Splinter Cell: Conviction - preview

Již několik desítek let jsou hráči magneticky přitahováni žánrem špionážní akce. Přitom je těžké definovat, co přesně tuto nebývalou oblibu způsobuje. Je to tím, že hráči rádi odkrývají roušku tajemna, kterou je svět tajných špionů plný? A je-li početná skupina lidí idealizována do světa plného dobrodružství, romantiky, nebezpečných akcí a rychlých úniků, tím lépe. A že ztvárnění tohoto žánru není pouze doménou Toma Clancyho, chtěla dokázat společnost Ubi Soft. Tahounem nového projektu, který dostal od tvůrců název Sprinter Cell: Conviction, je příběhová linie, atmosféra a nespočetně mnoho možností. Ačkoliv se série definovala jako Bondovka bez Bonda, byla také proslulá svým originálním konceptem a dějovými sekvencemi.

Prvotřídní jednička

Hlavní hrdina příběhu, odehrávajícím se převážně v New Yorku, se ocitá v tváří v tvář své vlastní minulosti. Obdrží nabídku, která se neodmítá a bez rozmyšlení nastupuje do služeb agentury The Echelon. Z té se ale stala společnost prolezlá byrokracií a špínou, což hrdina definitivně zjistí po pár klasických „agentovských" misích. Přestože se na Samově hlavě objevují tu a tam šediny, svými dovednosti neopovrhuje. Koneckonců útěk je tím jediným, který z velké části využije k tomu, aby přežil. Tma byla nahrazena světlem, trpělivost okamžitým jednáním. Hráč se musí dokázat pohybovat zalidněnými ulicemi, tak aby na sebe nevztahoval přílišnou pozornost. K dispozici proto bude ukazatel nápadnosti, který vás z časně upozorní na přílišnou zvědavost jedinců. S podobnou možností jsme se mohli setkat v minulém díle, jenž představoval podobný systém jako v Hitmanovi. Pátý díl se stal revolučním mimo jiné tím, že do hry přinesl vskutku nevšední pojetí, které zahrnuje možnost ocitnout se na druhé straně zákona. Počítačový hráč si již mohl vyzkoušet role téměř všeho možného i nemožného – mohl se stát mazaným zlodějíčkem, nezničitelným hrdinou nebo tichým zabijákem, který čelí nezdravím ambicím teroristických šílenců. Čemu se ale autoři doposud úzkostlivě vyhýbali, byli právě již zmiňovaní „kriminálníci". Fisher povede válku se svými bývalými kolegy či vrstevníky, po té co bližší pátrání odkryje, že policisté jsou zapojení do jakéhosi spiknutí. Touto dobou se začíná stávat z hrdiny štvaná zvěř. K útěku využívá nejen schopnost vmísit se do davu, ale i improvizované útoky. Nabídka využití všech předmětů ve hře je poměrně slušná, přestože je složitá na provedení, čímž pádem se výběr malinko zužuje, jelikož kombinování tlačítek po chvíli omrzí a hráč zůstane u jednoduchých akcích, což je opravdu škoda. Na druhou stranu to je ale možná i dobře. Těžko říci, jak by se tvářili kolemjdoucí, kdyby Fisher s policistou házel ze strany na stranu. Jinými slovy: Zdejší okolí, ač jsou to lidé, Sam, stromy či ledajaká příroda, všechno se chová přirozeně a skutečně tak, jak bychom se chovali, kdybychom viděli chlápka navlečeného do mundůru utíkajíc s mrtvolou na zádech a s kvérem si to mašíruje přes policisty.

