Rise of Nations - ostatní

To víte, že za to může ženská. Ženské se totiž vždycky nachytají na krásné uniformy, roztomilé panáčky, co kopou v dolech rudu, nádherně vyvedené domečky a frkající koně. Už jim nevadí, že ještě nikdo nikdy z železa a dřeva nevyrobil tank, ani je nezajímá, že málokdy lze během pár vteřin vydupat ze země stohlavou armádu, která, ač ještě neprošla ani jedním konfliktem, hravě roznese na kopytech vojsko protivníka, které má za sebou parádní tažení plné skvělých vítězství. Ne, na tohle vážně nevsázejte. Buďte rádi, že ženské hrají alespoň něco jiného než The Sims. Ohó, říkáte si, to je ale odporný šovinista! Co můžu odpovědět, asi jsem, ale je pravda, že tentokrát musím uznat svou porážku a postoj k strategiím tohoto typu alespoň drobně přehodnotit. Rise of Nations totiž není špatná hra, ačkoliv pravověrného stratéga asi nějak zvlášť nezaujme. Pojďme si povědět, proč. Titul má na svědomí firma, která se honosí poněkud naddimenzovaným názvem BIG HUGE, společně s firmou, která se honosí poněkud poddimenzovaným názvem Microsoft. Pokud větříte výsledek podobný Age of Empires, čich vás nezklamal. Ovšem klonu jsme se nedočkali, do klasické realtimovky se nám ještě zamíchala Civilization a její procházení celými epochami lidstva - a hráč zpozorní. To by nemuselo být špatné, sice jsme to už zažili u Empire Earth, ale ta byla díky své trojrozměrnosti poněkud... ehm... poraďte mi to správné slovo... už ho mám - hnusná. Tato hra využívá velmi tradičního izometrického pohledu, který je graficky mnohem přívětivější - a zároveň si tak zahrají i majitelé slabších sestav. Ale teď už pojďme popořádku. Po zhlédnutí intra, které asi v paměti moc neutkví, se můžeme dosyta pohrabat v hlavním menu. V nastavení autoři mysleli i na takové detaily, jako jaké bude implicitní nastavení chování jednotek po jejich vytvoření (také si pamatujete, jak jste v AOE postavili armádu, která se vám v okamžiku rozprchla po půlce mapy ve snaze dostihnout projíždějící průzkumníky, protože byla nastavená na "agressive"?), nebo doba, po kterou se bude váš peon flákat, než si půjde hledat nějakou práci. Ne, nebojte se, nezaměstnanost zde nehrozí, ba právě naopak - každá "výrobní budova" (důl, polom, ropný vrt...) je zde projektována pro určitý počet dělníků a v případě, že je váš dělník dlouhou dobu bez práce, sám si najde místečko, kde by se uchytil. To se třeba vyplatí při stavbě divů světa, kdy potřebujete na kratší čas co možná nejvíc pracovních sil - a místo toho, abyste je po dostavění složitě rozdělovali na původní místa, necháte je být a oni se už na pracoviště dopraví sami. Surovinové zdroje zde nejsou omezené, jediné vaše omezení je zisk/půl minuty (také jsem si lámal hlavu s tím, proč je to zrovna půl minuta, asi v tom má prsty ten Microsoft). Zde je určitý strop, takže v případě, že nevyzkoumáte patřičná vylepšení, můžete mít farem, kolik chcete, ale jídlo vám rychleji přibývat nebude. Zajímavý nápad, ale netroufám si soudit, nakolik je původní. Poslední vychytávkou z okruhu "budovatelských" je stavba měst. V Rise Of Nations jste totiž nuceni své impérium rozprostřít přes velkou část mapy - a to hned z několika důvodů. Jednak v jednom městě můžete postavit jen určitý počet staveb jednoho druhu - takže zapomeňte na své zásobovací základny plné farem. Druhak má vaše město kolem sebe určitou hranici, za níž nepřátelské jednotky trpí ztrátami - toto má symbolizovat neochotu obyvatelstva, ztráty způsobené špatným zásobováním, nemocemi, atd. Bohužel však lze vcelku snadno tento prvek hry eliminovat použitím zásobovacích vozů, skoro mi to přijde jako škoda. No nic. Po vašem průletu nastavením se můžete rovnou vrhnout na hlavní část hry. Tou není kupodivu klasická kampaň s příběhem, ale kampaň do velké míry volitelná, příběh tentokrát tvoříte vy. Naposledy jsem něco takového viděl u druhého dílu Seven Kingdoms - máte před sebou mapu světa, která je rozdělena na mnoho menších území. Vy si vyberete jeden z osmnácti národů (každý s unikátními vlastnostmi a jednotkami) a v každém tahu smíte jednou zaútočit, neomezeně můžete posilovat obranu svých území, vyhlašovat války či uzavírat aliance. Jakási "hra ve hře", primitní, leč srozumitelná tahová strategie. Nu a po ukončení každého kola pochopitelně bojujete, bráníte se či útočíte, vše na samostatné mapě, bez nějakých dějových zvratů či zvláštních úkolů. V rámci bitvy můžete také postoupit maximálně o jednu epochu vpřed, další postup vám je umožněn až v následujících kolech, tak, jak se celý svět vyvíjí a pomalu jde kupředu. Samotný boj není zdaleka založen na nějakém věrném přibližování realitě, vždyť i pár napoleonských ostrostřelců může zlikvidovat kolonu tanků, ale jinak by to asi skutečně nešlo. Pro maximální zábavnost je také urychleno stavění vojáků - vůbec všechno v Rise of Nations je záležitostí pár minutek, a pokud byste náhodou hráli náhodně generovanou mapu, tak se k boji v období středověku prakticky nedostanete - protože v něm počítač (a potažmo i vy, pokud nejste sebevrazi) setrvá jen pár minut. Tato "rychlost" hry mi také zpočátku trošku vadila, po Empire Earth mi všechno přišlo hrozně zběsilé a bez atmosféry. V kampani se tento problém trochu vyrovnává, přesto však tanky střílí moc rychle, o karabinících nemluvě. Rychlost hry si sice můžete nastavit, ale zaznamenal jsem problémy s plynulou animací jednotek, těžko říci, jestli to byl jen můj problém. Shrnuto, podtrženo - hra, která měla velký potenciál, ale je poněkud víc "zjednodušená", než by jí slušelo. Ze strategie se tak pomalu zase stala "klikačka", která sice spoustu lidí krátkodobě zaujme, ale za pár let se k ní už asi nikdo nevrátí. Což bude škoda.