Pavel Dobrovský - ostatní

[b]Kde Pavla Dobrovského alias Luka najdete?[/b] LINK(http://tatooine.bloguje.cz;Tatooine.bloguje.cz) - blog (webový deníček), který si Pavel vede od Dubna 2004. Najdete zde reporty z jeho putování po afrických či asijských zemích, postřehy z internetu či zákulisní informace z přípravy nejprodávanějšího časopisu o počítačových hrách v České republice, LEVELu. Je zde také ke stažení seriál "Jak napsat hodnotnou recenzi?". LINK(http://tatooine.wz.cz;Tatooine.wz.cz) - Fotografie z Afrických zemí pečlivě roztříděné dle zemí a let pořízení. Naleznete zde fotky z Jižní Afriky, Zimbabwe, Malawi, Keni, Etiopie, Maroka... [b]Od tématu k tématu...[/b] [b]Ahoj, začal bych pro jistotu zcela klasicky, protože tě možná řada našich čtenářů nezná. Kolik je ti let, kde žiješ a jakou máš dodělanou školu?[/b] Jmenuji se Pavel Dobrovský, je mi 26 let, žiji v Praze a dokončil jsem naposledy gymnázium s humanitním zaměřením. Studium vysoké školy jsem vzdal a živím se již řadu let jako publicista. Pracoval jsem pro řadu médií, jak papírových, internetových, tak televizních a rozhlasových. V současnosti se koncentruji na psaní pro časopis Level a několik dalších, které tématicky souvisí s digitální kulturou. Zároveň publikuji cestopisné texty pro National Geographic a starám se o produkci televizního pořadu na DVD Level. [b]Nemrzí tě, že nemáš vysokou školu?[/b] Nárazově, ale spíše ne. Jediná vysoká škola, která by mě zajímala, je afrikanistika, a jak to vypadá, (opět) nebude otevřena. >>> Súdán - Uprostřed pouště mě zastihla písečná vichřice. Nebylo to příjemné. Na pozadí je vidět baobab, pro mě osobně královský strom. >>> Houpačka - Při letu dvacet metrů je člověk chvíli kosmonautem, yeah. >>> Zimbabwe - Poblíž Hrošího údolí. Vlak nejel, všude okolo jen lány cukrové třtiny a uprostřed nich stál pivovar. Pivovarník se jmenuje Ferda Mrázek a vaří skutečně dobře! [b]Jak vznikla idea vedení vlastního [/b]LINK(http://tatooine.bloguje.cz;[b] weblogu[/b])[b] a jak dlouho na něm pracuješ?[/b] Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že každý blbec už má blog a já stále ne, tak jsem se v dubnu 2004 pustil do vytváření vlastního. Nejsem vyhraněný jako jiní a snažím se čtenáře informovat o všem, co zajímá mne. Stoupající návštěvnost dokazuje, že se trefuji do vkusu. Blogy jsou cesta internetové budoucnosti, zdroj informací pro lidi, kteří nemají čas hledat konkrétní stránky nebo by je nikdy nenapadlo se na ně podívat. Zároveň jde o obsahovou možnost necenzurovaného vyjádření k čemukoliv. Mě osobně navíc snaha dávat něco na blog pohání k tomu, abych se sám pídil po nových informacích a zajímavostech skrz RSS kanály. Dovedu si představit, že za patnáct let budou dnešní začínající blogeři - pakliže vydrží - uznávanými zdroji novinek, jako se již teď děje na serveru www.boingboing.net. [b]Kolik máš denně unikátních návštěv?[/b] To fakt nepočítám... stovku? Možná. Lidi si Tatooine čtou přes RSS, to znamená, že se podívají jen v případě, že jim čtečka zahlásí nový příspěvek. Návštěvnost kolísá. Není důležité, kolik lidí čte, ale kolik lidí se vyjádří, kolik jich je vyprovokováno nebo motivováno příspěvkem k napsání komentáře. Toho si osobně cením nejvíce. [b]Je to sice již více jak půl roku, kdy se na internet dostala série videí s názvem "Jak napsat hodnotnou recenzi", přesto se nemohu nezeptat, kde vznikl tenhle nápad a co předcházelo jeho realizaci. [/b] S