Stronghold II - recenze

Původní Stronghold zaznamenal velký úspěch a zařadil se do skupinky elitních historických strategií. Proto je pochopitelné, že návrat oblíbené RTS vyvolal v řadách hráčů značný rozruch. Konečně i my máme možnost naplno vyzkoušet, zda se druhý díl série povedl, či zůstane v propadlišti dějin. Vstupní bránou do nové hry je vydařené intro, které důvěryhodně přiblíží atmosféru dob dávno minulých. Pro hráče orientované na singleplayer je připravena opravdu bohatá nadílka. Hra totiž nabízí dvě lineární kampaně. Cestou míru se stáváte mocnějším díky rychlé výrobě surovin, větší popularitě u sedláků a vším dalším, co přímo nesouvisí s válkou. Sice si zde také zabojujete, ale bude to spíše proti místním lapkům či medvědům, kteří v lese přepadávají nejen pohledné panny. Mírová cesta je vcelku anonymní, co se postav týče, a rozhodně nepřináší tolik zábavy jako kampaň válečná. Ta sice nekypí nápady a dějovými zvraty, ale přeci jen jsou bitvy záživnější. Příběh vypráví o vikingském království, proti jehož panovníkovi se s nepřáteli zvenku spojila šlechta a podařilo se jí krále porazit na válečném poli. Ten musel uprchnout a nyní se pokouší vládnout z tajného úkrytu, což však dost dobře není možné. Zatím se v zemi rozpoutal lítý boj o moc mezi znesvářenými šlechtici. Vaším hlavním cílem je tak vrátit království řád a sjednotit ho pod jednu vlajku. Obě kampaně jsou rozdělené do 12 kapitol (aneb misí). Herní doba se pohybuje od nějakých 15 do 20 hodin, což radosti moc nepřidá. Naštěstí je tu ještě možnost zahrát si skrimish, poeticky nazvaná Kingmaker, či zkusit dobýt či ubránit některý z desítky do virtuální podoby převedených hradů (Hastings, Javier, Wartburg a další). Pokud se však budete o vítězství pokoušet vícekrát, zjistíte, že AI protivníka není příliš dokonalá. Stejné rozestavení, stejná "taktika". Hodně špatně také vypadá situace, kdy doběhnete s rytíři až před krále, který stojí na místě jako přikovaný. Nejspíše se těší, až dostane pořádnou nakládačku. Hlavní podstatnou změnou oproti původnímu Strongholdu je převedení hry do plnohodtného 3D. Buďme upřímní, dlouho jsme vůči tomuto kroku byli u mnohých RTS skeptičtí. Pokud jsou první díly ve 2D a mají u hráčů úspěch, jejich 3D bratříčci a sestřičky mnohdy tolik nenadchnou. Tvůrci z FireFly Studios ale naštěstí prokázali, že si i s tak obtížným úkolem umí poradit. Po prohlédnutí několika okolních screenů se mnou nejspíše budete souhlasit ve faktu, že použitý grafický engine zůstal vývojově trčet kdesi ve středověku. Kamera snímá vše pod úhlem zhruba 45°, na to jsme si jakž takž zvykli. Celkově se dostanete na nějakých (odhadem) 25 metrů nad zem, ale i to je žalostně málo. Do zorného pole obrazovky tak dostanete maximálně 40 jednotek, což je při jejich velikosti vcelku problém. Inovativní nápad se nakonec objevil alespoň použitím tzv. Building View, s jehož pomocí se po stisknutí mezerníku dostanete s kamerou kolmo nad vaše panství. Díky tomuto pohledu se můžete posunout ještě o nějakou tu píď výše. Problém číslo dvě přichází v momentě, kdy naopak chcete zazoomovat na dosah ruky svým svěřencům – vybafnou na vás ne zcela humanoidně vypadající "lidé". S pohledem nevěřícího Tomáše se zase hodně rychle vrátíte do roviny, ze které se alespoň hrad a zeleň jeví vcelku normálně. Nelze si nevšimnout chyb, kdy se prolínají např. jednotky mezi sebou nebo s hradbami. Nic