Patapon - recenze

V dnešní době frenetických stříleček, agresivních závodů a krvelačných bojovek je stále těžší, skoro se zdá až nemožné vytvořit titul, který by byl roztomilý, jednoduchý, plus ještě s dobrou hratelností a především v mnoha směrech inovativní.

Přesně to se ale klukům ze Sony povedlo na jedničku. A přestože je PSP přenosná konzole povětšinou pro porty z velkých konzolí, sem tam se urodí nějaká, na jiných platformách doposud neviděná hříčka, od které by se mohla učit i většina dnešních vývojářů. Kdo už hrál LocoRoco, ví dozajista o čem mluvím. Společným jmenovatelem LocoRoco a Patapona není ale jen PSP exkluzivita ( vyjímaje interaktivního screensaveru z PlayStationu 3 LocoRoco: Chochorecco), nýbrž – a to především grafická roztomilost, úžasná hratelnost a v neposlední řadě hodiny zábavy. Vždyť „velké" hry na PSP jako je God of War: Chains of Olympus, či Syphon Filter mnohdy překračují hranici devadesáti procent při hodnocení a jejich doba hraní mnohdy nepřetáhne ani 5 hodin. V Pataponu jsem nedávno pokořil hranici dvaceti odehraných hodin a stejně nadšeně jako při tvorbě prvního Patapona dnes s otevřenými ústy hltám, co bude v další misi. Patapona zkrátka provází známi syndrom „Ještě tuto misi a pak už opravdu skončím".

Dost už ale chození kolem horké kaše a pojďme se podívat, jaký Patapon, nebo spíše jací Pataponi jsou. Tedy spíše byli, národem, oplívající bohatstvím, slávou a autoritou vůči ostatním kmenům. Vše dobré ale jednou skončí, a tak se kdysi hrdý národ dostane málem do propadliště dějin, nebýt Vás, vyvoleného, který přijde za pět minut dvanáct a díky svému umění bubnovat zachráníte národ roztomilých očních bulviček s nožičkami a ručičkami. A přestože je grafika prvním co na hře uvidíte, v recenzích (patrně až na recenze Crysis) se uvádí až na konci. Grafické provedení Patapona ale velice úzce souvisí s hratelností a není jen pohledným obalem, ale tvoří hru samotnou. Grafika her většinou udává jen jak hra vypadá. Jestli hra vypadá škaredě, či hezky. Pokud má voda v Crysis hezkou texturu nebo ne, na zabíjení vojáků to nemá pražádný vliv. O grafice Patapona se ale totéž říct nedá. Grafika je udělaná totiž „tak akorát" a tvoří celkovou hratelnost hry.

Stejně jak Vás ale dostane svérázná grafika, naprostým knockoutem pro Vaše hráčské smysli bude hudební doprovod. O tom, je totiž Patapon především. Jak už bylo řečeno, vy jakožto vyvolený který to s bubny opravdu umíte ovládáte z počátku malou armádu pataponů. Ti jsou na Vašem bubnování úměrně závislý, takže pokud budete bubnovat jako bubeník rockové skupiny, zdoláte i tu největší pevnost. Naproti tomu, pokud Vám zrovna nesedne rytmus, Vaše vojsko bude zakopávat a jen stěží trefí protivníka. V průběhu hry se naučíte celkem šest různých tónů, skrz které budete své svěřence ovládat. Základním tónem je PATA PATA PATA PON, který Vaše bojovníky uvede do chodu. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tlačítka představující každý jeden „akord" (X – DON, O – PON atd.) musíte mačkat v předem daném rytmu. Pokud ne, vojáci hudební dílo nebudou vůbec vnímat a jste na nejlepší cestě dělat celou misi znova. Navázat dalším tónem musíte také ve správný čas, neboť vojáci si po Vás tóny opakují a nesmíte je v tom přerušit. Začít pozdě znamená zase ztrátu jejich koncentrace a můžete začít znova. Pokud se Vám toto vše povede desetkrát po sobě bez jediné chyby, vojáci se dostanou do správného válečného varu a mají větší útok, lučištníci dostřel a šaman může vyvolávat speciální kouzla, nezbytná k určitým úkonům ve hře.

Doposud mohl Patapon vypadat jako jakási rytmická odnož Lemmings. Patapon je ale směsicí více než pár herních žánrů. A přestože se to zprvu zdát nemusí, v Pataponu je velký důraz kladen i na RPG prvky, ve kterých se později ani neobejdete. S tím souvisí i promýšlení strategie. Jaké jednotky použijete pro danou misi, ( zprvu máte na výběr jen 3, postupně se ale paleta bojovníků rozroste). Vybírat lze i vybavení vojáků. Měnit jdou zbraně, ale i výzbroj či zvíře na kterém voják pojede. Z bossů pak vypadávají speciální materiály, ze kterých „vyrábíte" další vojáky což nám spolu s různými druhy taktik, vybavení a druhů bojovníků dává slušnou dávku kombinací. Výčtem herních žánrů by se ale dalo pokračovat dál. Patapon je totiž kromě akční rytmické hry, PRG a strategie i tahovkou, protože všechny vaše rozkazy musíte promýšlet dopředu. Vaši svěřenci totiž vše provádí o krok pozadu, protože si rozkazy předzpívávají. Proto je nezbytné myslet dopředu a i rozkazy vydávat s předstihem.

Za Pataponem stojí vývojáři roztomilé zkákačky LocoRoco a tak není divu že i zde si na své základně můžete užít spousty zábavy, lépe řečeno miniher. Vždy jde ale o hudební kousky, kdy musíte dělat ospalému stromu doprovod na trubku, nebo paličkou hrát na prsty zmrzlého obra. Nic z toho dělat nemusíte, ale proč se ochudit o tak skvělou zábavu, navíc když za ní dostanete materiály na výrobu dalších pataponů? Abych nezapomněl, v Pataponu je další prvek z RPG a to „farming" materiálů, kdy musíte některé lokace procházet znovu a znovu aby jste nashromáždili dost potřebných materiálů. Zkrátka, vypsat vše, co v Pataponu lze dělat snad ani nejde. O to lepší je hru si vyzkoušet, protože za ten peníz (cca 800kč) hra opravdu stojí! Dokud si nezahrajete, neuvěříte… Nebo jste si někdy už při cestě do práce hláskovali PATA PATA PATA PON? Že ne? Tak to máte co dohánět, vzhůru na záchranu roztomilých bulviček – FEVER!