postupujícím věkem mi paměť přestává uchovávat informace. Snad i díky tomu, že mi jich přes mozek proteče každý den hodně. Takže, jak vznikla série si nejsem jistý, ale zřejmě to bylo tak, že jsem řekl Lukáši Grygarovi: hele, uděláme seriál o tom, jak napsat recenzi. Lukáš Grygar: A jak to bude vypadat? Já: Vím snad? Prostě večer přijď a něco dáme dohromady. Zbytek byl prachsprostá improvizace. Celý seriál vznikl během cca 70 minut a nastříhaný byl za další hodinu. Překvapilo nás, že měl celkem pozitivní ohlas, a dokonce se kdosi ptal, zda ho může dát na své DVD... tak jsme řekli, že jo, a v životě o tom člověku ani DVD už neslyšeli. >>> Fotbal - Na strahovském stadiónu s lidmi z Keni. >>> Pivo - Na pivu s Honzou Hřebejkem. >>> Etiopie - Údolí Omo. Malí kluci, tuším, že z kmene Banna, užasle pozorovali, jak na PDA hraju Pacmana. Pak si ho ode mě půjčovali a výskali nadšením. [b]Ke konci posledního videa jsi říkal, že se brzy dočkáme nějakého podobného projektu, pokračování, ale pokud vím, nic se na internetu zatím neobjevilo. Co to?[/b] Čekáme na múzu. Zatím nedoletěla. Jakékoliv chytré nápady vítáme. [b]Teď trošku zlehka, kolik jsi toho vypil před natáčením posledního dílu? :-)[/b] Takové know how nemůžu prozradit :-) Ale byl jsem už opilejší a dělal jsem při tom divnější věci. Celkem živě jsem si vzpomenul na Terryho Prattchetta, kterak na nějaké podivné besedě v Praze vyprávěl o opilých lidech a napodoboval to charakteristické žvatlání a citoslovce tak skvěle, že to vypadalo, jako by byl fakt ožralej až do morku kostí. Tím jsem se asi hodně inspiroval. [b]Jaké jsi měl pocity, když se tě jednoho krásného dne zeptali, jestli bys nešel do České televize povídat paní redaktorce a divákům o těch hnusných zlých počítačových hrách, které degenerují naši mládež?[/b] Řekl jsem si, proč ne?! Jedinou úlohou těhle bleskových diskusí je vypotit radikální názor a obhájit ho, tak jsem tam šel s nějakými nastudovanými statistikami a hláškami, abych rozdrtil pana psychologa, který mi měl oponovat a říkat, že počítačové hry jsou špatné. Jenže ještě v přípravně se zjistilo, že pan psycholog se na to dívá stejně jako já a moderátorka pak nebyla schopna mezi námi vytvořit napětí a krizi. Notovali jsme si, jak jsou ty hry vlastně v pohodě. Je škoda, že naše televize nedávají herní problematice větší prostor, než jsou bleskovky ve zprávách a GamePage. [b]Připadá ti GamePage jako dobře udělaný, kvalitní pořad, který v dobrém světle přibližuje počítačové hry starší generaci?[/b] Nemám televizi a GamePage jsem omylem viděl jen několikrát se značným znechucením. Ale Katka Opočenská, Ondřej Broukal a Lukáš Codr jsou schopní lidé s vizí. Myslím, že kdyby dramaturgie pořadu nebyla zkostnatělá, tak by nakonec vyrobili něco skutečně na úrovni. Zásadní problém je, že hry se stále berou jako něco pro "děti". Jděte s tímhle úzkoprsým hodnocením do hajzlu, říkám. Hry učí lidi spoustu věcí, a tím nemyslím "jak zabít sousedovic synka" a pomáhají jim. Je to zábava, ale jak dokázal Raph Kostter ve své nejnovější knize (přepsanou přednášku najdete na LINK(http://tatooine.bloguje.cz;Tatooine)), pocit radosti ze zábavy cítíme, když se nám něco povede; něco se nám povede, jen když přijdeme na to, jak to udělat; na to přijdeme tak, že si něco zjistíme nebo se něco naučíme. Proces hraní má hluboké edukativní kořeny. [b]Práce...