Nintendo Revolution černý kůň nové generace konzolí - novinky

Je neblahou vlastností lidského plémě po všechen čas, že je si až příliš jisto neměnností věcí. A tak v roce 1000 každý na téhle planetě věděl, že Země je placatá. O dalších pět set let později pak nikdo nepochyboval o tom, že neexistuje rychlejšího dopravního prostředku, než je kůň, stejně jako počátkem století dvacátého ani jedna učená hlava nepochybovala o tom, že rychlost zvuku je nedosažitelná, lidmi nepřekročitelná, případně rovnou smrtelná. Dle stejné definice před více jak deseti lety nebylo mezi hráči človíčka, který by si dovolil zpochybnit absolutní a nezvratnou vládu společností Nintendo a Sega nad konzolovým trhem. A stejně tak „přirozeně“ každý věděl, že ta šedivá maškaráda od Sony, musí pochopitelně pohořet. Konzolové hry na CDčkách? Takový nesmysl. Paměťová karta? Zbytečnost. Nač tu máme, sto padesát kilometrů dlouhé passwordy, jejichž bleskurychlým zadáním se během 1-2 minut (možná) dohrabete ke své pracně „uložené“ pozici v oblíbeném titulu. A možná také ne. Nač se pak divit tomu, že dnes, v roce 2005, každý zkušený herní maniak ví, že ta nová konzole od Nintenda to má předem prohraný. Je ovšem smutnou pravdou, že velmi podobný postoj k této chystané lahůdce z Japonska zaujal žel bohu i nejeden odborný magazín a žurnalista. Chtěl bych tímto článkem alespoň trochu přispět k vyrovnání sil. Netvrdím, že se Nintendo Revolution stane tou NEJ konzolí, že své konkurenty rozdrtí na prach a následně zadupe do země. Říkám jediné - nepodceňujte Nintendo. Revolution má šanci uspět a nikoli jen hypotetickou. Ostatně, už střet handheldů PSP a DS ukázal, že zvítězit na poli hardwaru, neznaná totéž, co vítězství na poli inovace a nízkých nákladů. A stejně tak, že dost možná skrze ani jedno nevede zaručená cesta k úspěchu u zákazníků. *0* Ale dost plácání, jdeme se podívat na zoubek samotnému systému. Předně několik faktů. Nintendo Revolution je stále pouze kódové (pracovní) označení chystané konzole. Na to pamatujte. Nenechte se zmást jeho zažitím, svého času se i dnešní GameCube dlouho prezentoval budoucím zákazníkům jako Dolphin a nakonec bylo vše jinak. Pokud jste snad někdy dříve narazili na jiné pojmenování budoucí konzole, např. N5, pak vězte, že se jedná o týž systém - tedy Nintendo Revolution. Zkratka N5 byla užívána zejména v ranném stádiu vývoje a odkazuje na fakt, že se má jednat o pátou domácí konzoli od Nintenda. *reklama* Co je dále důležité? Ovladač! Krom toho, že je samozřejmě bezdrátový, má oproti svým konkurentům jednu zásadní inovaci. V jeho vnitřnostech byste totiž po příslušném chirurgickém zásahu našli ukrytý gyroskopický sub-systém sloužící k orientaci gamepadu v prostoru. Laicky řečeno, hry se budou na Revolutionu ovládat vskutku svěžím způsobem. Natočíte ovladač doprava, autíčko vám v závodní hře zahne odpovídajícím směrem. Budete máchat ovladačem ve vzduchu jako šílenci a Link v Zeldě provede nápodobou stejný pohyb mečem. Zní to možná krkolomně, ale první ohlasy těch šťastněji narozených, kteří se už mohli systému podívat na zoubek, jsou veskrze pozitivní až nadšené. Jistě, podobné věci tu už existovaly i dříve. Svého času např. docela zabodoval obdobně vybavený PC gamepad od Microsoftu, ale tohle je poprvé, co se podobná záležitost dostane masově mezi hráče, a to jako primární způsob ovládání. Navíc technologie pokročila takovým způsobem, že se snad už nemusíme obávat, že by se radost z nového systému ovládání změnila v noční můru a nářek nad jeho nedotažeností. Nadto vám přirozeně nic nebrání vybrané hry (třeba ty klasické z GC ale i starší) obsluhovat běžným způsobem. Jen pak pootočíte „dálkový ovladač“, jenž controller od Ninteda ponejvíce připomíná, do vodorovní polohy a hurá; NES Strikes Back. Dalším důležitou skutečností je, že Nintendo od počátku veřejně deklaruje Revolution jako konzoli zcela mimo současné portfolio. Nesnaží se pomocí ní konkurovat ani novému Xboxu 360 od Microsoftu, stejně jako není jejím cílem pokořit technologického vytrvalce v podobě PlayStationu3 ze stáje Sony. Zástupci