit jednak prostřednictvím klasického versus duelu v jednom či více lidech, nebo (a to je ta zajímavější část) díky celkem solidně zpracovanému kooperativnímu singlu. Vtipné přitom je, že všechno tohle násilí je alespoň částečně politicky korektní (snad prvně v historii Rockstar Games), jelikož se to mlátí a mydlí hlava-nehlava černí x bílí. Žádné předsudky. To vše doplňuje kvalitní soundtrack a velmi povedené a zábavně napsané dialogy s ještě výraznějším zapojením dialektu a slangu. Zdá se, že máme před sebou takřka ideální hru. Ale ouha… Ačkoli racionálně můžeme hovořit snad jen o nedostatcích v grafickém poddání hry, to vše nějak nedrží kloudně pohromadě. Nic vás nežene dále. Hra je neskutečně stereotypní, stále se opakují tytéž úkoly (nedej bože, pokud jste snad hráli nějaký ten díl GTA!). Borce sice můžete trénovat, ale ne že by to k něčemu bylo. Neustále opakující se souboje vás začnou během pár minut nudit a vy začnete uvažovat, jak z toho ven. Ne, je mi líto, páni programátoři. Většina novinářské obce vám sice leží u nohou, ale já musím konstatovat, že absolutního vrcholu se tentokrát Rockstaru dosáhnout nepodařilo.