[/b] [b]Teď k práci. Do kterých magazínů krom již zmiňovaného National Geographic a LEVELu v současnosti přispíváš nebo jsi dříve přispíval, kam a o čem jsi psal nejradši?[/b] • Mladá Fronta Dnes • Hospodářské noviny • National Geographic CZ • Lidé a země • Týden • Editor - LEVEL • Editor - Stereo & video magazine • Hype • Věda (science) • ABC • Score • Premiere • Ikarie • Český rozhlas Hry a digitální kultura jsou mi nejblíže, rád objevuji spojitosti mezi hratelností a jinými kulturními oblastmi. Vyloženě mě bavilo téma o herní hudbě, ke kterému jsem v Levelu dělal i audio CD. Rád studuji nové problémy, které vyrůstají z evoluce MMORPG žánru. Virtual communities, ekonomika online světů, přesahy do reálu a subkultura třeba Everquestu 2 je v současnosti nejlepším důkazem virtuální pseudo-reality. Nemůžeš se mě ptát, o čem a kam píšu nejraději - protože na to nedokážu jen tak odpovědět. [b]Je nějaký článek, o kterém si ty osobně myslíš, že je nejlepší, jsi na něj nejpyšnější?[/b] Na to nechci odpovídat. [b]Existuje nějaká skupina lidí, se kterou bylo/je opravdu terno pracovat?[/b] Redaktoři časopisu Level jsou jednou z nejpohodovějších redakčních armád, co znám. V podstatě mají redaktoři všech časopisů, pro které píšu, hodně společného a je mi ctí, že s nimi pracuji a bavíme se i mimo pracovní záležitosti. Rozhodně bych jednou chtěl doprovázet jako novinář výzkumnou výpravu do Konga nebo jihoamerických džunglí nebo s Danem Přibáněm, šéfredaktorem časopisu Science, projet Afriku ve 4x4. Sny na expedice a jejich složení pochopitelně mám, ale realizace je problematická. To stejné platí o mediálních projektech. >>> S Chrisem Taylorem - Chris měl úžasnou přednášku o tom, jak je Dungeon Siege 2 skvělou hrou. V průběhu hraní se mu zasekla postavička o strom a ztratila se, tudíž jsme měli o kvalitě hry jisté pochyby. >>> Súdán - V severosúdánské vesnici Wadi Halfa jsem ztroskotal asi na týden, protože prostě nic nejelo do civilizace, která byla cca 50 hodin pomalé jízdy skrz poušť. [b]Chodíš v současnosti pracovat do nějaké kamenné kanceláře, nebo pouze sedíš doma, usilovně pracuješ a sem tam něco sníš a vypiješ?[/b] Možnost b) je správně a i ve chvíli, kdy bych nastoupil do kamenné kanceláře, tak budu preferovat možnost virtuální redakční práce, která se svého času osvědčila v již zaniklém časopise Internet. Mimochodem, reinkarnovat Internet by bylo něco tak neskutečně krásného, že se to nedá vyjádřit. Práce z domova má výhodu v klidu, pohodě a třeba i výroku: "Kašlu na to, jdu si číst do postele," když to fakt nejde ;-) [b]Jakou nejkratší dobu jsi za léta, která pracuješ v žurnalistice, psal článek, za který ti někdo zaplatil; kde vyšel?[/b] Minutu. Ale nepamatuji si, kde vyšel. Novinky trvají krátkou dobu :-) *reklama* [b]Na tvém blogu se občas objevují zákulisní zmínky z přípravy časopisu LEVEL, například reporty z jedné pracovní noci v redakci. Stránkovou a mimochodem velice povedenou recenzi na Hamsterball jsi psal opravdu půl hodiny?[/b] Hamsterball je neskutečně návykovou hrou, která se odhalí po prvních dvou úrovních v plné kráse. Tam neexistuje něco jako těžké učení se pravidlům. Prostě běháš s křečkem v kouli a snažíš se soupeřit s fyzikálním modelem. Není to Morrowind ani Star Wars Galaxies. Genialita té hry skutečně spočívala především v infantilitě a těžko podchytitelném faktoru "skoro jsem to už dohrál, zkusím to ještě jednou". Na skvělé hry, stejně jako na hrozné, se recenze píšou samy. [b]Co vás v takovýchto chvílích drží při životě, alkohol, energy drinky, chrápání Martina Bacha nebo všechno dohromady?