Operation Flashpoint: Dragon Rising - recenze

Ohledně příběhu kolem toho, co se dělo při vývoji Operation Flashpoint 2, se toho napsalo opravdu hodně, takže to jenom v rychlosti shrňme. Vývojáři z Bohemia Interactive dokončili první díl. Ten si získal po celém světě velké množství fanoušků, hlavně z řad hardcore hráčů. Poté ještě vyšlo několik datadisků a mělo se začít pracovat na druhém dílu. Jenže vývojáři se pohádali s distributorem Codemasters, a tak vzájemná spolupráce skončila. Codemasters hledalo několik měsíců vhodný vývojářský tým, který by se ujal druhého dílu. Jenže nikdo ideální se neobjevil, a Codemasters nezbylo nic jiného, než si sednout za pracovní stůl a dát se do díla. Výsledek se objevil před několika dny a rozhodně už není tak hardcore…

Zápletka se tváří docela věrohodně, ale poměrně rychle sklouzává do šablonovité formy. Již několik století je fiktivní ostrov Skira ve středu pozornosti několika světových mocností. Ostrov si nárokují Japonsko, Rusko i Čína. Když během výzkumů naleznou vědci velká ložiska ropy, spory se ještě více přiostří. Při vzájemném konfliktu mezi Ruskem a Čínou, využije nastalé situace menší čínská jednotka a ostrov obsadí. Diplomatická jednání nejsou k ničemu, každá ze stran požaduje něco, co ta druhá nemůže přijmout. I proto se Rusko obrací na USA, které se do této chvíle snažily držet stranou. Jenže při spojenectví s tak významným státem se musí dělat velké oběti a na ostrov provedou výsadek. V ten moment začíná i samotná hra. Aniž bych chtěl nějak moc naznačovat, je zajímavé, že konflikt je mezi Čínou a Ruskem, ale během hry jsem nenarazil na jediného ruského vojáka.

Jelikož se jedná o válečnou hru, postupuje se podle několika předem daných bodů. Před misí si můžete přečíst stručný popis úkolů a nepřátel, které vás budou čekat. Pro naprosté nováčky v sérii bude hodně chybět jakýkoliv tutorial, na ten zřejmě tvůrci zapomněli. Hodně důležitou roli sehraje nastavená obtížnost. Pokud se v akčních válečných hrách příliš neorientujete, pak jistě zvolíte tu nejlehčí. Pro ty zkušenější je tu pokročilá obtížnost a jestli si chcete vychutnat válku bez jakýchkoliv pomůcek, pěkně zostra, jistě bez váhání kliknete na obtížnost „Hardcore“. Právě při této obtížnosti na obrazovce nenaleznete kompas, náboje, zaměřovač nebo stav vaší družiny. Bude vám muset stačit jen vaše zbraň a mapa.


Jednou z velkých diskusí kolem druhého dílu se byla o tom, jak se „Codies“ postaví k celkové obtížnost. Ta v prvním dílu byla opravdu vysoká, a hra se snažila zobrazit co nejreálnější pohled na vojenský konflikt. Jenže vše dopadlo dle předpokladů, tvůrci se soustředili na co nejširší spektrum hráčů, takže vojenský simulátor opravdu nečekejte. Od toho tu jsou pánové z Bohemia Interactive a jejich ArmA 2. Ale abyste si nemysleli, že je Dragon Rising nějaká jednoduchá záležitost, to opravdu ne. Pokud hrajete na jednu z těžších obtížností, budete mít v některých situacích co dělat. Nepřátelé se chovají docela chytře, kryjí se za překážky, postupují ve skupinách atd.. Dobré krytí a včasné přebíhání se stanou jedním z hlavních věcí vaší taktiky.

Kampaň samotná je hlavní a vlastně jediný důvod, proč hrát singleplayer. Žádné jednotlivé mise známé a oblíbené z původního Flashpointu zde bohužel nenajdeme. V celkem 11 misích vměstnaných do 3 dnů konfliktu vyzkoušíte celkem slušnou paletu úkolů. Od destrukce důležitých budov, přes záchranu rukojmí až po odstranění předních čínských generálů. Je to svižné a dobře se to hraje. Nepřátelé nebudete odstraňovat sami, ale váš tým se skládá z dalších 3 vojáků, každý je specialistou na něco jiného. Zdravotníka si hlídejte asi nejvíce, protože dokáže vyléčit jakékoliv zranění. Nemůže chybět ostřelovač, univerzální voják a specialista na výbušniny. Po bojišti se pohybují i další američtí vojáci, a tak se občas můžete spolehnout na jejich výpomoc. Většinou ale z problémů budete vytahovat vy je.


