Singstar - recenze

Originálních her je jako šafránu. Sony, přesněji její londýnské studio, které nás před časem obšťastnilo populární periferií Eyetoy, nyní přichází s dalším netradičním titulem. Jak už název napovídá, Singstar je hlavně o zpívání. Takže vy všichni, kdo si potají zpíváte v koupelně nebo při úklidu, zbystřete sluch! Tohle je titul pro vás. Spolu se hrou dostanete 2 krásné mikrofony spolu s USB portem, jejichž připojení je otázkou několika vteřin a zvládne to skutečně každý. Po zapnutí hry shlédnete vtipně sestříhané intro a následuje první zklamání. Ve výběru módu máte totiž velice omezené možnosti. Nabízí se pouze Sing, Party Games, Star Maker, Freestyle a klasické Options. Pokud zrovna není poblíž nikdo, kdo by uchopil a zazpíval si s vámi, režim Party Games asi vynecháte, protože ten obsahuje do ruky druhý mikrofon jen multiplayerové módy Best Of 3 (zpívají se 3 písně a porovnává výsledné skóre) a Pass the Mic (hráči si při zpěvu předávají mikrofon a zpívají jen určité pasáže). Podívejme se tedy na první ze singleplayerových možností, a tou je režim Sing. Zde se po zadání jména a výběru obtížnosti (ovlivňuje toleranci hry ke hlasovým odchylkám) objevuje možnost zvolit si píseň, kterou hodláte zpívat. Ve hře jich je celkem třicet a setkáte se se jmény jako Dido, Westlife, Jamelia, nebo dokonce Elvis Presley. Bohužel, českou píseň budete hledat marně, takže žádný Karel Gott ani Helena Vondráčková se nekonají, ale to se vzhledem k národnosti tvůrců dalo čekat. Mezi písněmi si jistě najdete spoustu oblíbených, které zazpíváte dobře, a také mnoho takových, které si znechutíte. Po výběru písně a její délky (nabízí se Normal a Short) nastává krátké načítání dat a před vámi se objeví herní obrazovka. Její dominantou je určitě oficiální videoklip (zde jistě přišlo Sony vhod její vydavatelství Sony Music) a na něm se objevující barevné čáry. Ty mají za úkol znázorňovat výšku a tón vašeho hlasu, takže okamžitě vidíte, jestli zpíváte moc vysoko, nebo naopak nízko, a můžete podle nich hlas korigovat. Tady přichází na řadu první výtka, a tou je možná až příliš velká vzdálenost těchto čar od textu písně, který je umístěn ve spodní části obrazovky. Dá se na to sice zvyknout (hra nekontroluje slova, takže si klidně vystačíte s klasickým Lalala nebo vlastním textem - zpívat Skákal pes přes oves na hudbu Motorhead je skutečně zážitek), ale zpočátku to může být dost nepříjemné. Při zpěvu před sebou také vidíte současné skóre a časomíru, která znázorňuje délku klipu. Na konci přichází na řadu zhodnocení a případné zapsání do Top 5. Váš zpěv si můžete poslechnout ze záznamu (a případně jej uložit na paměťovou kartu) nebo zvolit novou píseň. Režim Sing tedy slouží jen k zazpívání libovolné písničky. Pro vyznavače příběhové motivace je tu režim Star Maker, kdy se převtělíte do začínajícího zpěváka, který má za úkol vystupovat v různých klubech, zvyšovat rozruch, a tak rozjet svou kariéru superhvězdy. Přestože tento režim je velice krátký a nenabízí žádné odemykatelné bonusy, jedná se o příjemné zpestření hry a také trochu výzvu, kterou navíc prodlouží zvýšení již zmiňované obtížnosti. Zbývající mód Freestyle slouží k zazpívání libovolné písně bez bodového ohodnocení. Přestože Singstar nenabízí žádné vymakané grafické efekty, působí stylově a po této stránce určitě neurazí. Navíc hra podporuje kameru Eyetoy, takže místo klipu vidíte při zpěvu sami sebe, což je navíc obohaceno i o řadu grafických efektů. Malá chybka je vyjímečné zaseknutí videa na místě, a také je na místě říci, že pokud neznáte nikoho, kdo by byl ochotný zahrát si s vámi, trvanlivost hry tím rapidně klesá. 30 skladeb totiž není zrovna moc. Na druhou stranu i ti, kteří zpívat neumějí (jako já) si hru mohou dostatečně užít, protože na obtížnost Easy je Singstar dostatečně tolerantní a když vidíte, jak vám to jde, těžko se od něj odchází. Hra tedy ode mě dostává 75 procent, ale pokud máte možnost zahrát si multiplayer, klidně si dalších deset přidejte. Zpěvu zdar!