Skate 2 - recenze

Co mám na videohrách nejradši? Určitě tu možnost, že si můžete vyzkoušet něco, co by v reálném životě často končilo výsměchem nebo ošklivým zraněním. Když si představím, že bych si před domem stoupnul na skateboard a rozjel se vstříc nebezpečnému skokánku, doslova mě polije horko. To by rozhodně dobře nedopadlo. Naštěstí existují hry, ve kterých si všechny triky můžete vyzkoušet pohodlně z gauče. A Skate 2 k takovým hrám rozhodně patří.

Kdysi dávno jsem ještě v dobách prvního Playstationu proháněl Tonyho Hawka na jeho bláznivém prkně. Parádní atmosféra, výborné ovládání a nápady, to vše zdobilo díly této již bezesporu legendární série. Bohužel tvůrci dle mého názoru moc tlačili na pilu a vydávání stále nových dílů vedlo prakticky k pohřbení celé série. Nejnovější počin byl pak pouhým stínem těch původních a nepřinášel téměř žádné novinky. Naštěstí se objevila hra, která ježdění na skatu opět přivedla do nebeských výšin. První díl Skatu byl inovativní, co se týká ovládání i prezentace. Především triky byly neskutečně reálné a při jejich provádění jste se často notně zapotili. Sice jste již nemohli provádět šílenosti typu otočka o 720 stupňů, ale tento ústupek byl bohatě vyvážen možností skutečně interaktivně (v pozitivním slova smyslu) ovládat svého borce. Úspěch se dostavil velice rychle. Proto se nelze divit, že vychází další díl. Jen proboha, aby to neskončilo jako u Tonyho, ale snad si to herní gigant EA pohlídá.

Ve hře se vracíte do fiktivního města San Vanelona, bohužel o jednu zkušenost bohatší. Píšu bohužel, protože pobyt ve vězení rozhodně není příjemně strávená dovolená. Rámec příběhu hry se hezky rozjíždí během originálního klipu v úvodu, na který se můžete podívat v přiloženém videu. Původní město se celkem změnilo (proto je také označované jako nové), takže se znalci prvního dílu nemusí bát stereotypu. Autoři použili starý otřepaný vtip s přírodní katastrofou a následnou obnovou městských částí, ale kupodivu jim to vychází. Mohli tak navíc zakomponovat do hry nový prvek. Ve městě se totiž nachází řada překážek, přes které se pomocí skatu nedostanete. Jak tento zapeklitý problém vyřešíte? Poměrně jednoduše - sestoupíte na vlastní nohy a překážku prostě odsunete. Jednoduchým trikem si tak můžete otevírat lokace, kam byste se jinak nedostali.

Skate se vůbec hodně inspiroval otevřeným světem ala série GTA, takže se můžete volně pohybovat po městě a vybírat si z nepřeberné palety misí od nejrůznějších prapodivných existencí. Některé jsou samozřejmě na hraně zákona, ale hlavní postava není žádný andílek, v New San Vaneloně se to prostě tak nebere. Jednotlivé úkoly jsou pak často spojeny s prestižními časopisy, od kterých získáváte prašule v podobě sponzoringu. Obecně lze říci, že úkolů je nepřeberné množství. Kdo ale hrál první díl Skatu, moc novinek v této linii nenajde. Stalo se již standartem, že do hry vstupujete s vlastnoručně vytvořeným chlápkem (či kočkou, neznáme již diskriminaci) a i v této hře toto pravidlo platí. To zahrnuje i nekonečné kvantum oblečení, které na sebe můžete navěšet, takže v některých fázích jezdí po městě solidně situovaný vánoční stromeček. Samozřejmě se můžete „vylepšit“ také vkusným tetováním.

Po vzoru většiny úspěšných herních titulů Skate 2 podporuje také hru po síti. V onlinových režimech se můžete bez starostí vyblbnout. Poměrně často jsem si tak zařádil ve free skatu. Ono je přece jen lepší zkoušet různé nové triky a zároveň se porovnávat s ostatními hráči, než si hrát na vlka samotáře. Zajímavý je též mód DeathRace, jakýsi ostrý závod mezi skatery, kde rozhodně využijete ostře nabroušené lokty. Hra fachá bez problémů, EA jako vždy nabízí i možnost nahrát si povedená videa pro oko diváka a pochlubit se tak před ostatními svými výtvory.

Grafika je velký klad této hry, ostatně už první díl si zakládal na perfektně zvládnuté vizuální stránce hry. U některých míst ve hře jsem raději slezl z prkna a po vzoru doktora z Vesničky se jen kochal. Vyzdvihl bych rovněž animaci postav, která působí přirozeným dojmem a hodně přispívá k realistickému vzezření vašich triků. Autoři též přidali do hry rozsáhlou paletu zranění, např. taková zlomená noha vypadá parádně. Ono se není vlastně čemu divit, protože kolikrát létáte vzduchem jako mistr kung-fu a dopadnout z výšky tří metrů na beton. No, v reálu bych tohle rozhodně zažít nechtěl, ovšem ve hře si to nechám líbit. Hudbu tvoří výběr osvědčených fláků, od klasiky typu kapel Black Sabbath nebo The Clash až po moje oblíbence Rage Against The Machine. Také dabing, přestože neoplývá žádnými známými jmény, je velice kvalitní a výborně vystihuje jednotlivé charaktery.

Co mi na hře nesedí a bohužel se to od prvního dílu moc nezměnilo, je celkem vysoká obtížnost. Tony Hawk měl vždy výhodu v jednoduchém ovládání, Skate však přinesl používání analogu a tudíž nutnost naučit se svou postavu mnohem lépe ovládat. Nevím jak to je u jiných, ale mě to kvedlání padem nijak k srdci nepřirostlo. I jednoduché triky vyžadují hodně trpělivosti a při složitějších kolotočích jsem se hlavně zpočátku vůbec nechytal. Hlavně se mi zajídalo, že pro pohyb své postavy musím mačkat zvláštní tlačítko. Jistě, pohyby jsou opravu reálné a ovládání překopané od základů, ale to bohužel znamená, že je mnohem obtížnější. Vůbec Skate 2 není jednoduchá hra a chtě nechtě se do ní musíte pořádně zakousnout, pokud v ní chcete uspět. Pro někoho je to jistě dobrá zpráva, ale mně osobně tento styl moc nevyhovuje. Zvlášť v onlinové části jsem trpěl, protože hráči kolem mě předváděli neskutečné kousky a já se většinou zvedal těžce ze země.