SOCOM: U.S. Navy SEALs Tactical Strike - recenze

Herní série Socom byla již od pradávna čistokrevnou taktickou akcí, které díky své chytlavé hratelnosti a zábavnému multiplayeru dodnes baví stovky hráčů po celém světě. Minulý rok se dokonce hra objevila i na platformě PSP, kde sklidila zasloužené ovace. Nicméně vývojáři ze studia Slant Six se zřejmě zuby nehty drží rčení „V nejlepším přestat" neboť úspěšný koncept hry, který fungoval po několik let, se rozhodli zásadním způsobem překopat. Nyní již neovládáte pouze jednoho panďuláka, namísto toho velíte jednotlivým týmům, říkáte jim kdy střílet a kdy se ukrýt. Hra se tedy z žánru takticko-akční střílečka ladně přeměnila v takticko-strategickou střílečku. Fanoušci série nyní pravděpodobně nesouhlasně kroutí hlavou, ale není třeba se strachovat. Ti z vás, kteří si již prohlédli hodnocení, jistě ví, že hra rozhodně špatně nedopadla. Na druhou stranu nový Socom má k dokonalé hře přeci jen trochu daleko a lidé kteří si budou chtít hru užít, budou muset tu a tam přimhouřit oko.




Ze všeho nejdřív se pustím do nového ovládacího systému, který ,jak už jsem naznačil v úvodu, prodělal řadu radikálních změn. Zatímco v předešlé hře, jste si jako velitel dvoučlenného týmu moc rozkazovaní neužil, v Tactical strike nebudete dělat nic jiného. Tomu se přirozeně uzpůsobil i úhel kamery, který se z vašeho ramene přenesl kamsi do výšky, odkud může bez problémů zabírat celou vaši jednotku. Když tedy bude chtít svůj tým někam poslat, stačí jen přidržet kolečko a někde v prostoru si vybrat vhodné místo pro úkryt. Bohužel hned tady narážíme na několik problémů. Tento způsob pohybování sice funguje, ale pouze do té doby, dokud se nacházíte v otevřeném terénu, jakmile se octnete v úzkých chodbách, začne být manévrování s vojáky opravdový očistec. Dalším nedostatkem je výše zmíněná kamera, která se většinu času snaží zabírat přesně to co chcete, bohužel už ale nedohlédne za roh, a tak se klidně může stát, že pošlete svoje komando někam a pořádně ani nevíte kam, díky čemuž se octnete tváří v tvář po zuby ozbrojené nepřátelské hlídce, která vaše muže bez milosti odpraví. Co ale rozhodně potěší, jsou velmi dobře designované úrovně, které hráči nabízejí hned několik možností jak jednotlivé mise splnit. Můžete se vydat k cíli přímo a postřílet přitom všechno co se hýbe. Nebo naopak se budete nepřátelskému kontaktu vyhýbat a misi dokončíte pěkně potichoučku stealth stylem (je třeba dodat, že tento plíživý styl je vhodný spíše pro noční mise). S tím souvisí i možnost ovládat dva týmy zároveň podobně jako například v Brothers in Arms, kde první tým zasypal nepřítele palbou, zatímco ten druhý jej obešel a zneškodnil. Něco podobného funguje i v Tactical Strike a funguje opravdu dobře, hlavně díky dobré umělé inteligenci jak vašich kolegů tak i zlých teroristů. Virtuální paňáci se budou schovávat, utíkat od granátů a tu tam provedou nějaký ten nečekaný výpad.




Další významnou součástí hry je multiplayer. Soupeření mezi hráči se přirozeně opět nese v taktickém duchu, kdy proti sobě na jedné mapě stojí čtyři týmy a hráči se snaží jeden druhého přechytračit. Máte možnost spojit se buď přes ad-hoc, anebo rozehrát hru online. Já osobně bych doporučil hru přes ad-hoc, poněvadž Tactical strike se v multiplayeru hraje poněkud rozvláčněji a zápas po internetu se tak může zvrhnout v nudu. Když ale hrajete s kamarádem, který sedí vedle vás a křičí na vás nadávky, jednoznačně se nudit nebudete. Samozřejmě nesmím opomenout ani herní módy, které multiplayer nabízí. Najdeme tu klasiku jako deathmatch či team deathmatch, ale také velmi zajímavý mód Demolition, kde jeden tým brání určitý objekt zatímco ten druhý se jej snaží zničit. Bohužel dojem z multiplayeru kazí problémy s připojením a to se týká jak hry přes ad-hoc, tak i online režimu. Hra nepříjemně laguje a kolikrát dojde ke kompletnímu zamrznutí. Co se týče jiných technických záležitostí, tak tam si kapesní Socom vede vcelku dobře. Vzhledem k tomu, jak rozlehlé jsou jednotlivé úrovně, je grafika opravdu působivá. Textury objektů jsou čisté a dokonce se dočkáme několika velmi pěkných světelných efektů. Něco podobného by se dalo říct i o zvukové stránce hry. Palba ze zbraní zní věrohodně a co je ještě lepší, hlasy vojáků jsou naprosto bezchybné. Na druhou stranu mi příliš nesedí již dříve zmíněná rozlehlost úrovní. Na můj vkus jsou jednotlivé mise až příliš dlouhé vzhledem k tomu, že se jedná o handheldovou záležitost. Chci si hru například zapnout na patnáct minut, než mi přijede autobus, ale namísto toho u ní musím vytvrdnout dobrou půlhodinku. S tím souvisí i nechutně dlouhé nahrávací časy. Opravdu frustrující dokáže být restart mise, kdy ze všeho nejdřív se musíte vrátit do menu výběru (první loading) a odtud zpátky do hry (druhý ještě delší loading). No, tak to vypadá, že jsem chtěl nového Socoma pochválit, ale místo toho jsem mu spíš vynadal. Rozhodně nechci aby to vypadalo, jako že jde o špatnou hru. SOCOM: U.S. Navy SEALs Tactical Strike je stále nadprůměrnou záležitostí s několika skvělými nápady a kvalitním audiovizuálním zpracováním.

Bohužel body z hodnocení strhávají nedodělky týkající se nedoladěného ovládání, natvrdlé kamery a dlouhých nahrávacích časů. Jak už jsem tedy řekl na začátku samotné recenze, pokud jste ochotni tyto „drobnosti" přehlédnout, čeká vás velmi kvalitní herní zážitek, plný akce, napětí a hrdinství.