Street Fighter 4 - recenze

Tak... Ačkoliv trošku opožděně, přeci jen jsme se dočkali recenze na snad nejzajímavější bojovku pro naše počítače. Událost je to vskutku jedinečná, protože pořádnou mlátičku jsme mohli vidět na našich domácích miláčcích v... mm uh... Ani si už nevzpomínám. Poslední, kterou jsem na osobním počítači hrál, byl Mortal Combat 4. Čtvrté pokračování tu máme také, ale je to člen světoznámé série Street Fighter. Tak to nebudeme zdržovat a jdeme na věc.

Příběh je vcelku jednoduchý. Vůdce zločinecké organizace Seth (hlavní boss) se snaží skloubit síly všech zápasníků v bojovém turnaji, aby měl největší moc a vládl světu. Takže tu máme klasického psychopata s megalomanským komplexem a vědeckými schopnostmi a hurá, motiv je na světě. Každá herní postava ve hře má svůj konkrétní důvod, proč se účastnit onoho turnaje a osudy některých se vzájemně prolínají. Vypisovat všechny postavy tu rozhodně nemá smyl a vypíchnu jen ty nové. Snad se nespletu. Je to totiž pár let, co jsem naposledy nějakého toho Street Fightera hrál. Takže nové postavy z celkového počtu pětadvaceti hráčů jsou obézní, ale sakramentsky rychlý americký motorkář Rufus. Je to postava, kterou si dle mého gusta mohli z Capcomu úplně dovolit vypustit, protože mi do hry absolutně nesedí a jistě nebudu sám, kdo si to myslí. Dalším nováčkem je agentka Crimson Viper, která se snaží o infiltraci Sethovy společnosti a získání důležitých informací, aby mohla řídit zločineckou organizaci SIN (snad jsem to správně pochopil). Kdo má rád kuchaře bude možná unesený z malého, ale rychlého wrestlera El Fuerta z Mexika, jehož vstupní hláška: „Its super-dynamic cooking time!“ nemá prostě chybu. Jeho styl je taktéž velmi specifický a má svoje velké kouzlo. Je tu mohutný a mezi hráči dosti oblíbený silák Abel, který pátrá po své minulosti a je to vlastně původní prototyp Setha. Seth je poslední bonusovou a vlastně novou postavu v nabídce. Samotné všechny charaktery nemáte k dispozici okamžitě, ale velkou část z nich si musíte zasloužit a odemknout dohráním Arcade režimu s konkrétními postavami. Později dokonce musíte splnit i určité požadavky (platí pro získání Akumy, Goukena a Setha). Charaktery nejsou stejně silné. Někteří mají větší výdrž, ale jsou pomalejší např. ruský zápasník Zangief nebo sumo zápasník E. Honda. Jiné postavy toho vydrží méně, ale za to jsou extrémně hbité například moje oblíbenkyně Cammy nebo Sakura. 

Nakousl jsem režim Arcade a popíšeme si i další. Arcade je klasický režim proti počítačem řízeným protivníkem. Máte na výběr z osmi obtížností, volit si dále můžete počet kol a také délku zápasu. Menší varování. Začínejte od nejlehčích obtížností, jinak budete frustrováni faktem, že budete neustále prohrávat. Jak začnete hru znát, můžete si volit i vyšší stupně. Zpočátku to ale nemá vážně význam. Hra je velmi těžká.

Dalším módem je Versus, kde si to můžete rozdat u jednoho počítače třeba s kamarádem, nebo proti vámi zvoleném CPU oponentovi. Pokud se chcete něčemu přiučit, bude se vám zamlouvat možnost sledovat dva proti sobě bojující CPU zápasníky. 

Další je multiplayerový internetový režim Games for Windows – LIVE BATTLE. Zde si můžete volit z Ranked matche, kde získáváte nebo ztrácíte body za vítězství či porážky a nebo Unranked, kde se o žádné body nehraje. Ranked match je zvláštně řešený pomocí náhodného výběru po každém zápase. To znamená, že po každém zápase se dostanete do lobby, kde si náhodně hledáte znovu protivníka. Tento systém mi přijde poněkud přihlouplý. V Unranked matchi je vše v pořádku a po zápase máte možnost hrát s oním stejným protivníkem. Zdá se to jako maličkost, nicméně vyhledávání zabere pěkných pár vteřin a po chvíli se stává tento neduh odporným společníkem. Ještě malé varování. Multiplayer LIVE je funkční pouze v zemích, které jsou oficiálně podporovány a pokud v si v té zemi nezřídíte Games for Windows účet, máte prostě smůlu. Musíte si účet založit prostě v cizině.

Pak zde máme režimy výzvy, tzv. Challenge. Ty se skládají ze Survivalu, kde musíte zdolat co největší počet protivníků za sebou a máte pouze jednu energii, která se vám po zápasu mírně dobijí. Dále je to Time attack, a zde si musíte velmi pospíšit s demobilizací protihráče v určitém časovém limitu. Nakonec je tu nachystaný režim Trial, který by se dal označit za jakýsi pokročilý trénovací režim. Musíte zde totiž vykonat určité konkrétní herní techniky, speciální údery, komba, aby vás hra pustila dál. Režim Trial je pro každý charakter zvlášť. Za takto odemčené úrovně dostáváte k charakterům nové hlášky, gesta a barvu oblečení. Virtuálně si můžete koupit i jiná oblečení za microsoftí body. 