[/b] Především to, že nás práce baví a má hmatatelný a uspokojivý výsledek. [b]Trošku nepříjemnější otázka, kolik taková profesionální novinařina nese? Přivyděláváš si i něčím jiným?[/b] Nevím jak jinde. Každý den napíšu jeden článek pro libovolné médium a uživím se tím, dokonce ušetřím na cestování. Vyžaduje to disciplínu a málo spánku :-) [b]Zájmy a názory[/b] [b]Kde jsi získal lásku k cestování a kde všude jsi už byl, kde se ti líbilo nejvíce?[/b] Roku 1999 jsem měl shodou okolností hodně peněz, což v devatenácti letech znamenalo, že jsem nevěděl co s nimi. Nebyl jsem Dan Vávra z Illusion Softworks, který v patnácti investoval v kuponové privatizaci. Byl jsem trubka. Nějak mě napadlo, že je celkem dobrý nápad podívat se do světa. Píchnul jsem prstem do mapy a našel Jihoafrickou republiku. S pocitem, že je potřeba něco dokázat, jsem koupil půlroční letenku do Kapského města a zpátky z Nairobi. Následujících šest měsíců jsem stopem projel sedm afrických států a přežil jsem s tisícovkou dolarů v kapse. Naučil jsem se zatraceně hodně a inicioval tím cestovatelskou závislost na Africe. Od té doby jsem strávil na "černém kontinentu" rok a půl plus asi rok a něco v Asii. Svět je dost velký, a když ho člověk nepozná včas, může být pozdě. Každopádně zvraty, které přináší každodenní cestovatelský život, jsou zkušenosti, které se nedají vyčíslit penězi. Líbilo se mi hodně v Iránu a z Afriky miluji prostředí Etiopie, civilizovanost Zimbabwe (tehdy) a súdánské lidi. [b]Věříš v Boha (Křesťanského)?[/b] Zatím nebyl čas ani nutnost. Ale viděl jsem, že hodně lidem Bůh a náboženství pomáhá, takže ho beru jako součást světa. Koneckonců, hodně lidí ho potřebuje. [b]Máš rád satanisty, co si o jejich "vyznání" myslíš?[/b] Nikdy bych nehrál ve hře z prostředí Hvězdných válek za Imperiální. Mají ve světě Hvězdných válek své místo, ale jsou to pro mě ti "druzí," s nimiž se neidentifikuji. Ale jen díky nim je svět vyvážený. Stejně tak Satan je vyvážením Boha, jeho protipól, který prostě musí existovat. Co je to za blbou otázku? :-) >>> Se saxofonem - Saxofon má nejkrásnější zvuk ze všech hudebních nástrojů, alespoň pro mne. Ve volných chvílích se na něj snažím něco vyprodukovat, ale není to tak lehké. >>> Rogalo - Při výcviku na pilotní průkaz. >>> Nad krajinou Zimbabwe - Když jsem byl v Zimbabwe, působila na mě vyrovnaně a klidně. Farmáři měli ještě své farmy a nikoho nenapadlo, že dojde k vyvlastňování. [b]Je ti sympatický Andrej Anastasov a Honza Eisler?[/b] Na Andreje mám spoustu skvělých vzpomínek a Honza Eisler na mě vždycky působil jako příliš inteligentní kluk na to, abych si s ním mohl pokecat. Ale jsou to bozi, no ne? ;-) Položím otázku já tobě: kolik lidí myslíš, že dnes pamatuje tuhle dvojku? [b]No, záleží v jaké věkové skupině. Já sám už jsem Andreje i Honzu zažil spíše jen okrajově, z dob jejich působení ve Score. V době, kdy vycházel Excalibur, jsem za sebou tahal kačenu... ale myslím, že i dnes by se našlo mnoho ochotných, kteří by jim poslali do Escortu sperma jako oběť bohům.[/b] A v tom je právě ten fór. Dnešní čtenáři herních časopisů znají Andrewa a Ice jen z doslechu, ale rozhodně při vyslovení jejich jmen nevzpomínají na časy Excaliburu. Objevili se tu, něco dokázali a zapadli do historie, tím jejich úloha v herní publicistice skončila. Teď jsou jiné časy, které nepatří jim. [b]Ok, tak Andreje opustíme. Jaký máš názor na "vlezdoprdelismus"?