Spartan: Total Warrior - recenze

Také se těšíte na God of War 2? Tak to určitě nejste sami, protože třeba v USA zaznamenala tato hra před svým vydáním přes milion předobjednávek a to je myslím rekord. Čekání si můžeme zpříjemnit třeba prvním dílem nebo se poohlédnout po hře, která je Bohu války v lecčems podobná a možná trochu neoprávněně po svém vydání hodně zapadla. Řeč je o hře Spartan: Total Warrior, která se do dějin her zapíše tím, že zkrátka přišla až jako druhá (trochu to připomíná peripetie s vynálezy v podání Járy Cimrmana). To ovšem neznamená, že by to byl propadák a rád vás přesvědčím, proč stojí za to si ji zahrát. Římská říše byla vždy známá svou rozpínavostí a nenasytností. Kdyby tak věděli, že obrovská říše se nutně musí jednou rozpadnout, tak by se na to vykašlali. Navíc se ukázalo, že Sparta je zatím nad jejich síly, zvláště jeden bezejmenný bojovník (tohle ale v učebnicích dějepisu nehledejte, fantazie tvůrců zde pracovala na plné obrátky). Uhádli jste, ujímáte se role spartského bojovníka, který zatím neměl příliš šancí předvést své válečnické umění. Ale Sparta potřebuje každého a tak je čas vytáhnout rodinný meč a štít a začít kolem zručně sekat. To slovo jsem použil záměrně, protože ve hře čekejte opravdu mnohonásobnou přesilu, klidně třeba i 100 ku 1. Naštěstí jsou vaše schopnosti opravdu nadlidské, protože ve vašem původu měli prsty sami bohové, vždyť vašim průvodcem je bůh Áres (pozor na něj, je to liška podšitá). Mohlo by se zdát, že hra jen sprostě kopíruje God of War, ale přestože je řada věcí podobných, hra si jde svou vlastní cestou a neměl jsem pocit, že by to byla pouhá kopie, navíc jde o hodně poctivou záležitost. Hordy Říma se valí na milovanou Tróju pod velením šíleného generála, který by pro úspěch obětoval vlastní matku. Římané navíc mají obrovskou ocelovou sochu (takový předchůdce terminátora), kterého nějak dokázali rozpohybovat. Vy se vrháte do boje, naštěstí to není jen řezničina, ale dostáváte také různé úkoly – třeba chránit jednotku sapérů (přinášejí bomby), bránit svého krále nebo najít cestu v bludišti hradeb. Výborný je pocit, že na to nejste sami. Na bitevním poli se to řeže hlava nehlava, proti vám desítky děsivých kostlivců a vedle vás vaši spolubojovníci. Působí to dobře, navíc v některých fázích se stanete svědky, jak proti sobě bojují dvě různé skupiny vašich nepřátel (např. gladiátoři a vojáci), takže je necháte, občas přiskočíte, někoho seknete, neposedného otrapu sestřelíte lukem a za chvíli je dočista čisto (i bez Mistra Propra). Abyste měli proti drtivé převaze vůbec šanci, získáte mocné zbraně, také pár kouzel i podporu ze strany Bohů. Tu budete potřebovat, protože občas narazíte na opravdu tuhé protivníky, jako jsou hydra nebo Minotaur, a to nemluvím o posledním bossovi, jehož totožnost vám ale neprozradím. Grafika je solidní, válečníci se svižně hýbou, i když je pravda, že kromě vás je příliš dlouhý život nečeká. Hlavní hrdina příliš sympatií nepobral (ostatně ani Kratos není zrovna chlápek, se kterým bych zašel v pátek na pivo) a vůbec nechápu, proč má na palici dredy. Navíc jeho obličej nepůsobí zrovna inteligentně, zkrátka takový Conan ze starověkého Řecka. Hudba je spíše průměrná, prezentace vůbec je v porovnání s God of War horší, a to vůbec nemluvím o druhém dílu. Výborné jsou hlášky postav během hry, kdy např. římský voják si stěžuje, že příště rozhodně nebude tak pít, protože ho pak v bitvě nesnesitelně bolí hlava. Příjemným překvapením je, že hra disponuje českými titulky, což našince určitě potěší, že taky jednou nemusí mít zapnutý automatický anglický slovník v hlavě. Hra si mě získala především hratelností, je poměrně různorodá, zkrátka nedal jsem si pokoj, dokud jsem ji nepokořil. Po jejím dohrání můžete zkusit vyšší obtížnost nebo se propracovat přes obrovskou přesilu v aréně. Bohužel soupeř v podání God of War byl prostě nad Sparťanovy (alias Jirka Novotný) síly, ale tak už to v životě chodí. Hodnocení je nižší než v době vzniku, přece jen je to rok a půl, co hra vyšla.