Penumbra: Requiem - recenze

Pamatujete si na švédský počin, vcelku hodně povedenou hororovo-akční hru Penumbra? Celkem vyšly dva díly této hry a Frictional Games nedávno vytvořil i datadisk s názvem Requiem. Pojďme se tedy podívat na zub volnému pokračování této, kdysi kritikou vcelku dobře přijatou, hru. Vždyť Penumbra: Overture získala průměrná hodnocení kolem 8 bodů z 10 a Penumbra: Black Plague opět byla rantingována průmněrně kolem osmičky (zdroj: hodnoceniher). Udělá nový datadisk svému svým předchůdcům ostudu nebo naopak bude pokračovat ve vcelku kladných hodnoceních, které tato série zaujala ?

Na chvíli, prosím, zapojte svoji fantazii a představte si následující situaci. Jste sááám, mrznete, omrzliny  na rukách strašně bolí. Už ani ten kus železa, co držíte v ruce ztěší, opravdu ztěží udržíte. Jste na pokraji svých sil. Navíc nestvůry, které vás pronásledují, jsou tak strašné, že máte jediný cíl: uniknout z tohoto zatraceného koutu matičky země...takto probíhal váš boj v předchozích dvou dílech. Jak dopadnete nyní, se dozvíte dále!
Njedříve bych ujasnil, o kom vlastně Penumbra: Reqiuem pojednává. Hlavním hrdinou je mladý muž, jenž jednoho pochmurného dne zjistí, že jeho údajně mrtvý otec, mrtvý není. Takže našemu mladému hrdinovi nezbývá nic jiného, než se svého otce vydat až do dalekého Grónska hledat. Rozhodování má náš mladý hrdina o to jednodušší, že nemá ve svém životě nic, co by ztratil. To, co našel v předchozích dílech na ledovém ostrově jménem Grónsko, nebylo vůbec potěšující. Ba naopak. Děs, zima, nestvůry a boj o holý život...

Hry ze série Penumbra jsou založeny na velmi vysoké interaktivitě s prostředím, vcelku dobře propracovaném modelu fyzikálním a samozřejmě, že nechybí ani hádanky či puzzle. Největším rozdílem datadisku Requiem je ten, že už na Vás netlačí žádné nestvůry či  nějaké bytosti, které alespoň trošku "zvedají adrenalin" v krvi. Důvodem trošičku jiného pojetí může být i fakt, že v předchozích dílech zase až tak nevynikla promyšlenost hádanek a interaktivity s prostředím, protože zkrátka hráč neměl čas prohledávat své okolí. Nebo alespoň toho času nebylo tolik, kolik by si mnoho hráčů přálo. Na závěr této části musím ale dodat, že tento fakt hře spíše ubírá na napětí a nebudeme si nalhávat, nakonec i na konečném hodnocení.

Levely ve hře sice mají jakousi snahu navozovat prostředí opuštěné vědecké základny. Navíc projevy schizofrenního hlavního vědce, kterých si také ve hře užijete, také navozují onen zmíněný pocit ( opuštěné vědecké základny). V žádném případě nesmím zapomenout napsat, že v podstatě každý level je je jednou velkou hádankou. Většinou (v průběhu hry poznáte), že máte k dispozici v dvě informace: první je ta, že někde v dané úrovni se skrývá portál, který vás přenese k druhé hádance a druhý fakt je ten, že onen portál většinou nefunguje a vašim úkolem je najít součástky a zprovoznit ho. Ikdyž to může znít trochu morbidně a nudně, žádný level se ve hře ( k mému velkému překvapení) neopakoval. Tedy alespoň z principiálního hlediska, rozpoložení věcí v prostoru a celkově  i prostor je vždy uspořádán jinak. Za toto patří vývojářům zase plus, tak narozdíl od minulého odstavečku. Nové věci jsou  umísťovány, mnohdy až jednoúčelově, v celé hře. Problém je v tom, že ony novinky nejsou dostatečně vyjasněny a musíte na ně přijít sami. To je další malé mínusko v naší recenzi pro tuto hru.

Nemohu si pomoci, ale je zjevné, že předlohou pro Penumbru: Requiem byla hra Portal (recenze). Hra Portal je samozřejmě o mnoho lepší, než dnes recenzovaná Penumbra. Popravdě od Requiem se čekalo, že půjde ve šlépějích svých předchůdců a nabídne nespoutanou interaktivitu, děsivé momentky, napětí a to vše zabalené do perfektní grafiky a možná i mnohem více. Ano, některé body očekávání tento datadisk splnil. Ovšem když nad tím tak zauvažuji, není spíše nespoutaná interaktivita a fakt, že hráč může uchopit téměř jakýkoliv předmět, spíše zápor. Ano, na první pohled to vypadá dobře, ale mnohdy prohledáváte level a zkoušíte všechny předmněty ve snaze najít ten správný, pro spravení portálu do další úrovně. Tím chci naznačit, že hra může působit na některé jedince velmi nudným dojmem, v tom smyslu, že se musí zapojit vcelku dosti silně logické myšlení.Asi nějak takto: Než přijdete na to, co se po Vás v tom a onom levelu chce, ve vzoru, hře Portal byste možná už nějaký ten level měli vyřešený.

Dalším, z nespočetných mínusů, je ten, že mnohdy chybí motivace. Ano ani vcelku poutavý děj a některé povedenější prvky (viz zmíněný psychopatický doktor na začátku článku), hru nezachrání od následujících řádků, vnemž se budeme věnovat mínusům. Bohužel jich nebude málo.

Tak například slabší atmosféra; chybí nepřátelé, jenž by zvýšili kvalitu hry; není motivace. Mezi další mínusy patří třeba již zmíněná až příliš velká rozmanitost, tedy interaktivita. Asi nejnepřekousnutelnějším problémem je i fakt, že hra doslova někdy hráče mate. Zkrátka hráč v jednu chvíli neví, co má dělat. Zkrátka to není ten známý Portal. Tyto řádky mínusů jsou (ne)vyváženy pouze jednou větou plusů...

Kvalitní hádanky, fyzikální model a vcelku slušný příběh jsou kvalitami tohoto datadisku.

Závěrečné shrnutí fanoušky série, ani vývojáře moc nepotěší. Tedy alespoň shrnutí z mého hlediska. Ujasněme si pro koho tato hra je vlastně určena. Zkrátka pro hráče, co mají čas, nemají rádi přímočaré adventury ve stylu click and point, pro ty co velmi rádi přemýšlí a dokonce i pro všechny z Vás, kteří všechno kolem sebe nejraději ohmatávají a zkoušejí. Pokud patříte do této skupiny lidí, Penumbra: Requiem může být právě pro Vás tou vhodnou click and point adventurou. Anebo ještě pro všechny, kterým chybí legendární česká adventurka Polda (dohrál jsem všechny díly). Ale pokud patříte mezi zbytek hráčské populace, hra vás s největší pravděpodobností moc nezaujme.

Já pomalu zakončuji tuto recenzi s tvrzením, že datadisk Penumbra: Requiem nekráčí v šlépějích svých předchůdců. Bohužel ani neposílá hru do nebeských výšin, spíše naopak. Je hrou, která dělá této sérii špatné jméno a vývojáři ze švédska si ji za rámec asi nedají. Pokud by se někdy ještě objevilo pokračování Penumbry, pak bych si přál, aby opravdu kráčelo ve šlépjejích předchůdců tohoto datadisku, tedy prvních dvou dílů Penumbry.