Stubbs the Zombie - rebel without pulse - recenze

Už díky traileru jsem věděl, že Stubbs the Zombie nebude hra jen tak ledajaká. A skutečně, jedná se o hru velice originální a vtipnou, přesto u ní zažijete jak hezké chvíle plné smíchu, tak chvíle krušné, kdy v záchvatu vzteku mlátíte hlavou do klávesnice, nedbaje na tlačítka, létající kolem vašich uší. Na následujících řádcích se vám pokusím popsat, proč tomu tak je. Co? Já žiju? To není možné, měl bych být mrtvý! Zkusím se zvednout a otevřít oči. Povedlo se, dokonce mě nebolí ani ta díra v břiše, kterou bych protáhl fotbalový míč. Vlastně mě nebolí vůbec nic... a to by mělo, to by sakra mělo. Kde že to jsem? Nepoznávám to tu. A proč je všechno tak zelené? Zeptám se tamtoho chlapa, třeba mi poradí. Zkusil jsem se ho zeptat, ale místo otázky vyšlo z mých úst jen: "Uuuuuugh chrocht." Ne! Neutíkej! Zkusím ho chytit za rameno. Najednou... mám chuť na mozek. Bože, co jsem to udělal? Tamhle běží někdo další, netváří se moc přatelsky. Ani ta lopata v jeho rukou nevypadá moc přátelsky. Ale to mě nezajímá, zajímá mě jen jeho mozek. Spousta mozků! Ve Stubbs the Zombie ovládáte zombíka Stubbse, a to z pohledu třetí osoby. Jedná se o bývalého obchodního manažera, s mizerným životem. Nejen že měl v životě opravdu smůlu, když narazil na masového vraha, který ho pak pohřbil v poli, ale měl smůlu i po smrti, když na "jeho" poli vybudovali město. Naštvaný Stubbs se zvedá z hrobu a v té chvíli se ho ujímáte vy. Stubbs i po smrti neustále drtí mezi rty (nebo tím, co mu z nich zbylo) cigáro a řídí se zvířecími pudy, které mu ješte dovolují zbytky jeho inteligence. Běhá po městě, působí katastrofy, žere lidem mozky, zabíjí, co vidí a není zombie, ale také žere lidem mozky a v neposlední řadě žere lidem mozky. Prostředků k likvidaci nepřátel není sice mnoho, ale za to jsou rozhodně originální. Vždyť v jaké jiné hře můžete svou hlavu používat jako bowlingovou kouli, pomocí utržené ruky ovládat lidi a házet své orgány jako granáty? Mezi bezhlavým zabíjením občas přijde zpestření v podobě nějakého vozidla nebo úkolu. Například na Stubbse přijde "malá" potřeba a on se rozhodne vyklopit to do přehrady. V tu chvíli se musíte sebrat, vyvraždit všechny pracovníky odspoda až nahoru a pak močit. Mezi močením přijde pár přestávek, kdy musíte zabít všechny, co vás přišli otravovat. Když zabíjíte "nevinné" lidi pomocí vašich nemrtvých zbraní, stávají se z těch ubožáků naprosto neinteligentní zombie, které útočí na vše živé. Avšak můžete na ně zahvízdat, a ony k vám přiběhnou. Nebo do nich můžete strčit tím směrem, kam chcete, aby šly, a ony půjdou. Zabíjet. Bohužel tedy trávíte většinu hry stereotypem, kromě několika bossů, jejichž likvidace přináší zpestření do záplavy krve. Občas. *reklama* Graficky je hra velice povedená a prostředí je opravdu originální. Jedná se o jakousi "minulost v budoucnosti". Oblečení, auta a hudba pochází z 60. let minulého století, zatímco architektura některých budov, zbraně, vznášedla a jiné věci jsou prvky budoucnosti. Při videích se můžete pokochat krásnými barvami, ale to je taky jediná šance, kdy to jde. Jinak, když hrajete za našeho zombíka-rebela, má všechno nazelenalý odstín a barev si tedy moc neužijete. Zelenou vymění černobílá v případě, že momentálně hrajete za nějakého člověka, ovládnutého pomocí vaší utržené ruky. Tedy spíše bíločerná. Hudba je velice příhodně vybraná a ladí k prostředí, v němž se pohybujete. Přesto se však veselá hudba místy ocitá v určitém kontrastu s masakrem, jehož jste pachatelem a působí tak lehce úchylným dojmem, při kterém budete pochybovat o zdravém rozumu autorů hry. Jak jsem se již zmínil, hra je místy velice vtipná, i když některé vtipy nemusí každému sednout. Představte si situaci, kdy zelený zombík, s cigárem v ruce stojí před americkou vlajkou a publikum mu tvoří několik dalších zombií. Když vidí, že jsou kompletní (no, jak se to vezme), žačne s proslovem. "Brains. Brains brains brains brains. Brains brains! BRAAAAAINS!!!" Přiznávám se, že při této scéně jsem křečovitě svíral myš, zatímco jsem se dusil smíchem. Ne každý se ale zasměje, když někomu utrhnete ruku a dotyčný začne běhat v záplavě krve a křičet: "To byla moje nejoblíbenější ruka!" ale každému aspoň cuknou koutky úst, když obět po amputaci druhé ruky křičí: "To byla moje druhá nejoblíbenější ruka!" Některé hlášky nepřátel jsou také velice objevné, jako třeba: "Žvýká mi to mozek!" A je jich víc, mnohem víc. Ve hře není nouze jak o množství nepřátel, tak o jejich typy. Dokonce i jeden stejný typ protivníků nevypadá stejně, ale jsou tam různé kombinace a změny jejich vzevzření. Ani inteligencí nezaostávají, a pokud se zrovna nejedná o náhodné chodce, bezhlavě se vrhající do vaší neustále hladové náruče, tak mají tendence vás různě obcházet či uhýbat před vašimi střelami a bránit se dopadům vašich znetvořených rukou. Policejní jednotky nebo vojáci dokonce tvoří různé útočné formace a úspěšně se kryjí za předměty, nebo architektonické prvky. Formace se bohužel ihned po vašem vpádu mezi ně rozbije a každý z členů jednotky uteče jiným směrem. Stubbs the Zombie - the rebel without pulse je hra s výbornou grafikou a ozvučením, je to hra plná nových a dobrých nápadů, na druhou stranu je to ale hra plná stereotypu. A dá se bez problémů dohrát za 10 hodin, což je opravdu málo. Je to hra, ke které si sednete, připraveni se bavit a budete se bavit. Je to ale také hra, která vás po chvíli začne nudit a vypnete jí, abyste se k ní později zase vrátili.