Red Faction: Guerrilla - recenze

Možná si pamatujete na vcelku úspěšná FSP sci-fi dílka z těžařského prostředí červené planety, kdy jste bojovali proti Korporaci, která se vás snažila vycucávat, uzurpovala vás a v čele, jako vždy, byl nějaký ten mocnář. Samotné RF hry nebyly nikdy kdovíjak perfektní, ale hráči nabízely, na tu dobu, skvělý destrukční model. Red Faction: Guerrilla (dále jen RF) je novým přírůstkem do série.  

Nejprve bych se zmínil o peripetiích s instalací. Verze hry je od CD Projektu a hned při instalaci na mě vybafly otazníky místo normálního textu. EULA licence byla v azbuce. No a i když jsem si říkal, že hra bude ok, byla také rusky. Skvělé. V menu hry nenajdete možnost volby jazyka a tak jsem pátral. V souboru Langs.dat stačilo přehodit první dva řádky, aby CZ byla jako první a hru máme hezky s českými titulky a v anglickém znění. Často sice ani titulky číst nebudete, protože hra je velmi svižná, ale jsou konečně tam. Řekl bych, že má hra problémy s lokalizačními balíčky u Windows 7.

Na planetě Mars se toho změnilo hodně za posledních padesát let. Terraformace (vytvoření podmínek pro život) je na velmi dobré úrovni a vy se můžete pohybovat po povrchu bez jakýchkoliv přístrojů a skafandrů. Korporace jako taková byla vytlačena jednotkami Zemské obrany - EDF a ačkoliv by se zdálo, že všichni se budou mít dobře a budou si žít spokojeně v míru, opak je pravdou. Korporace sice ztratila svůj vliv, ale za to role obránce EDF se změnila v onoho nového tyrana, který každého kontroluje, šikanuje nebo dokonce i zabíjí a využívá všech dostupných prostředků na potlačení aktivit, které by ji mohly uškodit. Samozřejmě zde existuje někdo, komu se to nelíbí, někdo, kdo dokáže být natolik schopný, aby vytvořil odbojovou skupinu. To je takzvaná Rudá frakce - Red Faction. A nebojte, nejedná se o propagaci komunistického hnutí. Ne, vy nejste tím hlavním velitelem. Jste Alec Mason, důlní dělník a expert na demolice a přilétáte na Mars za svým bratrem Danem. Ten se vás snaží přesvědčit, že být v Rudé frakci je jediná volba a ukazuje vám pár volných objektů na demolici, což je takový maličký tutoriál na počátku hry. Vy si však chcete žít klidný život. Vzápětí přilétají jednotky EDF a Dana zabijí. Protože EDF má uši a oči téměř všude, budou vás chtít dostat také, protože představujete velké potencionální riziko. Život vám ve svižné akci zachrání pár ostatních členů Rudé frakce a vy se musíte stát jejich členem tak jako tak. Kromě EDF jsou zde i záhadní, maskovaní a agresivní nájezdníci. Nastínění zápletky máme, pusťme se dál.

RF je svým systémem velmi podobná GTA. Nejedná se již o FPS, ale svého avatara vidíte hezky zezadu. V podstatě si můžete dělat (téměř) cokoliv a vydat se (také téměř) kamkoliv. Tato volnost se může zdát celkem velká, ale jisté linky, které nám nadefinovali autoři, stále najdeme. Pohybovat se budete po několika zónách. K některým máte přístup hned a k jistým se dostanete až v pozdější fázi hry z důvodu... A to si nechám pro sebe. Využívat můžete "pěškobus" nebo různé pozemní vehikly. Zprvu to budou auta, později usednete i do různých robotů. Škoda jen, že těchto okamžiků je ve hře jen několik. Já si oblíbil odcizovat obrněná vozidla EDF. Jsou rychlá a odolná. Ve hře platíte pomocí Salvage. Čeští kolegové toto přeložili jako škváru. Jsou to kusy kovu z budov či vozidel, které zbouráte a nasbíráte.. Jedná se o jakési univerzální platidlo planety a vám slouží k upgradu a nákupu nového vybavení u kolegyně Samanthy.

