Mirror´s Edge - recenze

Revoluce se netvoří jen příkazy mocných diktátorů. Občas nějakou tu revoluci zažijeme i v našem herním světě. Někdy se jedná o hardwarovou záležitost, např. 3D brýle. Revoluce se ale tvoří i softwarově a to nemám na mysli operační systém Windows :). Revolucí, nebo možná postupnou evolucí procházejí i hry. Grafika je namakaná a kdo ví, jak bude vypadat za deset let... Nám se ale jedná o nápady. Předlohy, které ještě nebyly zpracovány a které by mohly být pro potencionálního hráče zajímavé. Vytvořit v podstatě novou hru s novým konceptem je pro vývojářská studia velký risk, protože nikdy není jasné, jestli hra herní trh zaujme. O to více si vydavatelství rozmýšlejí, co předhodí trhu a je celkem neobvyklé vidět kolosy, jako je v tomto případě EA se k takovému činu uchýlit. V našem případě je dobře, že EA vydalo novou hru od zkušeného vývojářského studia DICE, které má za sebou například oblíbenou sérii Battlefield nebo závody Midtown Madness 3.

Úvodní mini-úvaha byla jakýmsi předkrmem před hlavním chodem. Tím je nová a dle mého velmi zajímavá hopsačka Mirror´s Edge (dále jen ME), nyní konkrétně pro PC, ale má své zástupce i na konzolích Playstation3 a Xbox360. ME byla velmi očekávanou hrou. Provázel ji velký hype všude okolo a jak se nakonec povedla? Předem prozradím, že můžeme být spokojeni a je před námi kus sakra dobře odvedené práce.

Pokud jste trošku informováni víte, že ME využívá námětu „Parkouru“. Jedná se o životní styl, kde jedinec překonává překážky kladené moderní civilizací. Mezi začátečnické překážky patří různá zábradlí a prolézačky, případně celkem vysoké zídky, na které se onen nadšenec umí vyškrábat nebo naopak z nich umí různě skákat, slézat a podobně. Ti větší tvrďáci a nebojím se říci profesionálové, si dovolí přeskakovat volně ze střechy na střechu a že to jsou skoky, třeba i na několik metrů. Co do dálky, to do výšky. Doporučuji shlédnout některá videa například na Youtube. Pokud jste se s něčím takovým ještě nesetkali, budete se asi hodně divit, čeho jsou někteří lidé schopni. K takovým činům je ale potřeba mít v pohodě psychiku a ještě více fyzickou kondici.

Jednoho takového nadšence hrajete i vy v ME. Jmenuje se Faith a je to sexy asiatka s charakteristickým tetováním v obličeji a na rukou. Ta má zázemí u přátel Merca a Celeste, po tom co utekla z domova, po určitých problémech. Oni běžci mají ve městě, kde Faith žije velkou roli. Ve městě je velkým problémem cenzura a vůbec jsou potlačovány různé základní svobody občanů. Běžci na zakázku jiným osobám zjišťují různé informace nebo jako kurýři donášejí různé předměty. Tyto aktivity jsou sice nelegální, ale křížky s policií jsou vzácnou situací. Až do určité chvíle. Starosta města Pope byl zavražděn. „Čirou“ náhodou byla u toho i Faithina sestra Kate, která působí jako policistka, a která byla před činem omámena a v bezvědomí. Samozřejmě je z činu obviněna Kate a Faith je spatřena, jak utíká ze scény. Jediným vodítkem je kousek papíru s nápisem Icarus, což je projekt... Ale dost! Přece vám nevyzradím příběh. :) Jen dodám, že se budete prohrabávat různými intrikami a i když příběh není kdo ví jak dokonalý, není vůbec špatný.

