Prince of Persia: Rival Swords - recenze

Rival Swords, jak zní podtitul tohoto dílu Prince z Persie napovídá, že by se mělo jednat o zcela nový titul. To je ovšem pouze klam, protože se jedná o hru, která je totožná se svým předchůdcem Two Thrones z PS2. Dokázala alespoň hra nabídnout něco nového? To se dozvíte v následujících odstavcích. První co vás zaujme je grafika, která zůstala na poměrně slušné úrovni, ale bohužel se nevyvarovala špatnému snímkování. To ještě nemluvím o sekání hudby, které je způsobeno načítáním okolního prostředí. Stává se to poměrně často a není to vůbec příjemné. Už jen fakt, že vlastně hrajete rok a půl starou hru a navíc značně nedoladěnou, nedává tomuto titulu na PSP moc velké naděje na úspěch. Princ of Persia Two Thrones byl na PS2 v tomto ohledu dokonalý a tak nechápu, proč si i s tímto titulem nedali v Ubisoftu více práce. Celá hra se ubírá lineární cestou, což ale vynahrazují rozlehlé exteriéry se svojí nezaměnitelnou atmosféru. Mnohokrát se vám otevře i výhled, kdy vidíte celé město a v pozadí Babylonskou věž. Nově je zde samostatný mód jízdy na koňských spřeženích, kdy se ženete ulicemi města a dotěrní nepřátelé naskakují buď k vám a vy je musíte srazit nebo do vás vrážejí jinými povozy. Na výběr máte i z několika nových tratí a tak si užijete spoustu zábavy a napětí při projíždění úzkých ulic. Všechny pohyby z PS2 verze hry zůstaly zachovány a tak se opět můžete třeba vzepřít mezi zdi a sjet dolů nebo vyšplhat se nahoru, běhat po zdech či šplhat a přeskakovat ze žebříků a sloupů. Jsou zde také mřížky na stěnách, do kterých se můžete zabodnout dýkou a poté se z nich klasicky rozeběhnout po stěně. Rovněž jsou zde i na stěnách jakési odpalovací plošinky, díky kterým se dostanete také kamkoliv. V temné podobě navíc můžete ke skokům využívat i řetěz, na kterém se můžete dostat velkým zhoupnutím na nepřístupná místa nebo můžete vytáhnout kvádr, po kterém se dostanete dál. Atletika je zkrátka v této hře parádní a tvoří asi největší složku hry. Při nepodařených kouscích se můžete vrátit v čase zpět a poučit se z předchozí chyby. Bojovat budete proti mnoha nepřátelům za pomoci dvou zbraní a nebo můžete využít takzvaný stealth kill, který hře dodává na napětí. K nepříteli se můžete připlížit buď zezadu, či na něj skočit z římsy nad ním. Pak už jen stačí zmáčknout akční tlačítko vždy, když se vám aktivuje medailon. Na tyto útoky máte i ostnatý řetěz, kterým chytnete shora nepřítele a podříznete ho. Temná podoba prince se dostaví vždy nečekaně a končí vstupem do vody, která prokletí vyruší. Tato podoba se navíc přemění v život, který vám svižně ubývá, a tak musíte rychle zabíjet nebo rozbíjet předměty, které vám život pomocí písků času doplní. Zarážející je ovšem to, že nepřátelé neroní červenou, nýbrž zelenou krev, což v této sérii vidím poprvé a nevypadá to vůbec dobře, natož věrohodně. Velkým mínusem se nyní stala kamera, kterou je nutné neustále dorovnávat, což je hrozné a to hlavně při soubojích. Co ovšem potěší je nový Ad Hoc multiplayer, kde máte na výběr z mnoha prostředí a kde je zábavou kladení pastí proti nepříteli. Po dohrání hry se vám otevře stejně jako v Two Thrones velké množství ilustrací ze všech dílů „písečné trilogie“ ale nic víc, což je velká škoda. Hra vám totiž za celou dobu hraní nenabídne naprosto nic nového a tak si vlastně pouze opakujete původní hru z PS2. Jediné co dostanete navíc je spousta technických chyb a nepodstatný mód závodů spřežení! Jestli vás ale poslední díl trilogie bavil, tak vám ho na PSP můžu doporučit, ostatním bych však nabídl lepší akce.