Mistmare - recenze

Fantasy RPG, neznám lepší hry, než jsou právě hry na hrdiny z alternativního středověku. I proto jsem se do Mistmare pouštěl s vcelku velkým očekáváním, což ovšem, jak se zdá, nebylo na místě. Vše začíná už datem, kdy se příběh odehrává… 1996, podezřelý rok pro fantasy hru, ovšem což, vysvětlení nám firma Axel Trkne podává. Ve 14. století zahalila téměř celou Evropu zlá mlha a každý, kdo do ní kdy vešel, se nikdy nevrátil, byl roztrhán monstry, která v ní žijí. Haha. Větší samoúčelnost a klišé jsem snad nikdy ještě neslyšel. Evropa roku 1996 vypadá přesně tak, jako vypadala ve 14. století Evropa reálná, hlavní moc má církev, lidé žijí v chudobě a strachu a vládnout mečem je důležitější než ovládat pero a inkoust. K čemu je nám velká historická přesnost a spousta, někdy opravdu PŘÍLIŠ spousta, faktů, které ani nestíháme zaznamenávat, když je to zabalené do takového nesmyslného příběhu? Mám takový dojem, že autoři chtěli být tolik originální, až zapadli do mezí, kam ani zapadnout nechtěli, a dostali se do sféry trapných pokusů… Isidor je mladý inkvizitor, jemuž celá rodina vymřela, když se setkala s příšerami z Mlhy, on jediný jako zázrakem přežil a dostalo se mu tak cti podstoupit výcvik pro tajné agenty církve a bojovat proti Mlze. Přemýšlím jen, jestli to má být msta za rodinu nebo tak něco… Již první setkání s výcvikovým kempem vás přesvědčí, že nejen příběh této hry je nepovedený. Ovládání… tohle jsem opravdu ještě nezažil, totálně neovladatelné ovládání, to není paradox, to je realita Mistmare. Je to prostě hrůza a ani po pár hodinách hraní si na tohle prostě nezvyknete. Příliš tlačítek pro tak málo efektů, stane se z toho brzy jeden velký mumraj, ze kterého stejně nakonec vyleze, že vám k boji stačí dvě tři tlačítka. Ze začátku ovšem z Mistmare vyleze i ta světlá stránka. Potenciál této hry nebyl zas tak špatný. Vývoj postavy je řešen velmi elegantně a opravdu originálně a využití bojových a kouzelnických škol také nezní špatně. ALE, kdo se dostane až k tomu, aby si svou postavu vypiplal k dokonalosti, zasluhuje metál za odvahu, protože prokousat se celou hrou je jednoduše nemožné. Šíleně zastaralá a nepohyblivá grafika, jakoby polospící objekty a postavy. Pravda, světelné efekty nevypadají špatně. Grafika je vůbec další smutnou kapitolkou. Statické obrázky vypadají pěkně a pokud byste překousli onu mírnou zastaralost, dalo by se i říct, že grafika je hezká, ovšem rozlišení 800 na 600 není příliš přívětivé a navíc se to celé tak podivně pomalu hýbe, jako kdyby celý Řím i Evropa tak nějak spali, nebo alespoň usínali. Tohle je opravdu škoda. Kde jsem se ale musel opravdu zasmát, to byla komunikace s NPC postavami. Nejen že mluví jako bohničtí pacienti, oni se také hýbou jako dřevěné loutky a navíc dialogy se vám automaticky rolují na obrazovku mez možnosti je nějak vážněji ovlivnit. Hra na hrdiny, kdy hrdinovo slovo nemá žádnou váhu, je prostě zarážející. Co je také neobvyklé, je život ve městě, nikde nikdo, skoro nikdo s vámi nemluví, na ulicích je prázdno, jako kdyby všech 7 měst postihl černý mor s cholerou, nebo možná stěhování národů??? A to není vše, interakce s okolím je na podobné úrovni, lokace jsou prázdné, neživé a bohužel hodně nezajímavé. Design úrovní dělal zřejmě nějaký školák, čím déle ve hře, tím nižší ročník. Neumím si jinak vysvětlit neuvěřitelně předvídatelné prostředí a navíc nenápadité a nudné lokace. Hudba a zvuk tentokrát Axel Tribe nezachrání, asi proto, že hudba se ve hře téměř nevyskytuje a zvuky nestojí za nic…. Vypadá to, že jsem hru Mistmare hodně odsoudil… je to tak, a udělal jsem to rád a s čistým srdcem. Tuhle hru prostě nehrajte. [center] Výrobce: Axel Tribe Distributor: USAction Typ hry: RPG [/center]