Star Trek - Final War 2 - recenze

„Můstek admirálu Kirkovi. Admirále, senzory zachytily loď v naší oblasti. Rychle se blíží.“ Kirk byl překvapený. Enterprise měla být jedinou lodí v téhle části vesmíru. „Kdo to může být?“ – „Jedna z našich, pane. Je to Reliant!“ O chvíli pozděli byl Kirk na můstku. „Obraz, pane Saaviku!“ Na obrazovce se objevil malý objekt, který se rychle zvětšoval, až nabyl podoby federální lodi třídy Nebula. „Reliant v našem sektoru,“ hlásil od pilotní konzole Sulu, „tento kvadrant, pane. Zpomaluje.“ Poručík Saavik se postavila čelem ke Kirkovi. „Pane, smím citovat zákon číslo dvanáct? Blíží-li se jakékoliv plavidlo, které nenaváže spojení, tak…“ „Poručíku,“ zvedl obočí pan Spock, „admirál zná zákony dobře.“ „Možná jim nefunguje komunikační zařízení,“ řekl Kirk zamyšleně. „To by vysvětlovalo mnohé,“ souhlasil Spock. Reliant se přiblížil. Spock pozoroval údaje na scanneru. „Začínají zvedat štíty.“ Náhle zvedl hlavu. „Oni nás zaměřují!!!“ Je vám tahle scéna povědomá? Vůbec bych se nedivil. Druhé filmové dobrodružství lodi Enterprise patří k těm nejlepším. Proč jsem ale své povídání uvedl ukázkou z filmového příběhu? Představte si, že byste se mohli ocitnout v kůži filmových nebo seriálových hrdinů. Poradili byste si lépe než Kirk se zákeřným Reliantem? A co třeba s Enterprise nové generace odrazit útok zuřivých Klingonů, nebo s Voyagerem prohnat borgskou krychli? Ano? Potom je pro vás tato hra jako stvořená, protože každé střetnutí si můžete sami nastavit, a potom předvést vesmíru své schopnosti. Když přijde řeč na science-fiction, pak asi nejširší diváckou odezvu mají dva trendy: Star Wars a Star Trek. Zatímco prvně jmenovaný dobývá naše herní zařízení prostřednictvím chrlení komerčních her, ten druhý sází častěji na produkty z oblasti freewaru. Narazíte snadno na hry jako třeba WinTrek nebo Star Fleet Tactics, Star Trek: Red Alert či Star Trek: El Duelo. Ze stejné kategorie pochází také hra Star Trek – Final War 2. Jak bývá dobrým (?) zvykem, jedná se opět o střílečku. Ovšem aby to nebylo tak fádní, dali si autoři práci a dali dohromady mnoho stran textu o světě Star Treku. Final War 2 je vlastně zároveň akční hrou, zároveň encyklopedií a zároveň startrekovským muzeem. Po spuštění hry na vás jukne panel, který vás vyzývá k nalogování do systému. Neděste se, nic hrozného to není. Prostě napíšete jméno, pod kterým chcete ve hře vystupovat a zvolíte si heslo, které přirozeně už pak nesmíte zapomenout. Hra vám vytvoří profil, kam se ukládají veškeré vaše statistiky, především body respektu. Na těch je založen systém postupu ve hře. Začínáte s nějakými bratru dvanácti tisíci body a s hodností podporučíka. Na základě získaných bodů si z nabídky můžete vybrat svou loď, respektive lodě, které budou stát na vaší straně. A že je z čeho vybírat! Stejným způsobem si určíte své protivníky, jen s tím rozdílem, že na stranu nepřátel můžete umístit kteroukoliv loď bez ohledu na vlastní hodnost. Na výběr máte samozřejmě v prvé řadě plavidla Federace, ale vedle nich také vesmírné lodě Klingonů, Romulanů, Cardassianů, Ferengů, ba dokonce zkázonosné koule a krychle Borgů nebo ničivé bitevníky Dominionu – tedy skoro většinu ze všech vojensky aktivních ras, které se ve Star Treku objevily. Mimoto hra obsahuje několik předdefinovaných misí, které už v poslední verzi hry jsou skutečnými misemi a ne jen bezduchým střílením – a které rozhodně nepatří k nejlehčím – nebo možnost si vlastní utkání lodí nadefinovat a uložit pro pozdější použití. Jakmile kliknete myší na některou z lodí, v pravé části obrazovky se objeví o zvoleném objektu detailní údaje, včetně historie příslušné třídy lodí a příkladů několika slavných plavidel minulosti. Podobně encyklopedické informace jsou k dispozici o jednotlivých rasách a společenstvích, což si zaslouží velké ocenění. I neznalec, který toho o Star Treku mnoho neví, získá brzy velmi slušný přehled. Na začátku příliš velký výběr lodí nemáte. Ostatně co byste taky chtěli jako obyčejný podporučík? Jste-li však dobrým kadetem, který si poradí s lecjakou nepříjemností a přesilou nepřátel, za nějaký čas z vás bude poručík, velitel, kapitán a nakonec možná i admirál. A jako admirál budete mít přístup k bonusovým lodím. Přirozeně to jsou ty nejlepší ve hře. Když třeba s takovou Enterprise typu J bez jediného škrábnutí rozsekáte celou flotilu klingonských dravců, máte ihned skvělý pocit z dobře odvedené práce. ST – Final War 2 neoplývá grafikou, nad kterou byste měli zrovna žasnout, ale na druhou stranu na úrovni free-her je docela zdařilá – přestože jsou lodě malé, rozeznáte leckterý detail. Avšak co hře citelně chybí, je jakýkoliv hudební doprovod. Ani ne snad přímo v boji, tam postačí zvuková kulisa torpéd a fázerů, zato v menu by nějaká příjemná melodie nebyla od věci. Silnou stránkou je naopak velká variabilita. Mohou se střetnout libovolné lodě s různou výzbrojí a vlastnostmi. Díky tomu se ani po několika desítkách hodin hraní nedostavuje pocit stereotypu a nudy. Takže kapitán na můstek a dobrý lov!