Tenkrát v Mexiku - recenze

Děkuju Pánu Bohu za jednu věc. Že nežiju v Mexiku. Jestli to tam totiž vypadá tak, jak nám to líčí tento snímek, pak by mi asi strach o život nedovolil vylézt z domu. Tu děťátko s bouchačkou, přes ulici nasupená armáda, za rohem chlápek s plamenometem… Revoluce je holt asi těžká věc. A v podání Roberta Rodrigueze se mění v zajímavou akční podívanou. Jak už sám název filmu napovídá, snímek by měl být poctou klasickým westernům v čele s nesmrtelným Tenkrát na Západě (Once upon a time in west). A s určitým nadhledem to western skutečně je, samozřejmě v moderním provedení a se slušivým kabátkem jednadvacátého století. Ale abych pravdu řekl, klasika je klasika. Tenkrát v Mexiku zakončuje trilogii filmů o Mariachim (El Mariachi - 1992 a Desperado - 1995) a přestože předchozí dva díly jsem v rozpuku mládí registroval jen tak letmo (přeci jen to není až tak moc můj soudek), musím uznat, že zakončení je to vcelku podařené. I když samozřejmě záleží na úhlu pohledu - není všechno zlato, co se třpytí. Výrazným problémem filmu, který v celkovém hodnocení sráží hodně bodů dolů, je jakási zběsilost - přijdu si, že se mi nedostalo času se s nějakou postavou více ztotožnit, pochopit ji. Jistě, u filmu tohoto typu se to ani očekávat nedá, ale snímek je tak překvapivě dobře zpracován, že v tomto případě by nějaké bližší seznámení rozhodně nebylo na škodu. A vůbec - ta zběsilost se projevila i v tom, že asi tak po polovině filmu jsem přestal registrovat, o co že to vlastně jde. Je zde tolik dějových zvratů a složitých vztahů, až to bije do očí; je strašně těžké se v tom orientovat a na konci jsem vlastně věděl, že nic nevím. Prostě jde o osmdesátiminutovou zábavu bez hlubšího smyslu, o nic víc. V Mexiku se dějí věci. Místo aby se v poklidné vesničce nadále vyráběly kytary, které pak El Mariachi poctí svou hrou, vzpomene si určitá skupina lidí, že el president už dosluhuje a je čas na změnu. A po dobrém to rozhodně jít nemá. Agent CIA Sands (Johnny Depp), ochotný pro své milované jídlo puerco pibil i zabíjet, si Mariachiho nechává zavolat, aby zabil generála Marqueze, jež se má pokusit o převrat - a je to tu, máme prvek odplaty, El Mariachi má totiž s mistrem Marquezem určité nevyřízené účty - právě Marquez totiž Mariachiho víceméně zabil. Teď je řada na El Mariachim. Prezident mezitím vyhlašuje válku drogovému kartelu jistého Armanda Barilla. Prezidentovi samozřejmě pomáhá speciální policejní jednotka. Nikdo ale neříká, že by se v ní nemohl objevit někdo zkorumpovaný, například pohledná policistka…když už jsme u korupce, nezapomínejme ani na prezidentova poradce. Sands se setkává s bývalým agentem FBI a poštve ho proti Barillovi, který mu zabil parťáka a přítele. Do toho je ještě dobré si zapamatovat jméno Billyho Chamberse, nevypočitatelného chlápka s kouzelným psem, a máme to - jsme tak ve třetině filmu a známe všechny klíčové postavy. A co se bude dít dál, to ví snad jen sám Bůh. Všechno totiž nabírá obrátky a náhle zaplouvá do schématu, který se používá v Beverly Hills - „každý dělá s každým“. Jednotlivé dějové linie se ostře střetávají a postavy rychle mění stranu, ke které patří. Bohužel až moc rychle a moc často, je toho příliš a kazí to jinak příznivý dojem. O to víc ale možná vynikne nečekaný konec, který opět postaví některé postavy do jiného světla. No, možná pozdě, ale přece. Dějová přesycenost je jediným větším problémem filmu, jinak není co vytýkat. Herci zvládli své role na jedničku a rozhodně se je na co koukat, jména jako Antonio Banderas, Mickey Rourke, Salma Hayek (byť ta se objevuje pouze ve „vzpomínkových sekvencích“, čili si jí moc neužijete), Johnny Depp a koneckonců i Enrique Iglesias by pro vás měla být dostatečnou zárukou. Jinak než v superlativech nejde mluvit o hudebním doprovodu, heroická hudba plná úžasných akusticko-kytarových doprovodů je prostě dokonalá. A i vizuální zpracování je zvládnuto výborně, režisér rozhodně věděl, co dělá. A asi nebude na škodu uvést fakt, že v závěrečné děkovačce v titulcích se jako první objevuje jméno Quentin Tarantino. I to může mnohé napovědět :-) Dojem z filmu mám celkem jasný. Pokud chcete na hodinu a půl vypnout a dobře se zabavit, pak je to celkem jasná volba. Složitost scénáře bohužel ubírá na výsledku, ale u tohoto druhu filmů to není až tak podstatné. Některé scény prostě a jednoduše nejsou reálné a je jedině dobře, že film se ani nesnaží předstírat opak. Jestli ale toužíte po hlubokém filmovém zážitku, titulu Tenkrát v Mexiku (mimochodem, tenhle název dostal film až po dodání do distribuce na VHS a DVD, do té doby se díky „inteligentnímu“ překladu jmenoval Kdysi dávno v Mexiku!!!) se vyhněte gigantickým obloukem. Nic podstatného si z něj totiž neodnesete. I když kdo ví, já osobně nějakou chvilku určitě nezapomenu na hlášku taxikáře: „Tohle je revoluce, kurva!“ :-)