Sudden Strike 2 - ostatní

Válka není veselá věc. Jistě, v určitých případech může být o něco veselejší než oslava narozenin vaší babičky, ale obvykle je to nepříjemná, páchnoucí, blátivá, krvavá záležitost se spoustou rozházeného lidského masa všude kolem a hlukem, proti kterému je koncert Rammsteinu ukolébavkou na dobrou noc. A právě takovou hru se před časem rozhodli vytvořit tvůrci z německé firmy CDV. Vznikl tak Sudden Strike, famózní real-time strategie období druhé světové války, který se před dvěma lety dočkal i svého pokračování. To mělo již tak výbornou hru dovést k dokonalosti. A jelikož se tento titul nedávno dostal do škatulky „budget“, neváhal jsem a rozhodl se na něj podívat zblízka. Po intru, které vás nenaladí zrovna optimisticky, jelikož je graficky i myšlenkově odpudivé, budete uvrhnuti do nemilosrdné reality úvodního menu. Klasický výběr mezi kampaní, samostatnou misí a multiplayerem můžete nezúčastněně odklikat – ale pravděpodobně zaznamenáte, že na výběr máte kampaň za pět mocností – USA, Velkou Británii, Sovětský svaz, Německo a Japonsko. Každý národ na vás bude pokřikovat svým jazykem, v případě Japonska vás sice asi za několik minut rozbolí hlava, ale celkově musíme takové množství možností hodnotit kladně – nejde totiž jen o grafiku a zvuky, ale o celý způsob hry. V případě Německa pracujete s velmi vyspělou technikou a své lidi budete spíš šetřit, zatímco v ruském případě budete vrhat do útoku stovky pěšáků téměř nepodpořených jakoukoliv obrněnou technikou. Již zmiňovaní Japonci by nebyli ničím bez svých samurajů a zejména jednotek kamikadze – zkrátka každý národ má své specifikum a tak má cenu zahrát si každou z připravených kampaní. Ty jsou ostatně připraveny velmi pečlivě. V průběhu hraní Sudden Strike sice nebudete mít dojem, že vedete ty nejdůležitější ofenzivy WW2, ale pracujete jako soukolí v dobře promazaném stroji bojové mašinerie. Tu obsadit vesničku, támhle zase vyhodit do povětří strategicky důležitý most – vždy máte své rozkazy a doporučení a jejich ignorace se nevyplácí. Celý brífink je tvořen velmi přehledně, na mapě je vám vše vysvětleno a názorně předvedeno, takže - hurá na věc. Hlavním rozdílem mezi klasickou real-timovou strategií a Sudden Strike 2 je způsob, jakým získáváte jednotky. Kdo by čekal, že vám civilisti budou stavět kasárna, kde se vám budou rodit vojáčci, a továrny, kde budete z vytěženého železa rovnou slévat tančíky, ten se šeredně plete. Sudden Strike se (alespoň zpočátku) tváří jako hardcore strategie, proto také nemáte neomezené zdroje. Na začátku každé mise obvykle dostanete k dispozici své hlavní síly, které jsou případně doplňovány posilami - v závislosti na čase a vašich činech. Hra je zaměřena na boj a omyly nepromíjí. Neočekávejte, že v momentě, kdy celou svou jednotku zvesela pošlete na zteč přes minové pole, dostanete další komando sebevrahů pod své velení. Proto je nesmírně důležitou vlastností celé hry schopnost průzkumu. Vidět a nebýt viděn, to je to, oč tu běží. Kouzlem Sudden Striku je fakt, který je vcelku reálný, ale v hrách se moc často nevyužívá. Totiž, že většina vojáků v bitvě má mnohem větší dostřel, než dohled. Zcela jistě to platí u tanků, kdy je sice každý vybaven vysoce výkonným kanónem, ale v momentě bitvy je rozhled velitele vozidla omezen maličkým průhledem z neprůstřelného skla, ve kterém může zahlédnout tak maximálně bláto či modrou oblohu bez mráčku, ale málokdy nějakého nepřítele. Proto v této hře musíte kombinovat schopnosti jednotlivých jednotek, používat předvoje prostých pěšáků a lehkých průzkumných vozidel, protože v momentě, kdy nevíte, odkud nepřítel pálí, je po vás veta. Možná