Monopoly - recenze

Stolní a deskové hry se v posledních znovu staly nedílnou součástí trávení volného času a troufám si tvrdit, že i módní záležitostí mladých lidí. Jejich hlavní výhodou oproti videohrám je především zlepšování sociální interakce a komunikace a taky možnost jak trávit společné chvíle jinak než jen tlacháním a popíjením v hospodě. To samozřejmě neuniklo ani herním společnostem a právě proto nám v posledních letech vyšlo i několik videoherních adaptací těchto deskovek.

Na X360 se jedná o velice oblíbené Carcassonne, které je dodnes jednou z nejpopulárnějších her (i díky faktu, že jednu dobu bylo ke stažení zdarma). V multiplayeru opravdová zábava a jednoduchý koncept hry, kdy stavíte města, silnice a obsazujete louky Vám rychle vleze pod kůži. Dalším takovým titulem je třeba Catan (Osadníci z Katanu). Pozornosti samozřejmě neušly ani karetní hry, takže můžeme zkusit poker či velice oblíbenou party hru – Uno a v poslední době se čím dál častěji mluví o ztvárnění nejpopulárnější sběratelské hry – Magic the Gathering : Duel of the Planeswalkers, která nás čeká koncem března pro pc a X360. Ještě nemůžu nezmínit projekt Eye of Judgment – spojení skutečné karetní hry a videohry za pomocí kamery, který se ale bohužel moc neprosadil, což je velká škoda, protože potenciál byl obrovský.

Ale podívejme se raději na dnešního „pána na holení“. Monopoly je pravděpodobně neúspěšnější deskovka všech dob (alespoň podle Guinnesovy knihy rekordů) a počet lidí, kteří tuto hru okusili se vyšplhal až k číslu 750 milionů, což je unikátní. Hra jako taková vznikla v roce 1935 (malá nápověda pro lovce ajchů) a od té doby prošla mnoha různými renesancemi, ale herní koncept zůstává stále stejný a já se Vám ho pokusím trochu osvětlit.

Pro začátek důležitá otázka. Hráli jste vynikající československou deskovku Sázky a dostihy? Pokud ano, tak Vám koncept hry nemusím vysvětlovat, jen si místo koníků představte ulice a místo stájí hotely. Nicméně mladší generace asi jen pokrčila rameny, takže se na pravidla podíváme trochu hlouběji. Monopoly je na hra pro 2 – 4 hráče, kdy je každý reprezentován svojí figurkou, které se pohybují po herním poli, na kterém je spousta políček a každé reprezentují nějakou lokalitu. Především tu jsou ulice, hlavní cíl Vašeho zájmu. Těch je tu celá řada a jsou rozdělené do několika skupin po 2 – 3 podle barvy. Když vstoupíte na neobsazenou ulici, máte možnost ji koupit (do začátku máte určitý obnos) nebo spustit aukci, kdy si hráči přisazují než zůstane jediný. Tím se stáváte vlastníkem ulice a kdykoli na toto pole vstoupí jiný hráč, musí Vám zaplatit nájem, který je uvedený na kartičce, kterou dostanete při koupi. Cílem je seskládat ulice v jedné barvě, čímž získáte tzv. monopol, který Vám umožní ulice dále vylepšovat tím, že na nich postavíte domy a v lepším případě i hotel. To má za následek, že se rapidně zvedá nájem z takové ulice. Jak toho docílit? No spoléhat na štěstí, že stoupnete na všechny políčka dané barvy či vyhrajete v aukci, ale radím Vám, že tato varianta není příliš perspektivní. Lepší možností je obchodovat s ostatními hráči, protože od nich můžete kupovat i jejich kartičky a nebo jim nabízet ty své. Vše záleží jen na domluvě a Vaší šikovnosti v přemlouvání, ale problém je, že s AI si této možnosti moc neužijete. Právě utváření monopolů je nejdůležitějším aspektem k výhře.

Mezi další políčka patří i oblíbené železnice, kde nájem roste s počtem vlastněných stanic nebo také elektrárny. Skutečně vypečené je políčko šance, kdy můžete vyinkasovat nějakou pěknou sumičku a nebo také proklínat své neštěstí. Samotnou kapitolou je vězení, kde strávíte nehezké chvíle, zatímco ostatní budou vesele vydělávat dál.

Po hrací desce se pohybujete za pomocí hodu kostkami, tudíž hra závisí nejen na Vašich schopnostech, ale z velké části taky na náhodě, což mnohé může odradit. Hrací doba jedné partie je přibližně hodina a půl a ve více lidech je to doopravdy zábavné, nicméně při hraní proti AI sem se již tak dobře nebavil a spíše nadával na svou smůlu. Po asi třech partiích jsme se s kamarády ke hře již neměli motivaci vrátit a jediné, co mě u hry drželo byla možnost odkrývat nové herní desky (svět, vesmír, atd.) a sbírání achievementů, které jsou mimochodem celkem snadné a po pár hrách jich na svém kontě budete mít několik stovek. Některé jsou opravdu velice lehké a třeba postavit hotel za 50G je opravdová lahůdka pro „ajchhuntery“.

V krátkosti se podívejme i na to, jak vlastně celá hra vypadá. No není ani moc o čem mluvit, protože po většinu herního času se budete dívat na herní plochu a několik figurek, které se po ní pohybují. Průvodcem Vám bude postavička malého staříka v cylindru, který nadšeně oznamuje každou událost ve hře, neustále spouští ohňostroje a podporuje Vás k úspěšnějším tahům. Můžu jen říct, že tento pán se stal veřejným nepřítelem číslo jedna v naší partě a nejeden z nás doufal, aby se objevil při následovném hraní Gearsů mezi nepřátelskými Lokusty. Pokud bych měl shrnout grafickou stránku hry, tak nezbývá než dodat, že podobné zpracování by měla směle zvládnout i PS2 či PSP, takže opravdu žádná pastva pro oči to není. Za to zvuk je jiná kapitola. Pokud grafiku přehlédnu jako něco, co ve hře není až tak důležité (souhlas), tak zvuk by měl spíše příjemně podtrhovat dobrou náladu k hraní a prvních pár minut se tak skutečně děje. Po hodině jsem děkoval, že konzole umí přehrávat MP3 během hraní, protože jinak by akutně hrozil stisk tlačítka mute na ovladači TV.

Závěrem si neodpustím můj osobní dojem z celé hry. Hra vlastně není tak špatná, jak napovídá hodnocení. Ona mi jen nesedí svým zařazením do současného herního pole a cenou. Pokud by hra vyšla jako arkádovka za klasických 800 bodů, hru bych hodnotil jako velice dobrou. Vzhledem k faktu, že Monopoly je distribuována v klasické diskové podobě a dokonce i za cenu jiných her, nezbývá mi než nevěřícně kroutit hlavou a pokládat si otázku jestli to nebyl jen špatný vtip od autorů. I díky tomuto faktu se hra nedočká širšího uplatnění (tzn. hlavně v rodinném kruhu či jako party game), což je velká škoda, protože zábava na pár hodin a občasné zopakování to určitě je, ale ne za plnou cenu. Smůla…