Největší videoherní zklamání této generace, část druhá - ostatní

Naughty Bear (PS3, Xbox 360)

Mrzutý medvěd lovící své šťastnější kolegy mnoha násilnými prostředky? Jo, zní to moc dobře. Škoda, že se to nepodařilo dotáhnout do konce, protože tehdy bychom si tuto hru užili mnohem víc. Titul se navzdory nelichotivým hodnocením líbil a mnozí by přijali i pokračování (to je v současnosti ve vývoji), ale co si budeme lhát, další díl by již měl přinést podstatné změny. Například menší stereotypnost. Totiž Bear Island, na kterém se hra odehrává, je velice dobrým místem na rozpoutání pekla na všech ostatních medvědech, jenom chybí větší variace činností. Umělá inteligence je hodně dobrá a reakce protivníků jsou dotáhnuté na požadovanou úroveň a tak kdyby byl stabilnější online multiplayer a zamezilo by se věčně se opakujícím misím, díky kterým všechny originální prvky rychle zestárnou, bylo by hraní Naughty Bear omnoho lepším zážitek.

Duke Nukem: Forever (PC, PS3, Xbox 360)

„Hail to the King,“ psali davy fanoušků, když se vytoužené pokračování Duke Nukem: Forever konečně blížilo ke svému datu vydání. To ještě netušili, že na velice starý koncept hratelnosti se jenom navleče o cosi hezčí grafický kabát. Totižto, Duke Nukem není zlá hra, ale svým zpracováním je cítit zub času, který se z nějakého důvodu tvůrci rozhodli, ponechat ve hře. Možná pro brzké dokončení vývoje, možná kvůli nostalgii, ale faktem zůstává, že kromě tradičního humoru jsme ani zdaleka nedostali to, co bychom si přáli. Právě naopak. Hra byla tak trochu nudná a celkově by si zasloužila více péče, aby mohla hravě konkurovat dnešním AAA titulem.

Tony Hawk: Ride (PS3, Wii, Xbox 360)

Kdo z nás si ještě vzpomene na ty krásné časy, kdy jsme se proháněli uzavřenými arénami v časovém limitu, to vše za účelem získání co největšího množstva bodů, získaní všech písmen slova „skate“ a dalších vychytávek, které nám otevřeli další levely a zapsali nás věčně do našich offline-ových řebříčků v prvních dílech série Tony Hawk´s Pro Skater. Časy se změnili, přešli jsme na otevřená prostředí a v podobě Tony Hawk´s Project 8 se zdálo, že i když série není už tím, čím bývala, pořád dokázala pobavit. S příchodem konkurenčního titulu Skate, však musela přijít revoluce, kterou měl zabezpečit nový, celkem drahý ovládač ve tvaru skateboardové desky. Ním se měli do budoucna ovládat všechny nové Tony Hawk hry, průkopníkem této technologie se měl stát Ride. A ten pohořel. Velice, velice pohořel. Vrátili jsme se do uzavřených arén a i tu drobnou slobodu pohybu limitovalo špatné ovládání. Jednoduše, s novým ovládačem se blbě navigovalo, často jste propálili triky, které jste chtěli udělat a celkově jste pociťovali více frustrace než zábavy. Proto se Tony Hawk stává jedním z největším failů této generace.

Final Fantasy XIV (PC)

Final Fantasy – mocná to značka. Ne každá série se může pochlubit více než čtrnácti díly tak, aby stále měli vysoké hodnocení a přízeň hráčů. Bohužel, s novými nápady se nutně nese riziko, že nemusí dopadnout dosti dobře. O to víc se třeba bát, když chcete vytvořit měsíčně placené MMORPG, na které vám vydavatel ani nedá dostatek času. Na úvod článku jsem se zmínil, že se vyjádřím k multiplatformovým titulem. I když FF XIV vyšel jenom pro PC, původně byl také míněn na PS3 a proto jsem si dovolil zařadit ho do našeho seznamu. Vlastně až do kolosálního neúspěchu po vydání hry se kompetentní rozhodli, že bude lépe, když se budou soustředit jenom na hašení problému na jedné platformě a tudíž PS3 verzi hry zrušili. Dnes se potýkají s ubývajícím počtem hráčů a spájením serverů, co samo vypovídá o (ne)kvalitě tohoto titulu.

Tomb Raider Underworld (DS, Mobily, PC, PS2, PS3, Wii, Xbox 360)

S Larou Croft to od nástupu PS2 bylo tak trochu jako na houpačce. První čtyři díly vyšli ještě za čas PS1 a byl to právě Tomb Raider 4, který měl být posledním dílem série, jelikož Laru v něm pochovali zaživa. Neuteklo mnoho vody a přišel zaručeně poslední pátý díl, který ospravedlňovali tím, že pozůstalí vzpomínají na Larine dobrodružství. Pak následovalo rychlé vzkříšení mrtvé hrdinky v nepovedeném The Angel of Darkness, kde se vydavatel odvolával na neschopnost vývojářů, vývojáři zase na brzké vydání hry. Od dob, kdy se hra dostala pod ochranná křídla Crystal Dynamics se začalo Tomb Raideru znova dařit, konečně měl pořadně akčno-adventurní hratelnost a směr, který série tak dlouho nemohla nalézt. Underworld byl první dílem pro tuto generaci konzol a zatím i posledním (i když na pokračování se pracuje, respektive na restartování série) a opět se ukázalo, že se žádné vydání nevyplácí uspěchat. Hru vydali ve fázi ladění, což se podepsalo na interakci s objekty, kameře a pak na všem, co se spájelo s posledním levelem hry. Vydavatel si chtěl zabezpečit dobrá hodnocení tím, že recenzenty ujistil o brzkých příchodech update-ů, které měli chyby opravit. Dodnes se tak nestalo. Nezbývá tedy nic jiného, než doufat, že nový díl Tomb Raideru vrátí sérii zpět na správnou cestu.

Bodycount (PS3, Xbox 360)

Možná, že si vzpomenete na hru Black, která slavila celkem slušný úspěch na PS2 i na Xboxe. Destruktivní prostředí, výtečná umělá inteligence a krásná grafika, to vše si získalo srdce hráčů po celém světě. Není tedy divu, že od Bodycount, který připravovali ti samí lidé, vzbudil veliké očekávání. A pak i veliké zklamání. Destrukce více méně zůstala, i když v omezené míře, ale inteligence nepřátel, vizuální zpracování a zápletka byli nezajímavé, fádní, dokonce až nudné. Navíc se titul rozhodl zaujat stejně, jako Bulletstorm, stylovou eliminací soupeřů, ale ani zdaleka se mu to nedařilo tak, jako zmíněnému konkurenčnímu titulu. Nemožno ani říct, že by hře prospělo vyladění, nebo delší vývoj, protože když je koncept špatný, žádné množstvo práce ho nezachrání.