Trénovat se můžete klasicky v Training režimu, kde nemusíte dělat konkrétní úkony. Prostě se freestylově vyblbnete a vyzkoušíte si, co chcete.

V hlavním menu nalezneme položku Player data a můžete shlédnout statistiky postav, odehraný čas a eventuelně i seznam medailí, které jste získaly skrze konkrétní achievementy v multiplayeru po internetu.

Jdeme na technickou stránku hry. Jako obvykle začnu grafickým zpracováním. Hra je mechanicky v dvourozměrném provedení, ale graficky působí trojrozměrně. Všechny tyto faktory působí naprosto špičkově s komiksovým zpracováním postav a jejich speciálních úderů. Dokonce si v PC verzi můžete dovolit použít i speciální grafické filtry, které vám buď zvýrazní okraje postav (můj oblíbený). Čeká tu na nás zpracování podobné vodovkám a nakonec i posterizace, který mě příliš nenadchl. Co mě mrzelo a občas i štvalo byla „rádoby“ interaktivita prostředí. Nemám na mysli bouratelné okolí jako v např. Dead Or Alive, ale o postavy v pozadí. Provádějí stejné pohyby a nejsou podle mě zpracovány vůbec dobře. Statická prostředí by byla mnohem lepší a zároveň i vhodnější. Pěkně vypadají bitvy v chrámech nebo ve vulkánu. Přesto si myslím, že se grafika dá zařadit do lepšího průměru či mírného nadprůměru. A hlavně, hra vám pofrčí i na slabších mašinách. Na mé sestavě (C2Q @ 3GHZ, 8GB Ram, HD4870) hra jela bez jediného cukání i s tím, že jsem měl zapnutou zároveň jinou hru. To je prokletí RPGčkařů, aby o nic nepřišli. :)  

Zvukové se setkáme s kombinací více stylů, ale hlavní doménu to má jakýsi pop-disko-rock. Osobně pro mě věc naprosto nepřijatelně měkká a fádní a k mlátiťce bych asi doporučil jiný žánr (rázná klasická hudba nebo rock-metal či v kombinaci s agresivním elektro).

Trošku frustrující záležitostí je ovládání. Street Fighter 4 není úplně jednoduchá hra. Každý nepovedený úder může znamenat zdrcující prohru. Možná v tom je i to mistrovství zvládnout tuto hru. Street Fighter 4 se dá ovládat na klávesnici i na gamepadu. Na mém z XBOX360 se při použití levého analogu, hra začala ovládat poměrně dobře. Na digitálním kloboučku je hra kvůli různým půlkruhům a čtvrtkruhům nehratelná... Kde je k sakru ergonomie a la Nintendo, ať už je to ze SNESU nebo N64... Tohle je tedy trošku složitější, ale časem si zvyknete a vyhrávat se dá i se základními údery. Jen stačí vědět kdy a jak, uvědomit si jak „vydeptat“ psychicky oponenta a je napůl vyhráno. Hra využívá šest tlačítek pro údery (tři rány rukou a tři kopy) a různí se dle intenzity útoku. Základ každého Street Fightera jsou charakteristické speciální údery jednotlivých postav, k dispozici jsou samozřejmě i obyčejné rány sloužící velice dobře k provokaci protivníka, nebo navazování speciálních pohybů. Důležitou roli hrají dvě měrky. Jedna obstarává speciální údery a nabijí se vám, když údery přijímáte a dáváte. A druhá se nabijí pouze, když údery přijímáte. Jako odměnu se vám dostane možnost spustit Ultra a to je ničivý útok, který když protihráče potká, může zvrátit celý stav zápasu. Pokud však minete a to i třeba jinými útoky, zůstáváte odkryti a od zkušeného hráče vás čeká pěkná pumelice úderů. V podstatě i speciály i Ultra jsou variace na vaše speciální triky. Úplně nová featurka je Cancel systém. V určitých chvílích, například při konkrétním úderu, můžete vyvolat pohyb, který přeruší dosavadní konání a máte možnost dostat protihráče jinak. V této chvíli máte i jakýsi štít, který dokáže absorbovat jeden obyčejný úder. Opět zajímavá novinka pro větší strategizování hráčů. Pokud tento úder dovedete do finishe a trefíte se, dokáže protivníka solidně zranit a omráčit a následně mu dokonale zavařit.

Pokud máme shrnout klady a zápory počítačového Street Figthera 4, vyjde nám až na pár much dokonalá a vyvážená mlátička, která vám navíc vydrž ohromně dlouho a to díky multiplayeru. Její zvládnutí vám také zabere nějaký ten čas a investice do této hry se jistě vyplatí. Jen se obrňte trpělivostí, slušným ovladačem a je to.