NecroVisioN - recenze

Her z prostředí první či druhé světové války je už mnoho. Některé jsou velice povedené, jiné už méně, ale jedno mají vždy společné. Všechny se odkazují na konkrétní bitvy a události a příběh je napsán samotnými dějinami lidstva. I Necrovision začíná podobně. Objevíte se jako jeden z válečných hrdinů první světové války pochopitelně na britské straně proti německým vojákům. Tato iluze vám však dlouho nevydrží. Jak už název samotné hry napovídá, Necrovision nebude jen tak obyčejná střílečka z prostředí zákopové války. Chvíli po zahájení hry se příběh už ubírá alternativní historií, kdy Němci(kdo jiný) zavinili zkázu, za kterou stojí především hazardní experimenty doktora Zimmermana, jimiž zvrátil průběh celého konfliktu. Nakonec to nejsou Němci, kdo budou vašim největším nepřítelem. Po nevydařeném pokusu o nalezení nesmrtelnosti dojde k úniku nebezpečného plynu, který pokryje celé bitevní pole. Z vojáků se naráz stanou krvelační zombíci, kteří se na vás sápou ze všech stran. Aby toho nebylo málo, podařilo se německým nezodpovědným expertům otevřít bránu do paralelní dimenze, ze které se na svět klubají další zmutovaná monstra nejrůznějších tvarů a podob. Vašim úkolem je pochopitelně přežít, přijít věcem na kloub a nenechat se dohnat k sebevraždě, jako to vyřešili někteří vaši spojenci.

   

V praxi to znamená běhat temnými prostorami, špinavými zákopy a rozbitými budovami a střílet, kopat, likvidovat a zabíjet. Naráz se celkem taktický žánr přemění na novou doomovku, jakou jsme tu už dost dlouho neměli. V průběhu hry se dostáváte k množství realistických i fantastických zbraní a schopnostem, jenž využíváte k efektnímu vybíjení nepřátel. Přemýšlení jde stranou, vy se musíte prostřílet, probombit a promlátit davy příšer, které jsou skoro úplně všude a někdy jich bývá opravdu hodně. Vezmete si brokovnici nebo třeba samopal a jdete do akce. Kdo si potrpí na tuny rozčtvrceného masa a hektolitry krve, bude zde v sedmém nebi. Zombíci se rozpadají na kusy, stěny a podlahy začínají povážlivě červenat. Trochu mi to připomíná zombie mód z Call of Duty 5, kde vývojáři přišli s podobným nápadem zobrazit nacisty jako nemrtvé, některé společné prvky bychom určitě také našli třeba v Painkillerovi. Protivníci se objevují ze všech stran i ze vzduchu a všichni jdou jenom po vás. A vy zkrátka pálíte, házíte granáty a počítáte headshoty. Občas vás zombící ubijí, ale loading všechno napraví. Krom toho v průběhu polykáte jednu lékárničku za druhou, kterých je ve hře dostatek. Zbraně sice nejsou z nejpřesnějších a neustálé přebíjení bývá proti dvacetinásobné přesile docela obtěžující, ale když už nemáte kam utéct, přicházejí na řadu rány pažbou a pořádné kopance, o jejichž brutálních následcích se už nemusíme bavit.

   

O zábavu se vám starají roztodivná monstra, kterými kromě německých zombíků jsou existence vzniklé pravděpodobně křížením člověka s ostnatým drátem, nebo na druhou stranu čarodějové, temní andělé či něco, co vypadá jako létající ohniví rejnoci. Na konci úrovně vás pak čekají bosové obklopeni svou hnijící družinou. Popravdě se mi zdá skok z první světové války k blesky-šířícímu death angelovi až příliš velký. Navzdory temnému prostředí a skřekům umírajících se tady bát nebudete. Příšery se opakují pořád dokola a jsou až příliš bizardní. Postupně vám kontrast vyděšených tváří vašich trpících spolubojovníků a fantasmagorických stvoření přijde spíše komický než strašidelný. Na to, jak celá hra začíná vážně, se vám později zdá, jako byste hráli nějakou japonskou mlátičku. Příběh postavený na genetickém výzkumu, zneužívání chemických a biologických zbraní či tajných organizacích bychom přivítali více než hororově se tvářící řežbu, která spoléhá na příchod nepřátel snad ze samotných pekel. Myslím, že když už se autoři jednou opřeli o realitu, měli by se ubírat spíše směrem sci-fi než fantasy. Takhle to totiž vypadá jako totální výmysl čirou náhodou zařazený do období první světové války.

Veškeré vaše počínání je limitováno vymezenými koridory, jako tomu je například u Call of Duty, občas dojdete na nějaké náměstíčko, kde máte možnost ukázat, co ve vás je, neboť tam bývají řady nepřátel největší. Někdy narazíte na některé přeživší bojovníky, kteří si s vámi chtějí dokonce povídat a radí vám, co dělat. Sem tam se na vás naštvou a budou vás chtít zabít, ale vy je jednou či dvěmi dobře mířenými ranami skolíte. Zbytek příběhu se dozvídáte formou poměrně hezky zpracovaných videí, textů v průběhu loadingu nebo z nalezených dopisů a poznámek. Některé sekvence spoléhají na komiksové zpracování, jenž je levnější, ale i tak má své kouzlo.

   

Grafika a efekty jsou hezké a brutalitou rozhodně nešetří. Hratelnost je jinak docela dobrá a hra má pěkný spád. O umělé inteligenci se moc mluvit nedá. Všechno je naskriptováno, což vám ale v bezhlavé střílečce, která sází na sílu a na množství, nemusí vadit. Přesto jsme od Necrovision čekali něco jiného. Sice to už není stereotyp válečných stříleček, ale potenciál zde využitý ani zdaleka není. Hře chybí duch a hlubší smysl, který by dokázal hnát hráče kupředu a přinesl třeba i nějaké to ponaučení, jak tomu ve sci-fi hororech bývá, nebo naopak opravdu strašidelnou atmosféru. Kdyby se příběh opíral o vědecký výzkum, genetické inženýrství a přinesl by zvrat, kdy by se spojily znepřátelené armády proti jejich neovladatelným výtvorům, bylo by to daleko zajímavější. Ne že bych byl zastánce nějakých happyendů, ale kdyby si mohl člověk říct, že se to tak – pomineme-li určitou extrémnost – mohlo stát, bylo by to fascinující. Takto to působí spíše nesmyslně a nelogicky a jeden si pravděpodobně řekne: „Kam na to ti vývojáři chodí?“ Když to shrneme, jedná se o nadprůměrnou brutální akci v doomovském stylu, která vás nakonec zklame svým „originálním“ příběhem.