Sega Mega Drive Ultimate Collection - recenze

Z některých mých textů lze celkem snadno usoudit, že mám rád starší hry. Kdysi dávno jsem začínal na Master Systemu od firmy SEGA (při počítání jsem zjistil, že to je neuvěřitelných 16 let), a proto na tyto herní skvosty nedám dopustit. Nepochopte mě teď špatně. Rozhodně nejsem jeden z těch staromilců, kteří propagují vše staré a novému se širokým obloukem vyhýbají. Samozřejmě si nové pecky rád zahraji, ale čas od času se rád vracím ke staré klasice. Už dlouho jsem si říkal, proč proboha nevydají starší hry v nějakém chytlavém kompletu, ve kterém si člověk bude moci nerušeně vybrat tu svou oblíbenou gamesu. Kdyby tak ještě přidali vylepšenou grafiku, na kterou je člověk zvyklý z nejrůznějších PC emulátorů, to by bylo. A protože se zázraky občas dějí, vychází kompilace her z populárního MegaDrivu na PS3 a XBOX360. V následující recenzi se vás budu snažit přesvědčit, abyste tomuto titulu dali šanci. Litovat rozhodně nebudete, za to vám ručím.

SEGA MEGA DRIVE Ultimate Collection obsahuje celkem 48 her z let již dávno minulých (konkrétně 1989-96). Nebudu tady vykřikovat, že jsou to všechny ultra hity, které musíte dohrát, i kdyby čert na koze jel. Samozřejmě se do výběru dostaly tituly, které jsou spíše připomenutím určitého herního směru či stylu. Také hraje roli to, zda jste hru dříve hráli nebo, alespoň u mě to tak je. Velkou roli totiž hraje nostalgie, prostě hezká letní vzpomínka na staré časy. Všechny hry jsou uspořádány v přehledném seznamu, dozvíte se o nich také několik zajímavých informací. Vše je doplněno krátkými rozhovory a bonusy. Po spuštění jakékoliv hry máte možnost okamžitého návratu do menu, hru si můžete samozřejmě uložit. Převedení, včetně ovládání, je naprosto bez problémů, grafika je trochu vylepšena, takže hry lze pařit i na velkoplošné obrazovce. V následujících řádcích se vás pokusím nalákat na pár vypečených kousků.

Pro začátek volím těžký kalibr v podobě trilogie Streets of Rage. Všechny tři díly jsou skvělými zástupci akčních chodiček/mlátiček, ve kterých jste postupovali skrze obrazovky a vymlacovali vše, co se hýbalo. Záměrně používám minulého času, protože dnes už se takových her nedočkáte. Příběh tvořila levná béčková historka, ve které jste se většinou octli v roli nepodplatitelného policisty či jiného správného týpka a bojovali proti zločincům nejhoršího kalibru. První díl vyšel už v roce 1991 a grafikou se spíše podobal hrám s Master Systemu, což byla starší konzole od firmy Sega. Nicméně zábava to byla parádní, především při hře dvou hráčů. Druhý díl je jednou z mých nejoblíbenějších games vůbec (recenze na hru zde). Vyvážené postavy, výborná grafika a hudba (na svou dobu), hra má navíc úžasné tempo a hraje se jedna báseň. Třetí díl je graficky ještě lepší, ale osobně už mi tak nesednul jako famózní dvojka.

Když se bavíme o hrách od Segy, musíme pochopitelně zmínit maskota firmy, pochopitelně modrého ježka Sonica. Na disku se povaluje hned několik her, jistá volba je především původní trilogie. Hratelnost spočívá v co nejrychlejším prosvištění danou úrovní, v dalších dílech se pak vylepšuje grafika a přidávají se nové prvky hratelnosti. První díl jsem kdysi procházel prakticky každý týden, takže se mi hodně zadřel za kůži. Věřte mi, že tohle se s novými „sonikovskými“ hrami nedá srovnávat. Tehdy byl Sonic třída, dnes je pouhým stínem. Zkusit si můžete také zajímavé spin-offy jako pinball nebo logické hry, prostě výběr je velice různorodý a nabízí řadu možností, jak se vyřádit.

Je na disku Zlatá sekera?, zeptá se milovník či milovnice retra. Ano, má nejoblíbenější hra vůbec, která stojí na diamantovém (zlatém mi připadlo hloupé, když to má v názvu) trůnu hratelnosti. Zapomeňte na její zpackaná pokračování nebo nevábný remake, jedině první díl si zaslouží vaši pozornost. Vypravíme se v něm do fantasy světa, který je ohrožován nejrůznějšími nekalými živly (jak také jinak). A vy se vtělíte do hrdinného válečníka (či válečnice), který se spoléhá na sílu své zbraně, ovšem nepohrdne ani magií. A zase možnost dvojhry, navíc výborně navržená zvířata (ještěrky, draci), které můžete osedlat a nemusíte se tak vláčet po svých. Grafika na svou dobu vynikající, ale i dneska v pohodě stačí k navození pocitu velkého dobrodružství. Hudba patří ke geniálním kouskům, každý z levelů má svůj typický ráz.

V seznamu máme také další hry, které už třeba nejsou takové hity a nemusí sednout každému, ale pořád mohou být dobrou zábavou. Sem můžeme počítat třeba tandem her s delfínem Eccem v hlavní roli. Svého času to byly velmi oblíbené hry, mně osobně nikdy moc nesedli, ale za zahrání rozhodně stojí. Mlátička Comix Zone patří do období, kdy Mega Drive dosahoval grafického maxima. Specifický styl (nepřátele vám nakreslí ruka ďábelského kreslíře) a také vysoká obtížnost vám připraví často perné chvilky, ale tak už to zkrátka chodí. Ono vůbec měly hry dříve vyšší obtížnost než bývá zvykem. Málem bych zapomněl na akční střílečku Alien Storm, za kterou jsme svého času utratili na automatech celkem dost peněz. Zabráníte tedy mimozemské invazi v této frenetické akci. Ve výběru se pochopitelně najdou také kousky, které se rozhodně nemohou chlubit kvalitou. Jsou to celkem pochybné plošinovky, které jsou spíše do počtu. Protože je hra na XBOX360, podporuje také ajchy. Sbírání jde poměrně lehce, většinou zapnete každou hru na pár minut.