Faith je tedy hotová akrobatka. Repertoár vašich pohybů se skládá z klasického skákání (budete skákat hodně a daleko), skrčení, odražení se od zdi, nebo běhu po zdi. Po pádu můžete zmírnit zranění a pokles rychlosti kotoulem. Důležitou roli hraje i běh. Čím rychleji běžíte, tím dál skočíte. Tím rychleji utíkáte od nepřátel a že se občas pekelně zapotíte. Zejména v posledních částech hry, které umí být nepříjemně tuhé. O to je pak na vás čeká větší pocit satisfakce. V plahočení za odhalením opravdového vraha a jeho kompliců vám pomáhá tlačítko směru kam se máte vydat. Zmáčknete ho a kamera se jednoduše natočí tam, kde je váš cíl. Dále máte k dispozici tlačítko rychlého otočení, které se často využívá při odrazech od zdi při snaze se dostat na vyšší místa. Pokud nehrajete hru na těžkou obtížnost, která se vám zpřístupní po dohrání, vidíte i zvýraznění objektu s kterými můžete být v interakci. Mezi ty patří různé rampy pro odražení, trubky pro šplh, dveře do kterých můžete vejít. V podstatě vše, co vám ulehčuje orientaci a další postup ve hře. Ve hře nalézáte i kufříky, které jsou v každé lokaci tři. Za ně se vám odemykají další bonusy. Pokud bojujete s nepřáteli, ve správný okamžik je můžete odzbrojit a zneškodnit. Chce to cvik, ale dá se to. Problémoví budou později snad jen členové zásahové jednotky. V případě, že byste chtěli připravit o zbraň i je, máte možnost na chvíli zpomalit čas a včasně reagovat. Ono někdy velmi nápomocné „slo-mo“ se vám jinak dobíjí běháním. Ve hře můžete i použít zbraň po zpacifikovaném nepříteli, ale byl jsem hodný a nenásilný, takže tuto možnost jsem nevyužil. Jsem přece rychlá a mrštná hodná holka, ne? Na realitě přidává hře absence pomocného HUDu. Jen poznáte to, že umíráte a to tím, že se vám obrazovka zbarvuje do odstínů šedi. Při hraní bylo vše v pořádku, až na občasné problémy s dosáhnutím některých míst. Občas jsem si byl jistý, že za daných podmínek díru přeskočím, nebo že skok z tyče nebo okapu bude úspěšný a žel... Nestalo se tak. Skončil jsem mrtvý o několik desítek metrů níže. Zkouškou nervů byla i pasáž v metru, kdy přeskakujete z jednoho vlaku na druhý. Toto jsem opakoval asi sedmkrát. Hru jsem ovládal za pomocí klávesnice a myši, protože zaměřování na konkrétní body a vůbec celé ovládání bylo mnohem pohotovější, než s gamepadem z Xbox360, který používám na jiné hry u PC.

Hra obsahuje singleplayer, za jehož hraní budete odměňováni bonusovými materiály. K otevření na vás čeká hromada artworků, filmečků nebo si můžete přehrát i hudbu z konkrétních lokalit. Případně si zahrát libovolnou misi. Přístupná bude i hra po internetu i když trošku zvláštně. Jedná se o závody, kde se snažíte dosáhnout nejlepšího času v konkrétních částech hry, kterých je celkem devět. Pokud jste hodně dobří, uvidíte svoji přezdívku i v celosvětovém žebříčku. Ale není to snadné. Při prohlížení některých světových časů jsem nechápal, že se to dá stihnout za takový krátký čas. Klasický multiplayer ve hře ale není. Jako menší negativum bych uvedl krátkou herní dobu. Ta se při normální obtížnosti vyšplhá tak na sedm hodin herního času. Je tu ovšem onen prostor pro „časovky“, kde se můžete trumfovat s kamarády.

Hra nepřekvapí prostředími. Většinou budeme pobíhat a poskakovat v exteriérech tvořených z desítek střech obsahujících části větracích šachet a jiné další výčnělky. Musím pochválit práci designerů, protože se jim povedlo ztvárnit město opravdu moc pěkně. Kromě lokality, kde se pohybujete, máte krásný výhled na další části města, které jsou vše, jen ne odfláknuté. Do toho na vás svítí slunce a vše vypadá skvostně. Nemám teď na mysli technickou stránku hry, kterou trošičku podrobněji rozebereme později. O něco hůře jsou na tom interiéry. Ty se skládají zejména z různých kanceláří a nebo skladišť. Podíváme se i do metra. Zde už tak skvělý pocit z designu nemám. Ono je to asi i logické, ale to co mi tu chybí, je alespoň malá interaktivita s prostředím. Vlastně je tu absolutně nulová. Občas při úprku rozbijete sklo a to je asi tak vše. Variabilita nepřátel také není kdo ví jak ohromující, ale myslím, že tohle nám ani tak vadit nebude. Setkáme se s řadovými policisty, kteří třímají obyčejnou pistoli. Ti lépe vyzbrojeni mají brokovnici. Odzbrojení těchto jednotek je snadné. Horší je to se zásahovou jednotkou, jak jsem psal výše a snad nemožné je to „ninjů“, které potkáme v pokročilé fázi hry. Potkáme se tu ještě s jedinečnými postavami jako je například běžec Jacknife nebo bývalý zápasník Ropeburn.