Každá zóna je charakteristická svými obyvateli, vozidly, budovami. V těžařské kolonii Parker to jsou náklaďáky a nějaké "v ruce zbouchnuté" boudy. Oblast Oasis zaměstnává zejména různé úředníky, vozidla jsou tam značně sofistikovanější i vegetace je jiná (hlavně tam je).

Náplň hry je různorodá, ale uhodnout úlohy partyzána není složité. Plníte hlavní mise nebo vedlejší a snižujete vliv EDF v oblasti tím, že jim demolujete jejich budovy, některé velmi silně obrněné. Odměnou je pak náhodná pomoc NPC postav při vašich akcích a eventuelně osvobození sektoru, pokud vliv EDF klesne na nulu. Následují útoky na konvoje, záchrany a bezpečný odvoz vězněných rukojmích, obrana stanovišť, či konkrétní útoky na různé objekty. Mírnou specialitkou jsou destruktivní minihry. zde máte nadefinované podmínky, co používáte za vybavení a co máte zničit v určitém časovém limitu. Odměnou vám bude ona škvára. Pokud překonáte předdefinovaný "profi" čas, finanční odměna bude dvojnásobná. Další minihrou je řízení kanónu, jenž je umístěn na "vytuningovaném" voze vašeho parťáka z Rudé frakce. Následuje jízda destrukce, musíte nadělat obrovskou škodu ničením všeho, co patří EDF a překonat hrou stanovený limit. A to je v podstatě vše. Úkoly sice stereotypní, ale jejich velké množství a spád vám nedají vydechnout.

Maximálně můžete s sebou nést čtyři hračky a vaše kladivo musíte mít stále. Váš arzenál obsahuje tedy kladivo, které zničí v podstatě vše, pokud si dáte záležet. Nepřátele skolí na jedinou ránu zblízka, ale kdo by se divil, že? Střelná zařízení obsahují pistoli, různé druhý klasických i magnetických pušek, brokovnice, raketomety a spoustu dalších zbraní. Upgrady se týkají většinou síly účinku a také se zvyšuje počet nábojů. Velmi důležitou součástí demoličního profíka jsou úchytné dálkové odpalované miny, jejichž upgradovanáním zvyšujete počet najednou položených kousků a pak nastává ona velká legrace a grandiózní sesuvy ocelových a betonových kolosů. Není od věci přidělat pár těchto miláčku na vozidlo a narvat to do vašeho velkého cíle. Rychle se vzdálit a ohňostroj může začít.

Hra se tedy točí zejména okolo destrukcí a tvůrci Volition používají asi zatím nejlepší destruktivní konstrukční model - Geomod 2.0. Bortící se budovy tedy působí perfektně. Občas se objeví bug, kdy celá stavba drží nesmyslně na jednom trámu, ale není to tak časté. Mně se to za celou hru, což je cca osmnáct hodin hracího času, stalo snad třikrát. Výtečně vypadají exploze stíhaček nebo odpravených nepřátelských vozidel. Ostatní grafika zas až tolik působivá žel není. Vše je takové nemastné neslané. Prostředí celkem chápu, jsme na Marsu, ale přechod mezi zónami je oddělen zvláštně barevným nádechem. Výjimkou je Oasis, kde je navíc i mírný travnatý porost a náznak mračen. Auta se řídí zvláštně. Sice cítíte jejich těžkost, ale ovládáte je jako papírové krabičky. Velkou výtku bych bych měl na ovládání zaměřování zbraní ve vozidlech. JE EXTREMNĚ CITLIVÉ A ŠPATNĚ OVLADATELNÉ. Citlivost by měla být shodná s citlivostí zaměřování vašeho hrdiny a ne jiná. Pokaždé, když tak přesedáte do vozidla, se hrabete ještě v menu. Zpracování postav je také na velmi průměrně úrovní a kvalitativní ztvárnění charakterů Gears of War nečekejte. I NPC v táboře působí takovým nepřirozeným dojmem. Říkají něco, jen protože musí něco říkat. Většinou se jen tak poflakují a chodí sem a tam. Zní to směšně, když postava říká, že musí pracovat tvrději, a ztvrdle tam akorát stojí. Zvuk vás také neohromí. Líbila se mi celkem hudební stránka. Sice to asi není to pravé do akční hry, ale uklidňující ambientní pasáže mě celkem potěšily. Dabing je celkem slabý.

