Škola ro(c)ku - recenze

Je třeba říct si na začátek jednu podstatnou věc. Nemáte rádi rock? Hudba vám leze krkem? Při představě smíchu vám nabíhají křečové žíly? Přeji vám hezký den, rychle klikněte na nějaký jiný odkaz, tenhle film rozhodně není pro vás. Cosi mi ale říká, že většina vás zůstala, takže nám nic nebrání, abychom se podívali na zoubek zářivému dílu jménem Škola ro(c)ku. Každý má svůj sen. Někdo chce být hokejovou star, někdo popelářem, někdo prvotřídní pornohvězdou. Dewey Finn v tom má celkem jasno, jeho srdce patří rocku, který se jako zlatá nit vine celým jeho životem. Není proto divu, že do performancí na jevišti dává všechno. Dlouhá kytarová sóla, řádění nahoře bez, skoky do publika. Jeho kapela má ovšem na vystupování trochu jiný názor než Dewey, pár dnů před dlouho očekávanou Bitvou skupin proto přihází vyhazov. Docela pech. Dewey přichází o možnost získání peněz na zaplacení nájmu svému spolubydlícímu, to ale neznamená konec rockového snu. K Deweymu se totiž jako zázrakem dostává nabídka místa suplujícího učitele na jedné škole, původně určená právě jeho spolubydlícímu Nedovi. Co na tom, že třída je plná dětiček hladovějících po učení s armádou velké peníze platících věčně naštvaných rodičů, které jen tak někdo neuspokojí, v zádech. I na nejprestižnější škole ve státě se mohou dít věci. A věřte mi, že v podání Jacka Blacka se dít opravdu budou. Ti, kteří toho talentovaného multiumělce znají již dřívějška, jistě vědí, o čem je teď řeč. Stačí se podívat na jakékoli Blackovo vystoupení s Kylem Gassem ve skupině Tenacious D nebo na nějaký film, ve kterém JB hraje (z celého svého filmového srdce doporučuji vkusné Orange County) a hned vám je jasné, že pod tou sexy vrstvou tuku se skrývá nebezpečně mnoho energie. A Škola ro(c)ku není žádnou výjimkou. Je ovšem zajímavé zamyslet se nad tím, co by byla Škola ro(c)ku bez Blacka. Příběh sám o sobě je totiž velkolepý kýč. Nechybí zde děti, nechybí zde určitá zamilovaná linie a samozřejmě ani happy end, bez něj by to asi opravdu nešlo. Mr. Black ovšem celý příběhový patos staví do úplně jiného světla a předvádí výkon, za který bych ho zasypal sprškou Oscarů. Toť můj názor. Ať už coby Dewey Finn nebo falešný Ned Schneebly (a.k.a. Mr. S), Black se prostě před kamerou dokáže naprosto odvázat a to, co předvádí ve spolupráci s dětmi, je naprosto neuvěřitelné. Není divu, že scénárista Mike White (který si mimochodem vystřihl i roli pravého Neda Schneeblyho) psal roli Blackovi přímo na míru. A spolupráce Black-White nese svoje ovoce. Třetím do party je Richard Linklater, který si přivlastnil režisérskou stoličku. I on odvedl kus poctivé práce, dokázal děti zformovat přesně k obrazu charakterů jejich rolí. Zároveň ale ponechal Blackovi dost místa pro improvizaci, což lze jen a jen pochválit. Samozřejmě nemohu vědět, do jaké míry byl Blackův výkon dán předepsanou rolí a do jaké míry mohla vyniknout jeho spontánnost, ovšem dá se předpokládat, že vzhledem k Blackově povaze můžeme prostřednictvím Školy ro(c)ku sledovat festival geniální herecké improvizace. Jack Black je prostě živel a dokud neuvidíte sami, co předvádí, nepochopíte, o čem mluvím. A další kapitola sama pro sebe jsou děti. Tohle není pár děcek sebraných na ulici, tohle je pokladnice megatalentu, ze které bude zejména hudební svět v příštích letech zajisté čerpat. Bubeník, klávesák, basistka a hlavně kytarista - o nich ještě uslyšíme, to si pište! Je sice pravda, že třeba klávesák o rocku moc ponětí nemá (což mě trošku uráží :-)), ale co nadělám…každopádně všichni válí, a o to jde. Hudba ve filmu nepotřebuje moc komentář, slovíčko rock v názvu je celkem výmluvné. Uslyšíte klasiku, kterou skvěle doplňuje ústřední song School of rock, který znáte určitě i vy - Nova ho "zneužila" v kampani na nějaký koncert SuperStar. Ale to raději rozebírat nebudu, ještě bych se naštval. Každopádně zvukově je film proveden na jedničku, není v podstatě co vytýkat. To samé platí i o obrazovém zpracování, které, pravda, není moc nápadité, ale svůj účel plní a pár záběrů je provedeno opravdu zajímavě. A zvláště úvodní titulková scéna je rozhodně povedená :-) Celkové shrnutí se tedy nabízí docela jasně. Scénář je kýčovitý a film řadí spíše někam k průměru, ze kterého ho ovšem k nebeským výšinám vynáší výkony talentovaných dětí a především jakási one-man show Jacka Blacka. Black má v sobě časovanou bombu a tato role jí umožnila vybouchnout a zasypat nás sprškou úžasných póz, grimas a výjevů. Hudba samotná je pak už jen třešničkou na dortu, škoda, že se ve filmu neobjevil i Blackův spoluhráč z Tenacious D Kyle Gass, bylo by to hodně výrazné zpestření. Kyle se tak objevuje pouze v jednom bonusu na DVD, MTVdeníku Jacka Blacka, což je ovšem patnáct minut, které by zasloužily samostatnou recenzi a stoprocentní hodnocení. Ale to už je jiný příběh… Každopádně: Neváhejte! Pokud je pro vás rock víc, než jen nesmyslným kvílením, Škola ro(c)ku je jasnou volbou. Budete se královsky bavit a v podstatě můžete klidně zapomenout na to spílání scénáři, které jsem v této recenzi předvedl. Pokud totiž nebudete hledat chybu, nenajdete ji. Ve filmu je sice pár slabších míst, ale hned po nich přichází obvykle ten největší nářez, takže na hluchá místečka zapomenete. Tohle je prostě rock. A to v pekelně povedené podobě.