Soul Calibur 2 - recenze

Konečně se i mě dostala tato hra do rukou. Popravdě řečeno když jsem všude v časopisech četl „Nejlepší bojovka všech dob!“, nebo „Neexistuje lepší hra!“ a podobné hlášky, už jsem byl na název Soul Calibur 2 doslova alergický. Vyzkoušel jsem demo, ale nějak mi to nic neříkalo. Jeden kamarád mi pak tento skvost půjčil v práci, jenže jsem měl noční a když jsem přišel ráno ve čtvrt na sedm domů, odložil jsem Soul Calibur 2 na PS dvojku a šel spát. Když jsem se probudil (ve čtyři hodiny odpoledne), zapnul jsem ten zázrak ale moc jsem si od toho nesliboval. Popravdě bojovky moc nehraji, i když je pravda, že Mortal Kombat: Deadly Alliance mě bavil a tak jsem se usadil pohodlně do křesla a koukal. První co uvidíte je celkem logicky úvodní intro a při sledování té kouzelné animace jsem se neubránil dojmu, že je to ta nejlepší úvodní animace, jakou jsem kdy u bojovek viděl. Nádherné postavy vypadají jako živé a tak dokonalá hudba, která začíná pozvolna a postupně se zrychluje aby, posléze úplně utichla a ten nářez nahradila klasická kytara (vzpomeňte na hudbu z nějaké přitroublé mexické telenovely), a po krátké době se zase hudba změní na ten nářez, který se postupně zesiluje, jak kamera obíhá skálu kolem dokola a pozvolna stoupá vzhůru k dalšímu bojovníkovi. To je prostě tak úchvatné, že se to těžko popisuje. To se musí vidět. Po chvilce se objevuje nápis Soul Calibur 2 a já se už nemohu dočkat až to začne. Zvolit si můžete hned z několika módů. Klasikou je Arcade, kde postupně nastupujete s vámi vybranou postavou proti osmi zápasníkům, jejich šikovnost samozřejmě postupně vzrůstá. Vše nakonec vyvrcholí soubojem s finálním Bossem (Inferno). Dalšími módy jsou versus, týmová bitka, časovka, nezbytný a nekonečný multiplayer, či zábavný survival, kde nastupují vlny protivníků a vy je likvidujete, přenášejíc si pracně ubráněnou energii z minulého kola do dalšího. Kdo skolí nejvíce padouchů, ten se zapíše do tabulky nejlepších. Lahůdkou pro všechny osamělé hráče je ale weapon master mód. Zde budete muset plnit určité úkoly a rozhodně to není žádná procházka na jednu hodinku. Uvedu několik příkladů, které budete muset splnit abyste se dostali dál. Tak třeba budete muset bojovat proti nepříteli, který je zranitelný jen ve vzduchu. Když ho budete řezat na zemi, nic mu to neubere, ale vám ano! Takže nemusím dvakrát říkat, že si užijete vzteku požehnaně. Nebo budete mít za úkol za dvacet sekund praštit protivníka dvacetkrát. Zkrátka nic jednoduchého, ale odměna bude víc než sladká. Za tu špinavou a někdy náročnou práci obdržíte penízky, za které si můžete pořídit nové zbraně pro všechny charaktery, art obrázky a podobně. Pokud se vám podaří porazit posledního Inferna můžete se podívat na profil vaší postavy (se kterou jste hráli). Můžete si ji prohlížet ze všech stran i detailně přiblížit a podívat se i na bojové pokřiky, nebo přečíst biografii. Pojďme ale k tomu, co činí z této hry tu nejlepší z nejlepších. Tím hlavním trumfem je hratelnost - ta je tak božská a tak přívětivá pro začátečníky, že po právu poráží všechny ostatní. Hned ze samého začátku když jsem zmáčkl dvě tlačítka a postava prsaté (mrštné) TAKI udělala parádní přemet, při kterém protivníka přelétla a zezadu mu zasadila tvrdý úder svým mečem na mě udělal obrovský dojem a od bojů jsem se neodtrhl, dokud jsem nestál před samým Infernem. Celkem si budete moci vybrat mezi 25-ti bojovníky a každý má navíc k dispozici nové kostýmy i zbraně. Dokonce je tu i starý známý ze série TEKKEN a to Heihachi. Nakonec se dostáváme k tomu, co někteří považují za to nejhlavnější a tím je grafika. Stačí kouknout na obrázky a je všem jasné, že se jedná o nejhezčí bojovku, jakou kdy svět viděl. Všechny arény hýří barvami a i všechny pohyby jsou naprosto ladné a přirozené. Hudba je taktéž ta nejlepší, jakou můžete v bojovkách zaslechnout. Zkrátka co dodat? Je to opravdu ta a jen ta hra svého druhu. Další pádný důvod proč mít u televize PS2!