Teenage Mutant Ninja Turtles - recenze

[b]Nedá si někdo ančovičkovou pizzu? [/b] Určitě se nemýlím, že kdekdo z fanoušků zelené želví čtyřky se slzou v oku vzpomíná na staré časy, kdy byly doslova hitem tehdejší doby, hlavně tedy té filmové. Zmutované želvy byly vlastně jedny z prvních, které vlétly do podobného filmového tématu doslova po hlavě, a proto na ně prakticky není možnost zapomenout. Toho využil UbiSoft, jenž po zakoupení práv začal oprašovat zelené postavičky do takové míry, že si je můžeme zahrát ve veskrze nadprůměrném herním titulu zvaném Teenage Mutant Ninja Turtles. Bohužel se nejedná o žádný prodloužený děj filmové adaptace, z toho důvodu se například nesetkáme s cholerickým Trhačem a neuvidíme ani jeho dva nepřekonatelné vlezdoprdelky Rocksteadyho a Bebopa, přičemž samotná hra je protkána nedávno uveřejněným filmem. Nechybí totiž krátké scény vystřižené ze stejnojmenného filmu, které jsou jakýmsi podpůrným prvkem děje a zachraňují vyostřenou atmosféru hry. Nastává tedy otázka, zda se hra nenechala filmem až příliš unést, jelikož gamesy tvořené podle filmu většinou nestojí za nic, tedy až na pár výjimek. Dá se říci, že tato čistě arkádová skákačka svou absolutní linearitou zapadá do dějových žlábků vyrytých filmem, a proto se každou chvíli můžeme setkat s lokacemi nám z filmu více než známými. Odpověď je tedy ano. [b]Tohle dospělým nesedí[/b] Ovšem vše musíme brát s nadhledem, hra je simulována do komiksového příběhu, k tomu grafické zpracování, podobné LINK(http://www.gamesport.cz/-recenze-ps2-prince-of-persia-the-two-thrones; Prince of Persia: The Two Thrones), se svou skákací povahou a do očí bijících šarvátek s nepřáteli, je hra určena spíše pro mladší hráče, kteří si všeho jistě dosyta užijí. Tím bych nechtěl odradit ani ty „přestárlejší“, jelikož by se i pro ně hra dala pojmout jako nedělní relaxační chvilka hraní. [b] „Rodina je důležitá.“ - sen-sei Tříska[/b] Všichni čtyři želví kámoši (Leonardo, Donatello, Raphael, Michelangelo) se většinou pohybují společně, pokud tedy nenastane problém, že se Leo nechal nechtěně chytit apod., byť na obrazovce vidíte pouze jednoho člena rodiny a za něj i hrajete. Jestliže je možnost, kdykoliv se můžete „přepnout“ z Ralpha na Lea, z Lea na Dona, z Doníka na Mikiho a tak stále dokola, jelikož každá želva vlastní charakteristickou dovednost v boji či v pohybu. Například Donatello svou tyč bó dokáže vrazit do země, přičemž z tyče vylétnou jakési elektrické výboje a všechny okolo stojící nepřátele uvede na malý okamžik do stavu nečinného. Může se také odrazit a přeskočit na různé plošinky, kam by se bez tyče normálně nedostal. Za pomoci ostatních členů rodiny se dá přeskočit i velká propast, kterou by jinak nešlo překonat. Není tedy radno podceňovat ostatní bratříčky. [b]Ovládání a lokace, vizuální stránka hry[/b] Jeskyně, džungle, svatyně, ulice města, domy, střechy, postraní zapadlé uličky a mnoho dalších míst vám bude sloužit pro pohyb, byť si většinu věcí ani nebudete moci stačit řádně prohlédnout. Hra vás totiž neustále pobízí jít rychle dál a dál, takže všechny levely celkem rychle odsypají, ovšem můžete narazit na určité části, které nestačí zahrát pětkrát, desetkrát, ale třeba až dvacetkrát. A pokud k tomu ještě přičtu půlminutové video, které nelze přeskočit, nastanou chvíle, kdy budete chtít vyhodit vaše PC z okna. Je nutno zmínit neposednou kameru, která se vám nenalepí na záda a nebude přesně opisovat váš krok, jak byste asi čekali. Bude se různě točit podle předem určené trajektorie a je jí jedno, že se například změní těsně před skokem, jelikož vždy musíte klávesami vyrovnávat váš pohyb, a vy tak ve chvíli nechtěně změníte směr. Nezbývá vám tedy nic jiného, než pozdravovat rozkládající se těla na dně černočerné propasti. [b]Šarvátky[/b] Co se týče bojů, ve hře si jich (ne)užijete až až. Z počátku mi přišly celkem zábavné, přemýšlel jsem vždy, čím mě hra překvapí příště… Ničím, bohužel. Jak se z vás stává stále „ostřílenější“ želví bojovník, spíše jen přibývají stále stejní maskovaní i nemaskovaní protivníci, jednou za dlouhý čas, jako když blesk rozčísne klidnou oblohu, se setkáte s jedním ze zkamenělých generálů, kteří představují větší hrozbu kvůli svým ničivějším schopnostem. Nicméně zabít je je možné až na samém konci hry, většinou je totiž při náhodných setkáních jen zraníte do určité míry a oni zbaběle utečou načerpat síly na další setkání. Síly tedy naberme i my ostatní a vyčkejme dalšího titulu, který snad vyzvedne herní podobu čtyř želvých hrdinů a jejich krysího mistra o pár příček výše, než je tomu doposud.