Temple of Elemental Evil: The Greyhawk Adventure - recenze

Her podle pravidel Dangerous & Dragons moc není. Co já vím, existuje pouze Neverwinter Nights. Neverwinter byla špička, měla na to, aby překonala Diablo 2 a v lecčem pokořila Dungeon Siege. Ale pravidla vycházejí nová a herní společnosti toho využívají. Takový je i příběh Troika Games. Přiznám se, že jsem Neverwinter Nights nehrál, takže nebudu srovnávat a moje údivy prosím omluvte. Jak jsem se zmínil, Temple of Elemental Evil je postaven na pravidlech D&D verze 3.5, tedy na těch nejnovějších. Když už tu máme vylepšenou verzi "Dračáka", odpovídá tomu i příběh. Nějaká banda lumpů se rozzlobila a chtěla kdo ví co udělat s lidmi. Pár frajírků ovšem umí něco víc, než středovou souměrnost a posunutí tělesa. Těchto pár chlápků se postavilo proti armádě, čítající stovky nemrtvých a podobných zrůd. Vylezli z nějaké díry, začali po nich házet oheň, pod nimi se vynořila armáda lidí, trošku těm zrůdičkám upravili fasádu a tak jeli pryč. Odjeli do Chrámu zla, do Temple of Elemental Evil. Jak jsem řekl, příběh se odehrává tak, jak má, takže začínáte ve městečku Hommlet (ne houmles, to ne) a chodíte, nikde nic, tuhle potkáte stráž, tuhle zalezete do domečku na pokec a zase vylezete, až dostanete pár úkolů. Nyní vám podám čestné prohlášení, že mi hraní Temple of Elemental Evil (dále jen ToEE) dělalo potíže. Hraji jakýkoliv žánr, ale RPG mi prostě nějak nepřirostly k srdci, vždycky se bojim, co to na mě za rohem vyskočí...ale zpátky ke hře. Když jste našli způsob, jak se vydat někomu rozbít ciferník, čeká vás souboj. Jak překvapivé, že? Pokud vím, jako první úkol s dopravou vám dá dřevorubec. Odjedete do nějakého lesíka, kde na vás vybafnou dva pavouci. *reklama* Bojim, bojim...co mě na soubojích nejvíce štvalo? Pořád se mi ukazovalo miss (jako že jsem minul) nebo 0HP (jako že jsem trefil, ale jemu to nic neudělalo). Pouze jednou za tu dobu co jsem hrál ToEE se mi podařil critical hit. To je s ním hned amen. V soubojích, nevím jak vám, mi umírali moji dobrodruzi jako na běžícím pásu. Jedna jediná zombie proti mé 5 členné skupině a všechny mi je pozabíjí. Proč? Protože každý, ale opravdu každý, se ani jedenkrát netrefil. Ta hra mě prostě nemá ráda. Zapomněl jsem ale na to hlavní. Boje totiž nejsou v akčním stylu, jako v Diablu, zde jsou pěkně rozděleny na tahy. Na hře se mi líbí, že má několik různých konců. Nevím kolik přesně, ale dva určitě. V městečku Hommlet skončíte vždy, ale poté se příběh odvíjí jinak. Vy nevíte o čem to píšu? Ah ano. Ten, kdo nehrál aspoň jednou v životě Dračí Doupě, neví o čem to mluvím. Pokud totiž začnete hrát hru, musíte si vybrat, jaké bude mít vaše postava, příp. skupina přesvědčení. Máte na výběr z celkově devíti přesvědčení. To jsem ovšem odbočil. Konců je, jak jsem sdělil, víc než jeden. Ještě jedna poznámka ke hraní. Pokud nejste dobrý angličtinář, raději nechte tuto hru na pokoji. Těch rozhovorů co musíte provést je bezpočet. Ale mám dobrou zprávu. Na češtině se už pracuje. Vizuální stránka je vcelku dobrá, ale znám i hezčí hry. Vše je ve 2D, což je na dnešní dobu trohu faux-pass. Na slabších strojích se dokonce hra kousala! To je velké mínus. Animace postav jsou ovšem velmi detailní. Je vidět přesně to, co má zrovna postava na sobě a jakou zbraň má v ruce. Grafika vypadá tak moc kresleně, prostě se mi nelíbila. Toť vše. Tečka. Zvuky také nejsou v mé top ten. Ty kecy (pardon, hlášky), co mají postavy, jsou šedý podprůměr. Hudba se hodí tam, kde se zrovna nacházíte, jenom vás může po čase štvát znělka, která se přehraje na začátku boje. Jak shrnout Temple of Elemental Evil: The Greyhawk Adventure? Je to dobrá RPG, až ji pochopíte, tak i zábavná, ale má i své mouchy. Pořád jsem nedokázal pochopit, že když jsem přespal třeba 6 dnů, abych se vyléčil, tak se na místě, až se probudím, objeví čtyři nestvůry. A je po dobrodruzích. Kdo ví proč...