The Last Guy - recenze

Nabídka stahovatelných her pro Playstation 3 nám za poslední rok utěšeně narůstá. Sice nemáme takový výběr jako na konkurenční XBOX 360, ale zase se dočkáváme řady originálních skvostů, které jinde hned tak neseženete. S klidem o sobě mohu říci, že jsem fanouškem těchto menších her a drtivá většina se pravidelně rozvaluje na pevném disku mé PS3. Ovšem hra, o které bude tato recenze, těžko hledá svůj ekvivalent. Co byste chtěli od posledního chlápka (hra se jmenuje The Last Guy)?


Japonsko je země různých podivností a zvláštností. Např. za velice oblíbené převlékání do mundůrů herních postaviček (tzv. cosplay) byste si u nás šli na nějakou dobu sednout do hezké vypolstrované cely. Hry také nejsou pro každého, ostatně japonské RPG jsou v podstatě už svébytným žánrem. A Japonci také mají specifický smysl pro humor a smějí se věcem, u kterých jen bezmocně kroutíme hlavou a nechápeme. Tak i hra Last Guy čerpá z oblíbené japonské tématiky – z invaze mimozemšťanů, kteří mají za úkol zlikvidovat nebohé lidstvo. Naštěstí záchrana je na dohled a statečný chlápek již přichází.


Pokud teď čekáte nadupané FPS se suprovou grafikou, budu vás muset bohužel zklamat. Tahle hra je totiž zobrazena z ptačího pohledu, ve kterém vidíte stylizované postavičky, kterak nešťastně pobíhají na mapě. Mapa však není klasiky kreslená, ale vychází z reálných lokací, zobrazených pomocí satelitu. Původně měly být použity mapy přímo z Googlu, nicméně podle tvůrců by to zbytečně komplikovalo hratelnost, takže se mapami pouze inspirovali. Princip hry je nesmírně jednoduchý a pochopíte jej prakticky okamžitě. Ovládáte malou postavičku vašeho hrdiny, který má za úkol zachránit nebohé civilisty před dotěrnými mimozemšťany (občas maličko křížené se zombáky). Ti se plazí (skáčou, plíží) ulicemi s úmyslem zlikvidovat důvěřivé občany. Vaše úloha je jednoduchá. Sbíráte lidi (prostě jdete kolem nich a oni se k vám rádi přidají) a snažíte se vyhýbat protivníkům tak, abyste civilisty dovedli do bezpečí. To symbolizuje úniková zóna, odkud se všichni zdárně evakuují. Pár speciálů k tomu jako přídavek a máte zhruba představu o tom, jak se hra vlastně hraje.


Musím přiznat, že mě na tuto netradiční zábavu celkem dost namlsalo demo. Stáhl jsem si jej z japonského Storu, kde samozřejmě hra vyšla jako první a strávil jsem u něj dost času a dobře se bavil. Bohužel plná hra nepřináší příliš mnoho dalších nápadů. Před vámi stojí celkem 15 levelů (Washington, Sydney, ale třeba i fotbalový stadion v Newcastlu). úrovně procházíte tak, že zachráníte určitý počet lidí a jednoduše se přesunete dál. Po nějaké době jsem zjistil, že mě hra nebaví, protože se situace neustále opakují. Sice v jiném prostředí, ale podobně anonymní, jelikož nepředpokládám, že by tady byl někdo velký znalec ulic Tokia. Přídavné mapy se zatím bohužel nekonají (kdyby tak šla stáhnout mapa mého bydliště, to bych si dal líbit).


Co říct na závěr? Myšlenka je to zajímavá a hříčku staženou ze Storu za menší peníz na ní lze postavit. Přesto jsem od ní čekal trochu víc. Pokud ale máte rádi podivnosti, tak neváhejte. Tohle je přesně to pravé pro vás.