Still Life 2 - recenze

Možná si pamatujete příběh prvního Still Life, kdy jste jako agentka McPherson byli na stopě  sériovému vrahovi s maskou, který rituálně zabíjel prostitutky. Policistka ho střelila do hrudi a on spadl do mrznoucí vody. Nyní po několika letech se objevil nový případ: vrah zvaný Coast Killer opět unáší ženy a posléze je vraždí. Agentka McPherson tento případ bere velice osobně a proto se musí zúčastnit pátrání.

Když jsem si přečetl popisek hry, říkal jsem si, jaká to asi bude zase blbost, nějaké nudné pátrání po důkazech, o kterých člověk nic neví, plno stupidních rozhovorů a tak všelijak podobně, jako u spousty předešlých detektivních adventur. Po spuštění hry shlédnete poměrně obsáhlé intro, které vás seznámí s dějem předchozího dílu. Pokud překousnete fakt, že grafika ve videu vypadá jako z roku krále Klacka, dozvíte se o co asi tak šlo.


Zpočátku vaše oči rozhodně nebudou potěšeny, ale uši…to je jiná písnička. Chytlavý soundtrack vás zatáhne do děje dokonce už v tom nepříliš povedeném intru a v menu. Co se ozvučení samotné hry, není to o nic horší, když nepočítáme skutečnost, že postavy otvírají pusu jinak než mluví, což je ale opět spíše grafická záležitost.

Začátek není příliš chytlavý, chodíte po bytě a spíš než s logickými hádankami zápolíte se stupidní kamerou, která v adventurách nemá obdoby. Tento pohled se mění automaticky nejen když měníte lokaci, jak je zvykem, ale i při přesunu po místnosti, takže velice snadno ztrácíte přehled kde co je a ještě hůř se vám hledá. Například musíte najít všechny důkazy v bytě, než vás hra pustí dál. Najdete jich asi pět a pořád to nestačí. Běháte po bytě jak šílení, pořád dokola klikáte na stejné věci, posloucháte stejné debilní komentáře a nakonec zjistíte, že předmět doličný je umístěn v rohu, odkud vás snímá kamera a není vůbec vidět.

Další věc, která vás bude po celou dobu dost iritovat je chůze postav. Myslím, že doba bruslení po podlaze je daleko za námi, nicméně ve Still Life 2 si tuto záležitost opět oživíte. Zasekávání o předměty je také velice populární. Nebo když se chcete přesunout z jedné strany místnosti na druhou a nechce se vám čekat, než se vaše postava došourá (dobruslí, doseká), tak máte možnost běhu, který klasicky spustíte dvojklikem. Hm. Jenže když dvakrát kliknete, ono se nic nestane a postava se nevzrušeně šourá dál. Kliknete čtyřikrát a opět nic. Tak to zkusíte šestkrát a hurá, ona běží, bohužel pouze na poslední dva kroky, takže jste si moc nepomohli.


Podobně pomalá je i interakce s předměty. Dejme tomu, že si chcete prohlédnout notebook. Kliknete na něj, agentka se k němu došourá, nějak stroj okomentuje a hotovo, čekáte, že můžete jít dál. Ale místo toho se McPherson bude ještě zhruba pět vteřin kochat vykuchaným strojem a až pak se tedy jako rozhodne, že by mohlo pokračovat hledání. Ono se řekne, co to
je pět sekund? Jenže to máte pět sem, pět tam, a nakonec tímhle čekáním a šouráním strávíte v jedné sekci dvojnásobek času.

Grafikou a hratelností tedy moc potěšeni nebudete. Příběhem a dějem hry také ne, až do nějaké doby po začátku. Pak na scénu přijde reportérka Paloma Hernandez, která má v FBI kontakty a snaží se také pátrat po vrahovi. Tomu se to pochopitelně nelíbí a unese ji. Teď budete chvíli hrát za Palomu a snažit se uniknout z domu, kam vás zavřel a dát vědět policii. Když se vám to téměř podaří, tak vás Coast Killer v plynové masce zastaví a převeze jinam. A protože ho váš pokus velice pobavil (všechno sleduje kamerami), rozhodne se, že dá Palomě šanci uniknout. Nicméně nebude to zadarmo. V této fázi začíná hra připomínat Saw z hlediska zavřené osoby, která hledá cestu ven. Z hlediska brutality samozřejmě ani zdaleka ne, každopádně je to zdaleka nejzábavnější část hry. S agentkou McPhersonovou jste ale také ještě neskončili. Podle informací, které vám Paloma stačila předat se jí snažíte najít, a protože víte, kde to je (vždyť jste tam byli), není to zase tak obtížné.


Jako každá adventura, má i Still Life 2 velmi důležitý prvek – puzzle. Chodíte, sbíráte věci, spojujete, rozpojujete a používáte všude kde se dá. Klasická point-and-click. Hádánky nejsou příliš těžké a většina z nich se dá logicky odvodit, pouze nějaké jsou trochu stupidní. Inventář ale není vyřešen zrovna slavně. Má šestnáct políček s tím, že různě velké věci jich zabírají různý počet, pochopitelně. Je sice jasná, že když Paloma tahá matraci, tak se jí do inventáře už nic jiného nevejde, ale zase když matraci dokáže schovat pod tričko, tak proč ne? Nejhorší je, že nemůžete předměty odložit na zem. Když nemáte v inventáři místo na důležitý předmět, musíte si dojít do nějaké schránky (bývá to skříň nebo truhla), často i několik místností od vás, tam si odložit přebývající věci a opět se vrátit. Když pak zjistíte, že vám něco chybí, celou proceduru si musíte zopakovat.Určitě z toho budete mít velkou radost.

Další věc, která mi hodně lezla na nervy byl dabing postav. Agentka McPherson má sice docela příjemný hlas, stejně tak Paloma, ale když dojde na kombinaci předmětů či řešení hádanek a vy se netrefíte, čeká vás neskutečně uvřískaný komentář, hraničící s histerií, který vám hodně, hodně rychle začne lézt na nervy. A navíc: ačkoliv obě postavy dabuje jiná osoba, tyto uvřískané komentáře namlouvala jen jedna žena pro obě postavy společně, což moc nechápu.

Když to vezmeme kolem a kolem, dostaneme průměrnou adventuru s celkem dobrým příběhem a hádankami. Bohužel, dojem z těchto dvou prvků vám zkazí velký počet nedostatků, které se zpočátku dají přejít, ale později vám prostě vezmou chuť do hraní. Pokud hledáte kvalitní adventuru se vším všudy, budete se muset porozhlédnout jinde. Na druhou stranu, pokud se dokážete přenést přes výše zmíněné nedostatky, mohli byste si hru docela užít.