Resistance: Fall of Man - recenze

[b]Anglie v ohrožení[/b] Výsadek konečně přichází, vrtulník je těsně nad zemí. S obavami pozoruji očouzené vraky automobilů, stopy po lítém boji, nikde žádný pohyb. Mezi mraky matně prosvítá slunce, nevlídná atmosféra, šedé stíny, které nevěstí nic dobrého. Celá jednotka rychle zaujímá své postavení, snaží se vzájemně krýt, ale bude to vůbec stačit. Výstroj a výzbroj tipuji na druhou světovou válku, ale kde jsou vlastně protivníci. Postupujte dál chlapi, dávejte bacha. Kontááákt! Najednou se vynořily, podlé stvůry, pro které nemá příroda jména. Jsou bezcitní, naznají slitování a nikdy nepřestanou, dokud nevyhladí celé lidstvo. Přišli odkudsi z vesmíru a lidé jim dali jméno Chiméra. Na každou nemoc ale existuje lék, jeho jméno je seržant Hale. [b]Potenciální hit[/b] Od hry Resistance: Fall of Men se čeká hodně. Playstation3 je v Evropě na startu a nutně potřebuje silné tituly, které by alespoň naznačily sílu tohoto stroje budoucnosti. Přiznejme si, že pouhé předělávky typu Need for Speed: Carbon nebo The Godfather stačit nebudou. Abych vás navnadil už dopředu, prozradím, že Resistance ukazuje, kam se může zábava v příštích letech ubírat. Na druhé straně, příliš novátorských postupů zatím nečekejte. [b]Těžké začátky[/b] Bylo nebylo, zrodila se jednou malá firmička Insomniac. Schopní tvůrci vytvořili solidní hit o dráčkovi Spyrovi (moc vám toho neřeknu, protože tuto hru jsem nikdy nehrál). Na PS2 to byli už dva hrdinové (i když v jedné hře) Ratchet a Clank, kteří si pro sebe vyhradili celou tetralogii (a to už jsem hrál, zvláště třetí díl je vynikající). Proto je překvapení, že se firma prezentuje first-person střílečkou, navíc hodně drsnou. Možná to ale dává smysl, protože Ratchet také nebyl klasickou plošinovkou s střílelo se tam prakticky pořád. Firma tedy nešla tak do úplně neznámého terénu a mohla si vyzkoušet nové možnosti, které využije ve svých dalších hrách – pokračování Ratcheta a Clanka se již připravuje. [b]Šmejdi z vesmíru[/b] Tvůrci znají svou práci, hra vás do sebe rychle vtáhne. Na launchový titul jde o překvapivě hutnou porci zábavy, ve které se střídají různé styly. Kromě extrémních přestřelek s bandou mimozemšťanů vás čekají i plíživé akce, kdy váš postup osvětluje jen úzký proužek skomírajícího světla. Pro lenivce jsou připraveny mise v tanku nebo džípu, kde váš kámoš duří protivníky těžkým kulometem. Když už jsme u těch nepřátel, prohlédneme si je trochu zblízka. Obyčejně pěšáci sice nejsou příliš silní, zato se vyskytují v hojném počtu a mají za ušima. Vzájemně se kryjí, využívají prostředí, vaše zbabělé chování počastují dobře hozeným granátem. Když mají na kahánku, tak se běží schovat, aby vás dostali v okamžiku, kdy to budete nejmíň čekat. Samozřejmě na vás čekají i těžší nepřátelé, např. gigantický mutant se zbraní, kterou bych přirovnal k dělu. Nebo slizký pavouk, který na vás plive lepkavé bomby. Zkrátka, nepřátelé dělají hře čest. [b]Zbraně – koření života[/b] Přesily se ale rozhodně nebojte, protože jste vybaveni solidními zbraněmi, z nichž víc jak polovina funguje na mimozemské bázi a je pekelně silná. Zbraně mají navíc i sekundární funkci, takže třeba u sniperky si můžete zastavit čas a připravit si tak cíl na ránu mezi oči. Mně osobně se nejvíc osvědčila stará dobrá brokovnice. V nouzi můžete použít také sadu šikovných granátů, super je typ ježek (zdravíme Sonica). Po jeho hození na zem se vznese do výšky hlavy nepřítele a vystřelí kolem sebe bodliny, což jak jistě uznáte, není zrovna slučitelné se životem. Opravdové hody vás čekají v tanku, který kraluje destrukci, nepřátele můžete jednoduše přejet. [b]Takový standart si dáme líbit[/b] Záměrně jsem zatím nemluvil o grafickém zpracování, na které si bude jistě příjemné zvykat. Hra si suverénně poradila s grafickým zázrakem na PS2 Blackem či novější Call of Duty 3, Gears of War je ale podle mého názoru ještě o kousek lepší. Velkou výhodou je především luxusní výhled, kdy grafika vůbec nedoskakuje a autoři tak mají prostor pro rozsáhlé exteriéry (mosty, věže, zalesněná krajina). Nepříjemným faktem jsou mušky, které se nepodařilo vychytat, např. nepřátelé někdy projdou zdí, jakoby se nechumelilo. Je to škoda, protože firma si vždy zakládala na stoprocentnosti svých her, snad zasáhl kvapem se blížící termín vydání. Vynikající jsou také animace, na obrazovce se toho hýbe opravdu hodně. Ve válečné vřavě okolo vás probíhají vaši spolubojovnící, před vámi se rojí nepřátelé, do toho vybuchne auto, zřítí se vrtulník, prostě jak by řekl Donutil, pořád se něco děje. Hudba příliš nevyčnívá, zato zvuky jsou výborné, doporučuji kvalitní aparaturu, kterou spolehlivě přesvědčíte sousedy, aby rychle zalezli do svých bunkrů. [b]This is the end…[/b] Co říct závěrem. Hra rozhodně není šitá horkou jehlou – třicítka misí je zárukou dlouhé zábavy, přidány jsou i bonusy. Tři obtížnosti by měly stačit (je pravda, že i na tu nejnižší ke konci hry řádně přituhne). Navíc připomínám zábavu na druhou, a sice multiplayer, který si můžete dát online až ve 40 lidech. Zážitek snad netřeba popisovat. Na rozbíhající se konzoli jde rozhodně o nadprůměrný titul, který může ukázat cestu dalším tvůrcům, jak na to. Ačkoliv nejsem jednoznačný fanoušek FPS, hra mě velice lákala a rozhodně nelituji jejího nákupu. [b]Tečku tvoří několik povedených wallpaperů. [/b]