Teď něco, čemu úplně nerozumím a neděje se to jen mně. Ale zase se to neděje všem. Na mé sestavě (Q6600@3 GHZ, 8 GB RAM, HD4870, Windows7 64x RC 7100) jede hra s maximálním nastavením standardně okolo čtyřiceti až šedesáti snímků. Problém nastává, když se bortí velká budova. Framerate občas dokáže okamžiky klesnout i pod dvacet A to je hodně špatně. Zdá se, že CPU nezvládá počítat fyziku. Tento problém mají i vlastníci velmi výkonných i7. Skvělé, ne? Doporučuji stáhnout dolů částicové detaily a také si projděte thread:

http://forums.n4g.com/tm.aspx?high=&m=711204&mpage=2#718182. Mám pocit, že v onom DirectX9 režimu jede hra vážně o pár snímků lépe cca pět až deset lépe.

Umělá inteligence je na tom velmi slušně. Tedy co se týče nepřátelských vojáků. Jsou otravní, kryjí se, mají slušnou mušku. Člověk si musí dát majzla. Výtka půjde na path-finding vozidel, které někdy z neznámého důvodu mění směr svojí jízdy. Jako by jim překážel těžební robot. Sakra je ve svém pruhu, ne?

Zdálo by se, že nadějně vyhlížející projekt začíná zapadat hluboko do hnusného bahna a že hra nestojí za pořízení. Chyba. Nesmím zapomenout na velmi zábavný multiplayer. Jen je škoda, že jsem zatím na internetu vždy nalezl vždy jen pár lidí. Pokud jste skupinka kamarádů a baví vás akční sci-fi střílečky, multiplayer po síti by vás mohl zaujmout. Samozřejmě je k dispozici i hra po internetu. Na výběr je několik režimů. Anarchie a týmová varianta představuje klasický deathmatch. Máme tu i získávání vlajky. Útočit a bránit budovy budeme v režimu Obléhání a jsou tu ještě režimy "Baťůžkár a taktéž týmová varianta. Zde je důležité udržet si batoh a nepřijít o něj. V módu Mocenský boj je úkolem získat převahu nad stanovišti a udržet si je. Připomíná mi to trošku domination z Unreal Tournament. V Demolici má každý v týmu ženistu, který ničí budovy a získává body, ostatní v týmu ho musí chránit a případně se zbavit ženisty u druhého týmu. Myslím, že módy samotné jsou velmi povedené a chytlavé. Tím, že mapy nejsou extremně obrovské, ale rozhodně nejsou ani maličké, neklesá drasticky framerate hry a to ani při větších demolicích. Speciální místo má offline režime Demoliční četa. V podkategorii Totální chaos můžete hrát sami pro zábavu nebo si zvolíte počet hráčů, vyberete lokalitu, zbraně a máte limit jedné minuty. V onom čase musíte nadělat velkou paseku a zničit vše, co jde. Je to jednoduchý princip, ale velice zábavný. Na výběr je zde i několik jiných pod-režimů. Co se výbavy týče, ta je jiná než v kampani. Zde máte navíc pušku na vytváření svých staveb a je zde větší počet "batohů". Mým oblíbeným se stal Vizor alias "wallhack". Po krátkou dobu vidíte nepřátele i skrze objekty. Naopak tu existuje kamuflážní systém, kdy jste neviditelní podobně jako predátor. Pomoci vám může urychlovač běhu, průrazný "bagr" s kterým se vrhnete horlivě dopředu a smetete, co vám stojí v cestě. Jetpacku tu sekundují i Trysky, které vás vyvrhnou mnohem výše. Možnosti v multiplayeru jsou velmi variabilní a nebál bych se vydat hru i pouze takto zaměřenou. Atraktivní lokace a je jich, myslím, velké množství, velký arzenál gadgetů a zbraní, musí uspokojit snad každého.

Ke konci jsem tedy hru chválil a chválit budu dál. I když jsou zde problémy se snímkováním, i když vozidla působí krabicovým dojmem, i když je hudba a prostředí nepříliš výrazné, je Red Faction Guerilla hra, která si zaslouží pozornost díky perfektnímu multiplayeru, a zábavnému ničení všeho okolo.