Serious Sam 2 - Dojmy z dema - preview

Dle mého subjektivního názoru existují tři kategorie FPS her dle úspěšnosti. První z nich jsou hry, jež se autorům poměrně povedly a získávají četná ocenění. Druhým typem nejsou hry až tak úspěšné jako v kategorii první, ale jejich tvůrci této úspěšnosti hodlali dosáhnout. A nakonec tu máme třetí kategorii, do níž se dají zařadit hry, s nimiž autoři do budoucna plány neměli. Jedná se o bláznivé kousky, v nichž autoři ventilují své infantilní myšlenky a realizují je v podobě těchto her. Vytvoří si vlastní svět a nezajímá je, zda se hra líbit bude či nikoliv. Existují zde dva logické závěry. Tato kategorie se rozdělí na ty povedené a naopak na ty nepovedené. Dovolují si říci, že Serious Sam se řadí k té povedené družině. [b]Rozdíly mezi SS1 a SS2[/b] Jak nejspíše již odhadujete, změn bude poměrně dost. Hlavním faktorem, jenž zapříčinil řadu inovací, je fakt, že SS2 vyšel až čtyři roky po jeho předchůdci. Přiznejme si, že jsme za tyto čtyři roky zaznamenali rapidní nárust výkonu našich plechových miláčků. Logicky z této skutečnosti plyne pouze jeden rozdíl a to nový kabát, do něhož vývojáři SS2 oblékli. Jedná se o Serious Engine 2, jenž nám nabízí poměrně malebné městské scenérie. Dále se nám změní prostředí, v němž s našimi zbraněmi budeme kooperovat. Také u zbraní došlo k inovaci a to přemrštěným způsobem. [b]Jak vše začíná?[/b] Za předpokladu, že si hru s hlavním hrdinou coby barevně přeplácaným Samem spustíte, tak očekávejte poměrně nízké HW nároky co se aritmetického průměru mezi ostatními hrami týče. Spuštění hry doprovází nic neříkající a do příběhu neuvádějící intro, po jehož ukončení se ocitneme ve městě jménem Siriusopolis Uptown, jež by se dalo charakterizovat jako město s futuristickým designem, nespočtem výškových budov a ještě více nepříliš inteligentních nepřátel, které by do MENZY zřejmě nevzali. Občas jsem si připadal jako v TV na ZŠ, kdež jsme na 1. stupni měli tělocvik i s děvčaty. Fotbal s nimi byl takový, že kde je balon, tak tam jsou všechna děvčata. Ve hře jste ten balon a nepřátelé děvčata. Nepřátelé se na vás valí v horentním množství a vy je pouze střílíte. Demoverze obsahuje pouze jeden level, a to výše zmíněný Siriusopolis Uptown. [b]Ovládání? Nic moc![/b] Na ovládání si chce zvyknout a do dosti silným způsobem. Nabízí hráči poměrně málo možností k realizaci jeho přání. Je spíše neohrabané a Sama prezentuje jako mentálně zaostalého, jemuž fyzická aktivita dělá velké problémy. Nečekejte ovladatelnost jako u Half-Life či jiných svižných titulů. *reklama* Hra je komplexně pomalejší a vězte, že si nejednou zahudrujete. Pevné nervy přeji hlavně v pasáži, v níž budete přeskakovat rokli, k čemuž vám dopomohou odrazové ve vzduchu plující rampy. Sam se těžko koordinuje, a tak padá do průrvy. [b]Zbraně a vše kolem nich[/b] Tvůrci disponují tvůrčí iniciativou, o tom není pochyb, ale přecijenom bych jim vyčetl pár detailů. Po fyzičnu jsou zbraně až příliš monstrózní a zastinují vám FPS pohled. Někteří by mohli namítnout: "Taky existuje 3rd person pohled, tak ho používej, ne?!" Odpovídám tedy, že nehodlám hrát Maxe Payna, ale FPS mindless shooter akci. Zbraně bych tedy doporučil symetricky zmenšit. Dále se mi příliš nelíbil crosshair, jenž byl do doby, než jste nezaměřili nepřátele, nevýrazný. Hra je opravdu dosti barevná a byť zvýrazněný crosshair se v ní bohužel ztráci, což má za následek špatné míření. Na tento fakt se ovšem dá zvyknout a po pár minutách je střelba čistě intuitivní. Vzhled zbraní je povedený, ovšem jedná se o základní zbraně, s nimiž jsme se již setkali. Zřejmě nejzábavnější je kuře, jenž létá - Na tomto by nebylo nic divného - a na sobě má přidělanou bombu, která v kontaktu s nepřítelem exploduje. Z kvantitativního hlediska je zbraní opravdu hodně a nebudete vědět, jakou z nich používat. Zprvu je jich spíše nedostatek, ale později uzříte odvrácenou stránku předchozí situace. [b]Dosud nevyřčené[/b] Jak jsem již ventiloval na začátku článku. Tento svět se neřídi žádnými pravidly, a tak se setkáte s roztodivnými formami života. Vyskytují se zde nepřátelé na biologické, mechanické i biomechanické bázi. Popravdě, nevím, jak je nazvat. Jejich výskyt je nerovnoměrný. Příliš spolu nekooperuji. Dali by se označit jako sólisti. Pokud se SS2 nadále bude vyvíjet stejným směrem jako level, na nějž jsme narazili v demoverzi, tak tato hra bude lineární a svého předchůdce s rozlehlými aztéckými pláněmi jen tak nepřekoná. Čeká na vás spousty krve a vzduchem svištících kostí.