hezkého na pohled a spíše to připomíná časy dávno minulé, kdy byla 3D grafika ještě v plenkách. Při větším počtu jednotek se navíc hra rapidně zpomaluje, což může z velkých bitev se stovkami vojáků udělat docela zajímavou podívanou... Grafici si nedělali hlavu s vymýšlením nových typů hradeb, věží a dalších kamenných děl, tedy s tím, co bychom čekali. Takže nápad oprášit staré modely hodnotím jako zdařilý (nedalo se tím nic zkazit :). Na výběr tu tedy máme dřevěné palisády, kamenné zdi (ty se mimochodem aplikují rovnou s cimbuřím), brány a pochopitelně věže. Stronghold 2 je po herní stránce úplně stejný, jako byl jeho předchůdce. Dokonce si ponechal i původní chyby. Často máte velký problém umístit budovu v terénu. Někdy se dočkáte nemilého překvapení, když se v hradě obklopeném ucelenými hradbami objeví nepřátelé. Jak je to možné? Jednoduše přejdou přes stěnu jako duchové. Od pokračování jsem čekal nějaké výrazné inovace, ne jenom kosmetické změny... Samotný hrad však vypadá opravdu dobře. Jak jste již mohli vidět na propagačních obrázcích a videích, bitva o hlavní pevnost se měla přesunout i do jeho útrob. To se nakonec splnilo, takže si můžeme vychutnat souboj vašich rytířů na schodech vedoucích k vrcholku věže. Válka se tímto sice nevyhrává, ale atmosféru to jen podtrhne. Hratelnost je kolísavá a hodně záleží na přístupu hráče. Některé mise jsou dosti zdlouhavé kvůli nutnosti vybudování fungující ekonomiky a až poté se můžete vrhnout na bitevní pole. A jindy zase máte misi dohranou za chviličku, i když už jste vcelku daleko. Třeba ochrana hradu sira Greye v budovatelské kampani byla záležitost cca na 10 min. Mnoha svými herními principy se série Stronghold od běžné konkurence zásadně odlišuje, a de facto tak tvoří žánr nový. Tak třeba výstavba budov - každá je postavena ihned poté, co ji umístíte na mapu. Také produkce vazalů probíhá zcela automaticky, stačí mít volné ubytovací prostory a dostatek práce. Správa surovin se naproti tomu ostatním realtime strategiím do značné míry podobá. Těžíte dřevo, kámen, chováte ovce, pěstujete ječmen, pšenici a víno, ze kterých pak vyrábíte pivo, mouku apod. Dřevo a kámen zase potřebujete na stavbu budov a hradeb. Přebytečné suroviny můžete snadno a rychle prodávat na trhu. Oproti jedničce přibylo také několik průmyslových budov, zajišťujících přísun surovin či oddanost vašeho národa, je pak velmi mnoho. Od domečku až po výrobnu svíček. Panáci chodí, běhají, kopají do všeho, co jim stojí v cestě (rozuměj slepice, ovce a podobná dvou až čtyřnohá havěť), nosí natěžené suroviny, a když je pěkně uloží mezi zásoby, rychle sprintují ke svým stanovištím, aby mohli za chvíli vyběhnout zase. Krásně se to pozoruje, ale až do té doby, než budete chtít zrušit např. jednu pilu a poslat dělníky pracovat do dolu na kamení. Jednoduše to nelze! Ani samotná výroba zmíněné pily nejde zastavit. Můžete zastavit celou výrobu v rámci jednoho oboru, nebo můžete zmíněnou pilu prodat (= zbourat). Jelikož Stronghold 2 počítá i s kriminalitou, vyhození dělníci ze zničených budov velice rychle sklouznou až do podsvětí kriminálníků a škodí všem, kdož sídlí v hradu. Existuje tu sice jakási policie, ale narušitelů přibývá i ze stran nezaměstnaných a momentálně nevyužitých sedláků. Kromě přísunu zlaťáků a popularity mezi poddanými si také musíte zajistit přísun neméně důležité komodity - cti. Ta vám pomáhá získávat