SuperMarioWars - recenze

Postavička ze studií Nintenda, povoláním instalatér, se zapsal do herní historie nevymazatelným písmem. Není snad člověk, který by neznal skakacího panďuláka a je ještě méně lidí, kteří za něj nehráli. I po tolika letech si však najde fanoušky, kteří si ho dokonce dokáží pro sebe upravit. *Mario_1* *Mario_2* *Mario_3* SuperMarioWar je jakýsi kříženec klasického Maria a UnrealTournamentu či chcete-li Quake 3 Areny. Ano, je to tak. V aréně se utkají až 4 Mariové, aby se nazvájem povraždili. Hra je omezena na stařičké jádro Maria, takže žádné zázraky nečekejte. Na výběr máte celkem z 5 map. Typů her není o mnoho více. Klasický deathmatch, omezen buď časovým limitem, nebo FragLimitem. Dále MarioWar Classic, jehož podstatu, jsem popravdě nepochopil. A nakonec modifikace módu 'Mutant', známého z UT, s názvem GetTheChicken. Jeden Mario je rychlejší a hbitější a všichni ostatní hráči po něm jdou. Kdo ho zabije, stává se naháněnou zvěří a získává schopnosti, kterým disponovalo minule 'kuře'. Rychlost. Zahrát si můžete jak proti počítačem řízeným oponentům, ale také až proti 3 kamarádům. Bohužel se budete muset namáčknout k jednomu počítači a zkroutit svoje prsty. Až na klasické šipky a WSAD, se pohybujete také UHJK a myši. Levým tlačítkem skáčete, pravým běžíte. Abych řekl pravdu, hra je docela nepřehledná. Ostatní Maria zabíjíte klasickým skokem na hlavu a to, že pomalu při každém skoku zemřete i 2x, je docela deprimující. Ke všemu obraz při každém fragu poskočí, takže pozornost se na chvíli ztratí a to bývá osudové. Postavičky navíc nejsou od sebe moc dobře barevně odlišeny, takže vzniká chaos. Ztratíte orientaci, kerého paňáca zrovna ovládáte. Než to zjistíte, na Vaši hlavu spadne mnoho nepřátel, takže ztratíte umístění. Hra proti počítačem řízeným protivníkům je skutečně oříšek. Ohledně nepřehlednosti bych se pouze opakoval, ale počítač není lehký soupeř, a tak byste se akorát na autory rozzlobili, co to vypustili za hru. *Mario_4* *Mario_5* *Mario_6* Co říct ke grafice, je to Mario. Pastelové barvy jako ze starého Nintenda, detaily jsou na tom stejně. Rozlišení 640x480 dnes taky nikoho nepotěší. Zvuky jsou na tom podobně. Ocenění typu 'Perfect', 'Excelent', 'Killing Spree' apod. jsou samozřejmě importovány z Quake 3 Arena a Unreal Tournament, původní zůstalo snad jenom 'pipnutí' při fragu. Co říci na závěr? Mario je již zastaralá hra a ani nový nápad ho moc neoživí. Aspoň ne v takovém kabátě, v jakém nám ho nabídl tým Floriana Hufskyho. Na čas zabaví, ale vydrží tak pár hodin, poté pozůstane na disku do té doby, dokud Vás nenavštíví přátelé nebo si na SuperMarioWars nevzpomenete sami.