se to bude zdát jako malichernost, ale zde je to dovedeno k naprosté dokonalosti. Dokonce se stává, že projíždíte městem, nikde nikdo, přitom vaše jednotky s úžasnou přesností terorizuje nepřátelská houfnice. Jste už naprosto zoufalí, máte ohromné ztráty, vaši vojáci umírají po desítkách, když tu v zoufalství všem pěšákům přikážete okamžitě se poschovávat do sklepů nejbližších budov, v marném domnění, že alespoň na chvíli uniknete zničující dělostřelecké palbě. Jaké je však vaše překvapení, když zjistíte, že všude kolem vás je právě v těchto domech poschovávána ohromná armáda, která ovšem poctivě čekala, nestřílela na vás a jenom bonzovala svým spolubojovníkům u howitzerů vaši pozici! Jakmile byla jejich přítomnost prozrazena, jako na povel se spustí z oken domů dodatečná palba a zcela vaše vojáky zdecimuje. Ti začnou samovolně ustupovat, protože jim rapidně klesne morálka… Takových věrných situací zažijete v Sudden Striku mnoho a právě zde nastává moment, kdy si hru nejvíce zamilujete. Dlouhé hodiny, které můžete strávit přetahováním se o jedno hloupé nádraží v centru mapy, neustálé ústupy a znovudobýjení ztracených pozic, právě tohle vás bude u monitoru držet mnoho a mnoho večerů. Nic ovšem není zběsilé – hru si můžete kdykoliv zapauzovat, svým jednotkám udělit rozkazy a opět se vrátit do vřavy. Šílenství pokračuje a vy jste na vrcholu blaha. Právě teď se asi ozvou všichni, kdo hráli první díl, a ptají se: a kde jsou nějaké změny? Tohle my přece dobře známe! Bohužel, není jich zrovna mnoho – a hned tu první z nich bych zároveň popsal i jako změnu k horšímu. Do hry byla zahrnuta ještě jedna speciální jednotka – takzvaná crew (něco jako posádka). Ta byla v prvním díle neovladatelná, občas přežila po výbuchu motorizované jednotky a posloužila vašim protivníkům jako živý terč, ale jinak nic. Tentokrát ji můžete libovolně nechat vystupovat a nastupovat, což dává vašim plánům další možnosti navíc při obsazování poškozených či odstavených nepřátelských vozidel. Spolu s tím úzce souvisí i možnost použití tzv. march módu u tanků, což v praxi znamená, že velitel si otevře poklop a vykloněn do půl těla značně rozšiřuje dohled – a to tak, že tank najednou vidí nejdál ze všech bojových jednotek. To jej však naprosto nehorázně vylepšuje, tím spíš, že nepřítel tento mód používá jen sporadicky. Bohužel tak jde na jednodušší obtížnosti (easy a normal) vcelku bez problémů celá mise dohrát s jedním tankem, případně najednou obstarává obranu i před mnohem početnějším nepřítelem – proti pěchotě je účinnost takřka stoprocentní. Další vylepšení jsou už spíše detailní – nově lze ovládat vlaky, letadla i lodě, ale jejich zásahy do bitev jsou poměrně omezené. Hudba bohužel zůstala úplně stejná, až na jednu novou píseň, která je ovšem velmi chytlavá a budete si ji pobrukovat celé dny. Dojem ze hry je tedy velmi podobný prvnímu dílu, ale většina chybek je už odstraněna a vaše strategické možnosti jsou opět rozšířeny. Proto se asi ptáte – má cenu se ještě dnes pouštět do takové koupě? Zde bych radil opatrně. Hra má skutečný význam asi jen pro opravdové fandy původního Sudden Striku, nebo pro hráče, kteří sice mají v oblibě realistické řežby, ale z nějakého podivného důvodu jim první díl unikl. Pokud je vrcholem vašeho strategického umu dohrání Warcraftu III na obtížnost normal, pak doporučuji poohlédnout se po něčem jiném, protože tato hra je přeci jen určena pro trochu jiné publikum. PS: Málem bych zapomněl na veledůležitou věc - vestavený editor misí funguje dokonale a SS2 scéna je stále živá, z internetu lze stáhnout desítky nových misí - pokud pro vás tento fakt znamená plus, připište si jej :)