[/b] Hnusí se mi, ale existoval, existuje a bude existovat. Je holt součást lidských povah. Taková ta součást, o které se nemluví na koktejlech, protože se tam praktikuje. Nic moc. [b]Co tě přimělo k tomu, aby sis před několika měsíci nechal narůst bradku?[/b] V Iránu to byl pobyt mezi muslimy, v Sůdánu lenost holit a přidělávat si tak o problém víc. Mimochodem, už to zase roste... [b]Necháš růstu volný průběh, nebo po dlouhé době opustíš své doupě a půjdeš si koupit žiletku?[/b] Až se do toho začnou lepit špagety, tak zauvažuji o zkrácení. Vzor "Rumcajs a jeho úly" mi naštěstí nehrozí. [b]Máš/plánuješ přítelkyni, rodinu atd.? :-)[/b] Mám přítelkyni, děkuji za optání. Máme se skvěle, ačkoliv ona nesnáší hry a já neumím arabsky. Rodinu neplánuji, protože jsem tak 4 měsíce z roku někde v Africe a té se vzdát nehodlám. [b]Myslíš, že se po vzoru Michala Rybky jednou dostaneš k životní volbě Počítač vs. přítelkyně?[/b] Kdybych se dostal k takové křižovatce, tak přehodnotím přítelkyni. Být s ženou, která nechápe, co mě baví a co používám k obživě, by asi nebylo ideální. [b]Kdy jsi se naposledy pořádně opil a při jaké příležitosti? :o)[/b] 21. února, Káhira, Egypt. Následně jsem neodletěl do České republiky, takže asi pochopíte k jaké příležitosti jsem se to opíjel. [b]Jaké žánry počítačových her máš nejradši? Hrál jsi někdy na klanové úrovni nějakou hru, nebo jsi závislý na SP/MMORPG věcech?[/b] Kdyby se dala zaškatulkovat Beyond Good and Evil, tak takové hry zbožňuji. Jinak si každý den tak na hodinu dám Star Wars Galaxies a pak hraju hry na recenzi. Z posledních novinek mě zaujaly Fahrenheit, Stafury, Endless Fire, Journey to the Moon. Kromě sportu a simulátorů zprocesuji vše, co se ke mě dostane. [b]A hra, u které jsi vytvrdnul nejdéle?[/b] Těch jsou desítky. Vyjmenuji ti spíš zásadní firmy. LucasArts, LGS, Origin. Nejdéle jsem vytvrdnul v poslední době u Star Wars Galaxies. Přes dva roky :-) [b]Na jaké úrovni je tvůj avatar v SWG a co tě v té hře drží?[/b] Hraji spíše rekreačně, nehoním úrovně. Jsem na 38. úrovni, což je směšné. Baví mě na prozkoumávání nových lokací, nečekané dramatické situace, zařizování rakety a lidé, co hrají. [b]Poslední otázka: Baví tě ještě počítačové hry?[/b] Jasně, tebe ne? Baví mě, že se stále někam rozvíjejí, i když braků vychází v porovnání se skutečným uměním asi tak devadesát procent. Stále je kam jít a co sledovat. [b]No, z nových titulů mě zatím nic nezaujalo. Tvrdnu věčně u Lineage II, Call of Duty a Šturmoviku. Připadá ti, že by v jednotlivých žánrech, do kterých tyto tři hry spadají, bylo něco lepšího?[/b] Co se týče MMORPG žánru zajímá mě, kdo jako první najde cestu jak hrát bez akce. Second Life vypadá, že se mu daří udržet hráče s pomocí vysoce interaktivního světa. Stejně tak Furcadia, která kupodivu není tak infantilní, jak se zdá z obrázků - dokonce jsou tam sexuální orgie. Ostatní MMORPG recyklují více či méně ořezaný koncept Star Wars Galaxies. World of Warcraft podle mého čeká pokles hratelnosti, protože se vyčerpá. Akční hry jako CoD nehraji, ale kéž by konečně někdo našel odvahu a opustil provařenou druhou světovou válku. A u simulátorů jsem úplně mimo. [b]Dobře, už to utneme. Děkuju ti moc za rozhovor a jestli bys chtěl něco vzkázat mě, našim čtenářům, Bohům či lidstvu, máš prostor :-)[/b] Sledujte Tatooine a blogujte!