Dostávám se k technické stránce hry a začnu zvukem. Dabing je výborný a ani jedenkrát jsem z něho neměl špatný pocit. Nestalo se mi nikdy, že by se mi křivilo obočí nemilou reakcí. Hudba je moderní elektronickou (snad taneční) směskou. Nic pro mě, ale hra ji používá umírněně. Toto platí výhradně pro váš adrenalinový útěk. Příznivce tohoto stylu potěší bonusové CD, které je přiložené ke hře. Příznivcům snad řeknou něco jména: Paul Van Dyk, Junkie XL, Benny Benassi, Armand Van Helden.

Je čas pro často propíranou grafickou stránku hry. Někteří z vás jistě ví, že ME podporuje počítání fyziky přes PhysX, které bylo použito i v novější hře Cryostasis. Toto je umožněno jen kartám od Nvidie. Nicméně si dovolím tvrdit, že pokud vlastníte kartu od Ati (také můj případ), ošizeni nebudete. Ke stejnému závěru dospěl i jeden český prestižní server zaměřený na hardware. Ona podpora přidá pár praporků a lepší tříštění skla. Co se týče tříštění skla, to stejně po chvíli zmizí. Takže toto není funkce kvůli které byste museli rozbít prasátko a jít si hned pro Nvidii. Samotné grafické zpracování je parádní. Hra má vlastní styl, vše je velmi zajímavě barevné a v kombinaci s pěkným designem vypadají exteriéry úžasně. Horší je to v interiérech, které působí celkem prázdně a nepříliš zajímavě. Také se často nesou v odstínu jedné barvy. Za povedenou považuji animaci postav. Zejména naší Faith, u které hezky vidíme končetiny při provádění různých psích kusů nebo i při odzbrojování protivníků. Ti samotní vypadají dobře a rozpohybování je na slušné úrovni. Samotnou kapitolkou jsou briefingy před misí, které připomínají animovaný film a hráč si hezky odpočine od samotné hry, kterou by mu připomínaly, dnes tak oblíbené, animace v samotném enginu hry. Animace v enginu hry osobně moc nemusím a mám rád filmovější zážitek.

Hru jsem měl zapnutou na plné pecky s plným šestnáctinásobným antialiasingem a framerate neklesl pod šedesát snímků za vteřinu. Jak mnozí tuší, měl jsem zapnutou vertikální synchronizaci. Moje konfigurace patří dnes asi mezi lepší průměr, řekl bych: C2Q6600@ 3GHZ, 4GB DDR II, Radeon HD4870 512GB DDR5. Hra šlapala tedy jako po másle, jak jsem očekával. K lepšímu výkonu si můžete pomoci snížením kvality HDR. Snížení HDR podle mě vypadá i ve hře lépe. Nemám příliš rád ony drsné „přepaly“. Může vám pomoci i snížení částicových efektů nebo textur. Co se textur týče, rozdíl v kvalitě je minimální a můžete si přijít k nějakým snímečkům navíc. Mimochodem, lidé s kartami od Ati si v menu musí vypnout onu funkci PhysX, jinak je to v pasážích, kde se něco děje nehratelné. Tak jen abyste se nedivili, že se vám na vaši HD4870 X2 hra nehratelně škube. :)

Musím uznat, že nám DICE připravilo velmi povedenou hru. Výtečnou, až na pár nedokonalostí u ovládání (na vině může být i můj faktor) a krátkou herní dobu singleplayeru. Nejsem však zastáncem uměle nastavované kaše a tento faktor mi nepřijde tak moc důležitý. Za něj strhávám jen 5 %. Mirror´s Edge uděluji parádních 77 %. Zbylá stržená procenta jsou za frustrující okamžiky. Pořízení hry doporučuji každému, kdo chce okusit originální, nevšední zážitek a má rád závodnické „time trialy“, protože díky nim i hra vydrží podstatně déle.