Svým vojáků v jednotce můžete samozřejmě zadávat rozkazy. Těch je na výběr celkem hodně, takže pokud si rádi hrajete s taktikou, s Dragon Rising budete spokojeni. Kupříkladu když je před vámi opevněný tábor a vněm několik nepřátel, můžete přikázat ať vaši vojáci jdou z levé strany, zatímco vy si počíháte z pravé. Poté nepřátele můžete pěkně obklíčit a budou mít nemalé problémy. Umělá inteligence vašich spolubojovníků je na celkem slušné úrovni. Pokud je někam pošlete, jdou velmi obezřetně a postupují po jednom a při cestě si dávají pozor.

Druhý díl Flashpointu je stále válečná hra, snažící se navodit pocit reálnosti. Tudíž zapomeňte na nějaké automatické uzdravování a zběsilé hledání lékárniček. Tady si na vyléčení bolístek musíte vystačit sami, popřípadě pomůže medik. Když vás nepřátelé zasáhnou, rána začne krvácet. Jak rychle se vaše hlavní tělní tekutina bude valit ven, to záleží na umístění střely. Ránu si můžete uvázat i bez cizí pomoci, ale poté jste nějak omezeni. Kupříkladu po zranění nohy nemůžete sprintovat. Proto následně zavoláte medika, který vás dá kompletně do cajku. Trochu mi tu chybí nějaká animace, jak samoléčby, tak pomoci doktora. Takhle k vám jen přijde lékař, natáhne ruku se stříkačkou, chvíli vydržíte, a můžete zase vesele kličkovat mezi nepřátelskou palbou.

Válečný konflikt se pochopitelně neobejde bez pořádné vojenské techniky. Není to tak megalomanské jako v již zmíněné ArmA II, ale i tak tu pár zajímavých kousků naleznete. Nejvíce asi využijete humwee s přidaným kulometem, na který se ale nepřátelé nepříliš překvapivě zaměřují. Dále tu jsou obrněný transportér tank či vrtulník, naopak zcela chybí jakákoliv letadla. Většinu času se ale pravděpodobně budete pohybovat po svých, vzdálenost mezi jednotlivými úkoly není tak velká. Ovládání prostředků není vůbec těžké a během okamžiku se vám citlivost dostane do krve.

Dragon Rising běží na notně zmodifikovaném enginu, který poháněl závodní hry Colin McRae DiRT a Race Driver GRID. Když lidé z Codemasters vydali první rendery, všichni chtěli, aby hra skutečně tak vypadala. Poté vyšlo i renderovaný trailer a nadšení z technické stránky ještě porostlo. Jenže posléze jsme se dočkali „skutečných“ obrázků ze hry a všeobecný zájem začal rychle upadat. V pohybu to samozřejmě vypadá lépe, než na statických obrázcích, ale přesto výsledná kvalita ani vzdáleně nepřipomíná ony target rendery. V denních hodinách je prostředí hodně přesvícené, modely postav a techniky také nepatří k tomu nejlepšímu. Co naopak můžu pochválit je optimalizace, díky které si Dragon Rising zahrajete i na několik let starém počítači. Když už je řeč o grafice, tak k technické stránce neomylně patří i zvuk. Hudbu uslyšíte hlavně v menu, kde hraje jedna povedená skladba. Dále jsou pěkně zpracované zvuky střelby a granátů. Toť vše k audiu.

V každé hře se vyskytují nějaké chyby, Dragon Rising samozřejmě není výjimkou. Mezi tu největší, díky níž se mi hodně zkazil výsledný dojem, patří ukládací checkpointy. To se takhle snažíte zničit nepřátelské pozice na jednom kopci. Ty pozice jsou 4 a dají vám celkem zabrat. Když se to konečně podaří, sejme vás nějaký schovaný voják a CELOU tuto strastiplnou cestu musíte absolvovat znovu, jen proto, že se nespustil checkpoint, který by uložil vaši stávající pozici. To se mi stalo hned několikrát a je to skutečně k vzteku. Zamrzí také počet misí, ten se zastaví na číslovce 11 a celou kampaň dokončíte na těžší obtížnost za necelých 5 hodin. Další mínus je za chyby v umělé inteligenci, ale ty nebyly nijak četné.

Kdyby Dragon Rising neměl ve jménu Operation Flashpoint, patrně nic by se nestalo. Z původní hry si bere naprosté minimum a odklání se od úzkého spektra hráčů na střední proud. Pokud hledáte válečnou simulaci sáhněte po ArmA II, jestli si ale chcete zahrát nadprůměrně dobrou taktickou hru zasazenou do zajímavého prostředí s Dragon Rising chybu neuděláte.