Ninteda se sice v mnoha ohledech tváří dosti tajemně, ale jedno je jasné už nyní. Revolution jednoznačně nebude představovat revoluci na poli hardwaru. Jste zklamáni? Zbytečně. V „tradičním“ Japonsku dávno dobře vědí, jak zbytečné je už v dnešní době honit se nesmyslně za vyšším a vyšším výkonem. Vývojáři se tak chtějí zaměřit především na různé libůstky a inovace u nové konzole. Podobně, jako tomu bylo před časem při přípravách a uvádění DS na trh. Z tohoto na první pohled možná pro někoho neradostného faktu ovšem plyne minimálně jedna těžko zpochybnitelná výhoda. A to cena. Náklady na výrobu a následně tedy i finanční obnos, o který se vás pokusí Nintendo obrat, by totiž měl být docela jinde, než je tomu u nastupujících konzolí zvykem. Dodrží-li společnost tento příslib, zatím můžeme jen hádat. Více světla by ovšem do situace mohl vnést už nadcházející losangeleský veletrh E3, neboť se poslední dobou v kuloárech opravdu hlasité šeptá o možnosti, že by se Revolution i přes značné zpoždění oproti konkurenci (ve smyslu času stráveném na vývoji systému) nakonec přeci jen mohl vřítit na trh ještě před uvedením PS3. Co víc, Nintendo prý má na rozdíl od Sony následovat strategii Microsoftu a svou konzoli nabídnout zákazníkům ve všech částech světa prakticky ve stejnou dobu. Oproti dřívějšku by tak měla být proluka mezi uvedením v domácím Japonsku a tradičně poslední Evropou jen minimální. Pakliže se domníváte, že gyroskopický ovladač je tou jedinou a hlavní devizou chystané konzole, dovolte mi, prosím, abych vás nyní vevedl z tohoto omylu. Opravdoví fajnšmekři se totiž těší na něco docela jiného, a to „virtuální konzoli“, jak se momentálně schopnost emulovat na Revolutionu starší hry obecně nazývá. Nejenže tak bude podle všeho tento systém jediný, který si plně poradí s o generaci staršími tituly (v našem případě hrami na GameCube), ale dokonce nám dovolí nasosat si do konzole i hry, na které by už jinak jen sedal prach někde v muzeu virtuální zábavy. Náruživý hráči se tak dočkají, světe div se, možnosti zahrát si na nové mašince i důvěrně známé poklady ze systémů Nintendo 64, SNES/Super Famicom a NES/Famicom, přičemž tyto se budou ukládat do vestavěné paměti o velikosti 512 MB. Ačkoli podobné věci opravdu bytostně nesnáším, zvláště pak u konzolí, musím respektovat obecnou touhu po technických specifikacích. Nuže, zde tedy jsou: IBM PowerPC "Broadway" CPU, ATI "Hollywood" GPU, 1T-SRAM, 512 MB vestavěné rozšiřitelné flash paměti, 2 USB 2.0 porty, bezdrátové ovladače (různobarevné; to abyste si je doma poznali), 4 porty pro GC ovladače a 2 pro GC memory karty (kvůli zpětné kompatibilitě), volitelně USB PC kompatibilní 802.11b wireless router. Štěrbinová mechanika bude bez problému pojímat jak klasická 12 cm DVD (včetně filmových), tak i proprietální 8 cm optické disky dobře známé z GC. Revolution bude rovněž vybaven dvěma sloty na SD karty a Wi-Fi od Broadcom Corporation podporujícím standard 802.11b & 802.11g. V základní verzi nebude žádný ethernetový port, zástupci Ninetnda zvažují jeho pozdější možné do-vybavení v podobně USB periferie. Když se podíváte na doprovodné obrázky, jistě vás potěší i zpráva, že už tak miniaturní konzole má být ve své finální podobně ještě o drobet úspornější a skromnější, co se nároků na prostor týče. A co si o tom všem myslím já? Bude to bomba! Ať už nakonec Nintento Revolution komerčně uspěje nebo nikoli, nevěštím mu podobný osud, jaký potkal svého času např. možná až příliš progresivní Virtual Boy, který nepochybně předběhl svou dobu. A to jak v případě inovace, tak použitých technologií i zájmu hráčů. Hry na tento zatím záhadně vypadající systém budou bezesporu originální a svěží, což je to, po čem momentálně tolik zákazníků volá. A že nejde jen o plané řeči vždy krajně vybíravých hráčů, dokazují už nad vší pochybnost snad i prodejní výsledky silně novátorského DSka. Hry od Nintenda a jeho dvorních firem vždy patřily ke špičce. A tak, ačkoli byla s GC společnost snad v mírném útlumu, nyní dává všem jasně najevo: „Jsme zpátky a chceme si vydobýt zpět své ztracené pozice!“