Hratelnost

Původně měl být Splinter Cell prachobyčejnou střílečkou. Až později si tvůrci z Ubisoft Montreal všimli, že hra stínů a světel výrazně ovlivňuje hratelnost. Proto se rozhodli hru trošičku přepracovat. Ubrali trochu munice a donutili hráče schovávat se ve stínech. A to je vlastně základem celé série. Schovali jste se do stínu, počkali jste, než se stráž otočí, abyste ji mohli následně potichu zneškodnit (to znamená zajistit granát a jít jí podřezat hrdlo). Moc krásný koncept, na což všichni vzpomínáme v tom nejlepším stíně. Takhle to fungovalo až do dílu s podtitulem Double Agent. Tam se poprvé objevilo něco dosud v sérii Splinter Cell neslýchaného. Sam Fisher vyrazil na lov za bílého dne. Nemusíte mít zrovna IQ patnáct, aby vám došlo, že v sluncem vyhřáté Africe se za bílého dne do stínu jen tak neschováte. Nastal tedy další zlom v sérii. Obtížnost výrazně vzrostla a vy jste si museli neustále hledat překážky, za kterými by se dalo Samovo vypracované tělo dokonale schovat. V novém pokračování Conviction tomu bude naprosto jinak. Tentokrát se budou všechny mise odehrávat za bílého dne a, což je hlavní, budou se odehrávat na veřejnosti přístupném místě. Budete se tedy muset maskovat v davu, dávat si na hlavu kapuci, abyste skryli svoji totožnost před všudypřítomnou policí atd. Další věcička, která posouvá hranici mnohem dál, se nazývá fyzika. Jestli jste v minulých dílech řezali hrdla a lámali vazy, tady si něčeho takového příliš neužijete. Fyzika by měla být tak propracovaná, že jakýkoliv objekt ve hře, který uvidíte, můžete vzít do ruky a následně jím zmasakrovat všechny ty dotěrné haranty (čímž se nám vkrádá na mysl jeden vtípek ze Simpsonů: „Pocházela jsem z chudé a hladové rodiny. Jednou jsem ukradla bochník chleba. Dala jsem ho do ledničky a následně s ním vyloupila banku!"). I když povětšinou se budete snažit spíš nepřátele zpacifikovat, nikoliv zabít. AI aneb davová psychóza Umělá inteligence „emzáků" úzce souvisí s hratelností. Už jsme se zmínili, že ve hře se bude Sam snažit schovávat hlavně v davu. Je tím pádem jasné, že někdo (nejlépe tvůrci) musel naučit dav správně chovat. Například když se začne střílet, je jasné, že se na to všudypřítomní lidi nebudou jen tak koukat, ale že se pokusí dostat pryč. S tím koexistuje i fakt, že do prchajícího davu policie nebude jen tak střílet, což by mohlo vést k zajímavým situacím, kdy po Samovi začnou ozbrojené složky střílet, a on se jen přidá do davu, kde by mohl být relativně v bezpečí, a hlavně, kde by měl velkou šanci, že se strážcům zákona ztratí z dohledu. Zas na druhou stranu je jasné, že policie nezůstane jen tak stát a blbě koukat, ale že se s vervou vrhnou do davu, aby vás tam mohli najít a v zubech vyvést ven, což se jim nepovede, protože Sam ovládá bojové umění Krav Maga (což berte jako odkaz na knížku Splinter Cell). Docela by nás zajímalo, jak to bude fungovat v praxi, takhle na papíře (na na internetu) to vypadá moc hezky.

Grafická stránka věci

„Next-gen už tu chvíli máme, ale bude trvat týdny, možná roky, než to tak konečně bude vypadat. Zatím jsme se žádných výrazných změn nedočkali." – Ubisoft Montreal. Již Chaos Theory (3. díl) nastavil laťku grafiky docela vysoko, když pak přišel Double Agent (4. díl), grafika zase o pár světelných let poskočila dopředu, ačkoliv se tomu tehdy počítače moc nepřizpůsobily. Přeci jenom 3GHz a 1GB RAM není ani dnes zrovna běžnou konfigurací, jakož to naprosté minimum. Doporučená už potřebovala skoro 4GHz procesor, 2GB RAM a 256MB, resp. ještě lépe 512MB grafickou kartu. Avšak grafika stála za to, detaily byly a jsou tak detailní, že na hlavním hrdinovi můžeme obdivovat i takové drobnosti, které jsme snad nikdy ani vidět nechtěli. Takže nový díl Conviction bude vypadat stejně. Hlavní změnou bude ta již zmíněná propracovaná fyzika.