Praetorians - recenze

„Ave Ceasar!“ zahřměl přísně vypadající velitel praetoriánů a ocelovou pěstí se udeřil do svého zlatem tepaného prsního pancíře. Římský císař Julius Ceasar, milovník Kleopatry –královny Egypta, vládce nezměrného Říma, pán Evropy od chladných vod severního moře, až po daleké písečné duny jihu, sedíc nad jakousi velmi úředně vypadající listinou, sjel svého poddaného znechuceným pohledem, při němž válečník znatelně znejistěl. „Proč musíš být vždy tak hlučný Gaiusi? To nestačí jen pozdravit? Co?“ Vladařův hlas se začal vyostřovat. „Ještě jednou se mně pokusíš tímto způsobem oslovit, jediné, na co budeš příště řvát, budou krokouši mojí drahé, milované Kleopatry!“. Při vyslovení jména oné jižní královny teskně vzdechl. „Oo…ommlouvám se va..vaše císařské veličenstvo, ale ti severští psi ráno zaútočili na naše dvě legie Felix“, vysoukal ze sebe bledý velitel, kterému právě, spolu s frčkami a odznaky hodnosti, spadla sebedůvěra až do kalhot. „Jsi velitelem Římských válečných jezdců, ne pasák ovcí. Vezmi své muže s dalšími legiemi a rozprašte tu zbabělou smečku“, rozkazoval císař. „Vezmi si k ruce také Trolejbuse a Antiviruse, mé věrné rádce, a čiň, zač dostáváš žold.“ Velitel srazil paty k sobě a přichystán k hlasitému projevu oddanosti se zarazil při pohledu na výhružně vztyčený ukazováček císaře… Není tomu jen v současnosti, kdy firma Eidos chrlí jeden zajímavý titul za druhým. Posledním počinem, jenž vzešel ze společné práce s Pyro studios, je strategická hra Praetorians. Jak jste jistě pochopili již ze samotného úvodu, jedná se o výtvor zasazený do prostředí agresivní výbojné politiky starověkého Říma. Prvním, možná intuitivním činem většiny hráčů při zpuštění hry podobného typu je rychlé hledání nějakého toho „peonka“, kterým by zběsile začal budovat velikou základnu s opevněním. Opak je pravdou. Nejsou zde doly, ani pily, či kovárny, kde byste si mohli pěkně tvořit oblečení a zbroj pro své oddané vojáky. Vše je „sponzorované“ ze strany velkého císaře. Vašimi nepřáteli jsou samozřejmě Galové (a Asterix tam opravdu není, díval jsem se:-), Germáni, ale také Egypťané a na počátku hry také vzbouřenci na samé severní hranici vaší říše. K hájení zájmů jsou vám dostupné mnohé donucovací prostředky v podobě několika druhů jednotek, elementárně by se daly rozdělit na pěší a jízdu, se všemi svými klady a zápory. Např. výhoda jízdních jednotek netkví jen v tom, že jsou při boji asi o metr výše než soupeř, ale hlavně v rychlosti. Když si tedy vezmeme v potaz jednoduchý vztah: panák+kůň+sekera=velmi účinný a rychlý prostředek k likvidaci nepřátelského katapultu, či nechráněných lučištníků. Vcelku jednoduché hm? K jízdním jednotkám se ale může přidat také lehká kavalerie, vybavená krátkými luky. Pěší jednotky jsou většinou obdobou jednotek jízdních. Základní je legie řadových vojáků, vybavená krátkými meči, která sice není moc účinná v boji, ale zato má spoustu různých vychytávek, bez kterých byste se jen těžko obešli.Těmi vlastnostmi je například stavba obléhacích strojů, které jsou při obléhání města mnohem účinnější, než „sprostý“ frontální útok na slušně pevnou hradbu. Vaši dělníci mají také kromě toho schopnost postavit žebřík, se kterým mohou slézat nepřátelské zdi a tím odvést pozornost nepřátel od katapultů, třeba odstřelujících bránu. Poslední schopností je možnost postavit strážní věž, do které se poté může naskládat skupina lučištníků. K pěšákům samozřejmě neodmyslitelně patří páteřní síly vojska a to těžkooděnci. Tito velmi účinní eliminátoři lesních nepokojů :-) jsou velmi potřeba téměř ve všech situacích. Se svou schopností, vytvořit zúženou formaci a za pomoci štítů se krýt ze všech stran, velmi dobře odolávají sprškám nepřátelských šípů. Ke každému vojsku však neodmyslitelně patří také šiky pěších lučištníků. Účel této jednotky je sice spíše podpůrný, ale vůbec ne zanedbatelný. Jsou vhodní jak k ochraně bránícího se vojska, tak také jako vcelku účinná podpora pro útočící pěchotu. Při střelbě se mi však zdál trochu nefér fakt, že jiné jednotky nemají vlastně žádnou šanci se vaší salvě vyhnout. Jako zajímavou inovaci lze zmínit i staminu, jejíž hodnota se nebezpečně rychle snižuje vždy, když své věrné donutíte běhat, či bojovat. Pokud se ptáte: „Ale co budu kruci dělat, když mi ti vojáci dojdou?“ Tento problém je vyřešen docela elegantním způsobem. Pokud se vám podaří obsadit nějakou galskou, či jinou vesnici, máte možnost pomocí verbíře nabrat nové (ne)dobrovolníky do svých řad. „Draft“ je však omezen kapacitou každé vesnice, kdy menší mají asi kolem 60 volných vesničanů a větší i přes 100. Vesničané se mezitím pomalu, ale jistě množí a vám vznikají průběžně noví spolubojovníci. V technickém provedení se hra jistě neřadí mezi pouhé průměrné tituly. Povrch krajiny se skládá z mnoha pěkně barevně (zvláště ve 32bit.barevné hloubce) vyvedených textur, které se na téže mapě opakují jen zřídka. Škoda jen, že si autoři více nevyhráli s animacemi stromů a pohyblivých částí krajiny, stejně jako s animacemi jednotlivých postav. Velice efektně engine dokážw vymodelovat pády panáků na zem po zásahu šípem a nebo například klekání na zem, vkládání šípu na tětivu a následný výstřel lučištníka. Hra je celkově při rozumném rozlišení i detailech dobře hratelná i na dnešním průměrném počítači: tedy něco v intencích Athlon 1GHz s alespoň GF2. *reklama* Podle mého názoru je hra dost kvalitní jak svým zpracováním, tak také dnes vcelku ojedinělým námětem a jistě si zaslouží vaši plnou pozornost. Zvláště svými strategickými možnostmi-využívání nerovností terénu, klamných manévrů jízdy atd., je hra velmi různorodá a vždy existuje množství řešení jednoho problému. Méně zkušeným hráčům se může zdát poměrně složitá, ale hned, jak si každý nalezne svůj styl a bude ho taktizování spolu s přemáháním nepřátel bavit, jistě hru dotáhne do zdárného konce… (někde v hlouby germánského území): Tři 1., 2. a 3. legie Felix postupuje ve staženém šiku vstříc neuspořádaným řadám vyjících barbarů. Za soustavné palby katapultů a mračen šípů si legie svým stylem „štít na štít“ a krátkými kopími prosekává cestu do středu barbarů, aby mezi jejich hlavní dvě části mohla vrazit klín. „Povedlo se!“. Síly germánů jsou rozděleny a soustavné dorážení těžké jízdy demoralizuje již tak dosti zoufalé seveřany. Bitva se pomalu blíží ke konci a na bojiště, kde probíhá zuřivý boj člověka proti člověku se snáší milosrdná tma…