Scarface: The World Is Yours - recenze

Ačkoliv se Sony dušuje, že bude PS2 podporovat ještě několik let, určitý propad v kvalitě a kvantitě her můžeme zaznamenat už teď. Je jasné, že rok 2006 byl na výborné hry mnohem skoupější než ten předešlý. Při obrovských nákladech na hry se sází na jistotu herních mechanismů a zaměření na určité hráče. Do této skupiny můžeme směle zařadit akční hru Scarface. Vzor je jasný na první pohled – série GTA je pořád velice atraktivní a přitahuje tvůrce jako med. Inspirací se navíc stala dnes už klasická, víc jak 20 let stará gangsterka Zjizvená tvář s Al Pacinem v hlavní roli. Tento film proslul potížemi s cenzurou kvůli zobrazovanému brutálnímu násilí, kterým se hra opravdu výrazně inspirovala – potoky krve často připomínají bojovku Mortal Kombat. Hra začíná velice stylově – z respektovaného mafiánského kápa Tonyho Montany se stane zlomený muž, který přišel o všechno. Ostatní gangy se totiž proti vám spojily a doslova vás vykouřily z vašeho vlastního domu. Postupně musíte získat svůj vliv zpátky - obstarat si kontakty, peníze, drogy, zbraně atd. Ve hře získáváte určitou reputaci, kterou jednak zvyšujete plněním misí a následně také nákupem předmětů. Větší vliv umožňuje obchodování s větším množstvím drog a tudíž získání většího balíku peněz, za které zase rozšiřujete své teritorium. Nejsem sice mafánský boss, ale vypadá to celkem logicky. Ze začátku je všechno jednoduché – v klídečku si jedete ve svém bouráku, oblečeni ve fajnovém kvádru, za zvuků známých šlágrů (řadu z nich jsme už ovšem slyšeli ve Vice City) a rozkoukáváte se po prosluněném Miami. Auta nemusíte krást, ale kupovat a následně si elegantně zavolat řidiče, který vám káru doveze. Začnete kupčit s drogami, nějaké ty povolné dívčiny by byly, pár otravných ksichtů k rozbití by se taky našlo. Výborným nápadem je lehká hříčka na postřeh, kdy se v pravém dolním rohu objeví kolečko, které musíte ve správný okamžik zmáčnout. Grafika je výborná, rozhodně výrazně lepší než v Just Cause a minimálně stejně dobrá jako v Canis Canim Edit. Město hýří detaily, řada věcí je rozflákatelná, obyvatelé vypadají jako lidé a ne jako polepení zombáci, autoři se vyřádili na animacích. Skvěle vypadá střelba, kdy můžete zaměřovat různé části zločinců (poznámka pro sadisty – na civilisty střílet NEJDE), takže zásah do hlavy znamená okamžitou smrt. Průstřely jiných částí těla vám ovšem přináší více bodů do vašeho „koulometru“ (pracovní název), po jehož naplnění se z Tonyho stane na malou chvíli neprůstřelný terminátor. To se hodí, protože přestřelek není rozhodně málo a mafiáni se neustále generují jako na běžícím pásu. Za sebrané prachy si můžete kupovat vybavení svého domu – luxus ovšem není zadarmo. Asi si říkáte, vezmu prachy a rychle do doupěte hrát. Je tady ovšem jedno pořádné ALE. Po několika misích přichází vtíravý pocit nudy – mise se opakují, vydělávání peněz je k uzoufání nudné, násilí se začne brzy přejídat. Tam, kde vás San Andreas nutil k dalšímu a dalšímu postupu, se Scarface jeví jako stále otravnější společník. Hra s tím ani v závěru nic neudělá a přiznejme si, že kdyby nebyly předměty tak drahé a přestřelky tak drsné, dohráli byste hru za dvě odpoledne. Škoda, potenciál má hra slušný, v USA to byl po svém vydání solidní hit, ale přesto mám pocit, že po jejím dohrání na ní rychle zapomenete. Výborně vypadající hra, ze které je ale cítit až příliš velká rutina. Pokud si chcete u her odpočinout, zdaleka se jí vyhněte. Hodně rozporuplná záležitost.