Syphon Filter: Omega Strain - recenze

Tak je to tu zase. Teroristům se dostal do rukou virus Syphon Filter a vy jste jediní, kdo tomu může zabránit. Tak zní ve zkratce nudný a nezajímavý příběh tohoto titulu, který se snaží převést úspěšnou PSOne sérii na naše modernější konzole. Jak to dopadlo? Na první (a bohužel jen ten první) pohled je všechno skvělé. Místo nějakého předpřipraveného hrdiny si můžete (nebo spíše musíte) vytvořit své vlastní virtuální alter ego, od pohlaví, barvy vlasů, oblečení až po případné tetování. Plněním úkolů si navíc odemykáte množství doplňků, kterými si svou postavičku lze ještě dodatečně přikrášlit. Nadšení ze hry zůstavá i nadále, když zjistíte, že můžete získat nespočetné množství hodností, speciálních ocenění apod. Před každou misí si také můžete přečíst spoustu novinových výstřižkú, tajných složek apod. Sice se z ních nedozvíte nic podstatného, ale pokud by náhodou někoho příběh chytnul, možná se mu to bude líbit. Tak, většinu dobrých vlastností bychom měli za sebou, tak se podívejme na ty horší. Už při tréninku většinu z vás zarazí ovládání, které sice není úplně zkoněné, ale obzvláště při chaotických přestřelkách vám způsobí mnoho starostí. Pokud se totiž na ovládání něco obzvlášť nepovedlo, je to automatické zaměřování. To má ve zvyku zaměřovat nejméně nebezpečné cíle, takže zatímco vedle vás stojí chlápek se samopalem a nemilosrdně do vás vyprazdňuje jeden zásobník za druhým, hra 'chytře' zaměří teroristu, který ze vzdálené střechy střílí brokovnicí (pro nechápavé - z takové vzdálenosti by brokovnicí netrefil ani vrata od stodoly, natožpak agenta). Přehazování zbraní také není bezproblémové, jelikož je můžete měnit pouze jedním směrem a když si vaši volbu rozmyslíte zkusíte zvolit předcházející zbraň, zapnete baterku nebo brýle pro noční vidění, které jsou sice hezky zpracované, ale ve vypjaté situaci to nepotěší. *1* *2* *3* Pokud se v bitevní vřavě chcete ještě nějak pohybovat, není to o moc lepší, ale s trochou trpělivosti se vám podaří dělat s vaší hezky zpracovanou postavičkou to, co potřebujete. Když už jsem zmínil trpělivost, pokud patříte mezi ty z vás, co při jakémkoli opakování nějaké mise ztrácí nervy, od Omega Strain se držte dál. I když si odmyslím hloupé ovládání, je tento titul zatraceně obtížný a umírat budete v jednom kuse, protože vaši protivníci zaměřují hodně přesně. A co teprve občasní 'bossové,' z nich někteří jsou prakticky nesmrtelní dokud jim nevyprázdníte zásobník do hlavy. S vaší smrtelností to ale není až tak horké, protože hry používá systém záchytných bodů, od kterých pokračujete v případě vašeho úmrtí. Úkoly, které jste ale nezvládli, už zůstávají nesplněné, což se o zastřelených protivnících říct nedá. Ti se totiž pravidelně objevují znovu a znovu, a jelikož vaše munice není neomezená, je lepší je raději oběhnout. Lehce frustrující je fakt, že mnohdy ani pořádně nevíte, kam máte v rozlehlých úrovních jít a co udělat. Narazíte také na množství situací, které byly designovány jen a pouze pro kooperativní online hraní, na kterém je vlastně celá hra postavena a singleplayer je jen (ne)příjemný bonus. Například pokud ručkujete po trubce a střílí na vás znovuobjevující se vojáci, nebo pokud máte za úkol deaktivovat bombu a masáž zad vám přitom dělá palba z pistole, neubráníte se pocitu, že tohle mohli autoři trochu dotáhnout, nebo alespoň přidat možnost multiplayeru na jedné PS2 - spousta chyb by se dala odpustit. *4* *5* *6* Audiovizuální stránka hry je jen lehce nadprůměrná a nemá cenu se o ní rozepisovat. Jak teď hru ohodnit? Na jednu stranu jsou v ní okamžiky, kdy budete skoro skákat nadšením, ale naopak (a častěji) narazíte na situace, kdy budete proklínat tvůrce a sami sebe, že 'toho zas*anýho Syfóna' vůbec hrajete. Myslím, že průměrné hodnocení bude pro hru tak akorát. Pokud ovšem máte svou PS2 online, přidejte si k hodnocení nějaké ty procenta navíc. A my ostatní si raději zahrajeme James Bond: Everything Or Nothing.