Monsters vs. Aliens - recenze

Zdá se, že občas se ještě zázraky na tom našem světě dějí. Přišla mi na recenzi hra s mnohoznačným názvem Monsters vs. Aliens a já vůbec nevěděl, co od ní mám vlastně čekat. Tušil jsem spojení s animovaným filmem, který mi ovšem také nic moc neříkal (ani jsem ho neviděl). Ani na internetu jsem tentokrát nic nezjišťoval, a proto mě při vkládání hry do mechaniky přepadaly různé pocity. Bude to zase nějaká nudná předělávka milionkrát viděných témat, u kterých člověk spíše trpí, než aby se bavil. Párkrát jsem to už zažil, ono občas život recenzentův není tak veselý, jak by se mohlo zdát a hraní se tak stává spíše dobrovolným mučením. Tentokrát mě ale čekalo příjemné překvapení, protože tato hra nejen hezky vypadá, ale především se dobře hraje.

Mám rád plošinovky, takové ty klasické arkády, u kterých se člověk může vyřádit. Sice už to není takové, jako když jsem byl mladší, ale občas si rád s nějakým veselým panďulákem jen tak zablbnu. Z poslední doby jsou mými favority především úchvatná dvojka Ratchet a Clank. Proto kvituji, že recenzovaná hra si bere v Ratchetovi ten nejlepší vzor. Někdy je to sice na závadu, protože originalita místy silně pokulhává, ovšem hratelnost tento fakt spolehlivě překrývá. Ta těží především z faktu, že ve hře hrajete celkem za tři různé charaktery, které ovládáte ve specifických úrovních, které jsou právě jim šité na míru. Pojďme si teď jednotlivé hrdiny krátce představit. Dámy mají přednost, takže začneme Suzan, která získala vlivem radioaktivity opravdu gigantické rozměry. Zuzku ovládáte v úrovních, ve kterých se proháníte na kolečkových bruslích (v podobě malých aut) a vyhýbáte se různým překážkám. Hlavně zpočátku jsou celkem jednoduché, navíc vás počítač spolehlivě vede za ručičku. Vůbec, když mluvíme o obtížnosti hry, musím zde napsat, že je poměrně jednoduchá, úměrně se zvyšuje postupem ke zdárnému konci. Jednotlivé pasáže na bruslích se často mění a působí líbezným dojmem. Ke konci se už celkem opakují a nenabízejí nic moc nového. Na druhé straně však nejsou příliš dlouhé, takže se vám nestane, že byste nudou usnuli.

Mou nejoblíbenější částí se staly pasáže s hybridem ryby a opice, který přijal jméno Missing Link, ovšem já jsem jej překřtil kratším jménem Rybák. Tento borec je poměrně zdatný v boji a bude to rozhodně potřebovat, protože se vydává proti celé armádě robotů a všelijakých jiných potvor. Autoři šetřili v druhové různorodosti vašich nepřátel, ale zase jim vtiskli určitý styl, takže po nějaké chvíli už víte, co od nich můžete čekat. Plně využijete svůj joypad, na můj vkus ale až příliš často mačkáte tlačítka v určité kombinace. Jistě, v dřívějších dobách to bylo zajímavé, teď už to ale spíše otravuje. Co se mi hodně líbilo, je častá změna perspektivy. Ve hře třeba normálně postupujete dopředu a najednou se rovina stočí a vy šplháte po obrovském monolitu směrem vzhůru. Skvěle to obzvláštní hru a je vidět, že si vývojáři byli vědomi případného opakování a snažili se hru nějak okořenit. Dostane si i na oblíbené zpomalování času, které tentokrát má svůj smysl.

Posledním v naší grupě je B.O.B., což je de facto modrá hrouda rosolu, což jí umožňuje změnu skupenství. V praxi to znamená, že se může bez problémů protáhnout skrze úzkou mříž. Občas se ale musíte na mříži udržet, takže pro změnu musíte nějakého protivníka spolknout (je potom vidět skrz vaše průhledné tělo) a rychle se přes nebezpečný rošt dostat. V těchto úrovních je potřeba přemýšlet a hra se tak podobá spíše logickým rychlíkům, i když samozřejmě nemůžete žádné velké bouření mozků. Celou hrou se prolíná veselý příběh o nějaké emzácké invazi. Proč jsem tak stručný při popisu eskapád našich hrdinů? Musím se upřímně přiznat, že jsem animované pasáže spíše přeskakoval, protože mě kvákání příšeráků vůbec nepřipadlo vtipné. Možná kdybych viděl film, ale takhle… Možná jsem už na tohle prostě starý (sakra, už zase vykrádám, tentokrát Smrtonosnou zbraň). Ratchet byl v tomto rozhodně kvalitnější.

Celkem na vás čekají čtyři akty, které čítají necelých třicet úrovní. Nemyslím si, že by hra byla nějak obsáhlá, v pohodě ji dohrajete během víkendu. Během hry získáváte šroubovice DNA, za které kupujete nejrůznější bonusy a vylepšujete své postavy. Takže trochu náznak RPG, i když jen opravdu minimálně. Navíc si odemykáte bonusové úrovně, kde si můžete vyzkoušet projít level na časový limit nebo za specifických podmínek. Hru si můžete hodit také v kooperaci, což vaši zábavu zase o něco prodlouží. Navíc tak můžete zabavit zvědavého kamaráda nebo zlobivého bratra, za což opět dostává hra body k plusu. Hra není nijak brutální a to už se dneska také moc nevidí. Pro děti vyloženě šikovný dárek.

Grafická stránka je velice podobná sérii Ratchet a Clank. Roztomilé lokace jsou říznuté příjemným techno stylem, vše se navíc svižně hýbe. Všechny čtyři akty jsou navíc koncipovány do určitých tématických prostředí, která přinášejí vítané osvěžení. Co se mě týče, tohle můžu všemi deseti. Podobně i s animacemi si někdo zjevně pohrál, zvlášť oblíbení bossové působí opravdu monstrózně. Hlavní postavy jsou perfektně vymodelované a střihové animačky nemají chybu. Dobře jsem si porozuměl s ovládáním, které sedí ke každé z postav jako ulité. Hudba mě příliš neoslovila, vše jsme si vynahradil u nadabování postav, které je na profesionální úrovni. Hold Hollywood se zde nezapře.

Závěr je tentokrát poměrně veselý. Věru dobře jsem se bavil a to jsem rozhodně nečekal. Přestože je hra určena spíše pro menší, docela mě zaujala (možná mi klepe na dveře senilita). Ke konci jsem je už trochu nudil, ale jinak to byla zatraceně dobrá jízda. Dokonce jsem dostal chuť i na ten film, se kterým všechno souvisí. Možná zase po nějaké době zajdu do kina, proderu se houfem dětiček a jejich zoufalých rodičů a mrknu se na tenhle příjemný animovaný film. Třeba se tam spolu potkáme. Kdo ví…