nové jednotky, budovy, rozšiřovat území a získávat povýšení. Každá mapa je rozdělena na několik menších území, která mají své centrum v podobě malé vesničky s vlaječkou uprostřed. Tyto vesničky a s nimi celé území lze za příslušnou "částku cti" skupovat, čímž se tato obec stává vaším majetkem a plynou vám z ní mnohé výhody (mimo jiné i další čest). Zmíněnou popularitu mezi vašimi lidmi je dobré udržovat nad hodnotou 50. Pouze tehdy vám automaticky přibývají poddaní. Pokud klesne, poznáte situaci, kdy uslyšíte tolik nenáviděnou hlášku: "People are leaving your castle." Prostředků jak se bránit či útočit máte opět dostatek. Začínáte se sedláky, kteří si nesou do boje vidle, připomínající mohutný trojzubec a končíte s rytíři, kteří chodí spolehlivě pomalu a jen tak je něco nerozhází. Dost efektně vypadá i útok katapultem na hradbu. Takový náraz třicetikilového projektilu do kamenné zdi nadělá slušnou paseku a vy se můžete kochat tím, jak účinně dokážete srážet lučištníky z vrcholu hradby. Samotné velení doznalo pár změn. Hra nám konečně nabízí možnost rozestavení vojáků do formací, ale nějaké strategické orgie rozhodně nečekejte. Na výběr jsou čtyři formace, z nichž je použitelná jen jedna, a navíc hra nepočítá s tím, že rytíři v plné zbroji nechodí tak rychle jako lučištníci, takže se stává běžnou rutinou přesouvávání lučištníků do zadních řad ručně. Neschopnost pohodlného výběru jednoho druhu vojáků pak celou záležitost degraduje ještě níže. Naopak bránění hradu je větší zábavou. Můžete klást před hradní zdivo všelijaké pasti, zápalné ploty, na hradby umisťovat chrliče kamení, oleje a hořících klád, které s ďábelským smíchem sypete na kolemjdoucí jednotky nepřítele. V kampani si však "užijeme" spíše těch útoků, takže zábava jde zase o kousek dolů. Autentičnost středověku pak do jisté míry podtrhují audio zpracování. Zvuky jsou opět skvělé - štípání dřeva, bzučení včel, šum vodopádu, to vše je naprosto dokonalé. Hudba se mění v závislosti na dané situaci. V dobách relativního klidu vás hra až skoro uspává, ale vynahrazuje to při boji, kdy se z vaší repro soustavy linou ohlušující chorály. Vše se zdá být v pořádku, ale není. Ve FireFly nejspíš už nezbyly peníze pro zaplacení hudebního studia, a tak uslyšíte při boji nachlup stejné melodie jako v datadisku k prvnímu dílu! Naštěstí tu je multiplayer, který nabízí mnohem více zábavy než celá hra dohromady, a snad právě díky němu hra nedopadne v konečném hodnocení tak špatně. Kupodivu se ale není čemu divit – bylo tomu tak i v minulém díle. Obrovská síla Stronghold 2 také leží v přiloženém editoru misí, jenž je integrován přímo ve hře. Je tak přehledný a snadný na používání, že vás to přímo táhne si vyrobit vlastní středověkou bitvu přesně podle svého gusta. Sečteno podtrženo se nám do rukou dostává hra, ve které třímá velký bitevní potenciál, který je však využit tak maximálně na 30%. Po grafické stránce je Stronghold 2 slušně řečeno mizerný. Jediné, co lze vyzdvihnout, jsou panoramatické pohledy na hrad z nejvyšší možné výšky, tříštění zdí na kamenné prvočinitele a vynikající editor misí. Ovládání hry nedoznalo velkých změn. Stále se vyskytuje problém s označováním jednotek a jejich inteligentním přesunem. Zvuková kulisa díky použití starých melodií také za moc nestojí. Díky bohu je tu tolik opěvovaný multiplayer, za který si nový Stronghold zaslouží o nějaké to procento víc.