Mercenaries 2: World in Flames - recenze

Strohý akční příběh začíná na horké půdě Venezuely roku 2010. Jako obvykle je zem v převratu a plná různých vojenských organizací. U moci je prezident Solano a jeho poskokové. Hlavní hrdina, tedy VY je profesionální žoldák. Po odvedení práce na posledním kontraktu se ho pokusí zabít, což se vám samozřejmě nelíbí a tak se vydáváte na krvavou cestu vendety. Nic originálního, ale jako podklad pro First Person Akci to poslouží dobře. Na výběr máte ze začátku ze třech hratelných postav. Na první pohled se to může zdát jako milé zpestření, ovšem výběr charakteru je pouze estetický. Příběh a vlastně celá hra se tím nijak neliší. Odlišné zakončení hlavní příběhové linie se tedy nekoná.

Je tedy na vás, jestli se radši koukáte na mladou a krásnou Asiatku, nabušeného veterána, nebo všude propagovaného drsného motorkáře s chlapáckými hláškami (o kvalitní dabing se postaral Peter Stormare ze seriálu Prison Break). Dabing samotných herních postav je celkem stravitelný, drsných a sarkastických hlášek je sice poskromnu, ale aspoň se autoři snažili. S nepřáteli je to už o něco horší. Zmůžou se na cca. 4 věty, které opakují stále dokola. Nevím, jestli se tak děje pokaždé, ale když jsem při testování Mercenaries 2 shodil hru v bitevní vřavě do okna, vojáci začali stále dokolečka křičet ony 4 nascriptované věty. Jakožto pravý žoldák plníte mise pro některou z frakcí, které ovládají okolí. Jejich pořadí si přitom můžete zvolit sami. Těch je samozřejmě hned několik. Každá nabízí různé druhy náletů, zbraní a vozidel, s rozmanitostí si ale bohužel tvůrci moc práce nedali a tak se arzenál mění jen sporadicky. Jejich doručení do mise vrtulníkem ovšem stojí základní platidlo ve hře a to palivo. Po celém herním světě jsou rozesety nádrže s palivem, avšak k ukradnutí opět potřebujete vrtulník. Navíc majitelé nejsou zrovna nadšení, takže se připravte na palbu ze všech stran. Taktéž frakce, pro kterou zrovna pracujete, z krádeže cisterny nebude zrovna skákat radostí. Zhoršené vztahy se samozřejmě promítnou do cen vybavení a hlavně zbraní.

Úkoly jsou většinou jednoduššího rázu, tedy zničit nějaký objekt, zabít členy opozitního klanu, či doručit nějakou zásilku. Z poslední zmiňované možnosti mě zaujala mise, kde máte za úkol převézt z bodu A do bodu B nákladní automobil se zbraněmi. Korba je přitom celkem malá a zbraně při ostřejší jízdě vypadávají, proto musíte jet opravdu opatrně, což vám ztěžují všudypřítomné ozbrojené hlídky. Výše odměny se tak pohybuje podle množství dovezených prostředků. Na práci ale nejste vždy sám. Postupně se vaše řady rozrostou o navigátorku, jež vám bude zadávat nové úkoly a hlavně navigovat přes PDA. To slouží i jako mapa s možností určení nejkratší trasy a zapisují se do něj důležité poznámky. Ale nejdůležitější osoby jsou bezpochyby pilot vrtulníku a letadla. Pilot vrtulníku vám bude k ruce hlavně ve chvílích, kdy objevíte opuštěnou cisternu s již zmiňovaným palivem, nebo v lepším případě zásilku peněz. Co vás jako první po spuštění základní mise doslova profackuje je grafika. Není sice vyloženě hrozná, ale na titul roku 2008 jsem čekal opravdu více. Vodní hladina vypadá celkem standartně, samotné postavy už na tom jsou o poznání hůře. Animace by si také zasloužily více pečlivosti, no co naděláme.

Druhý políček představuje systém nápovědy, ta je totiž řešena formou ikonek a ne obvyklým vypsáním dané klávesy, takže vám chvíli trvá než na všechno přijdete. V komplexu to působí dost neohrabaně. Například pro ukradnutí rozjetého tanku vystřídáte hned tři klávesy. Vylézt na kanón, otevřít poklop a pak se několik sekund opakovaným mačkáním mezerníku snažíte vytrhnout vojákovi granát z ruky a hodit mu ho pod nohy, respektive do jeho milovaného vozítka. Celkem mě zklamalo, že v tak rozlehlém světě alá GTA se nestřídá noc a den a taktéž změny počasí by jste hledali marně, hře to tak dost ubírá na aktraktivitě, jelikož to není žádná novinka. Inteligenci nepřátel aby jste pohledali, většinou se bez problémů dostanete až k nim a zneškodníte je ranou pažbou nebo střelbou z blízka, dokonce ani pěšák vyzbrojený raketometem vám moc vrásek nenadělá. Člověk pak chvílemi získá Rambo pocit nepřemožitelnosti, jelikož muška není zrovna silná stránka nepřátel v Mercenaries 2: World in Flames. Problém nastane, až když se postaví za těžký kulomet nebo tank, ale po pár minutách nebude překážkou ani tato skutečnost. Nízkou inteligenci tak, jak už je dobrým zvykem v akčních hrách, vynahrazují svým počtem. Po delším hraní se hlídky rapidně zvětšují a občas dobíhají i nové.

Osobně mi vadilo krkolomné zadrhávání se o keře. I když je porost celkem malý a projdete i ve větší vzdálenosti od něj, postava se velmi zpomalí, což vás při přestřelkách bude stát hodně nervů. Destrukce je hlavní ingrediencí každé lepší FPS a ne jinak je tomu i zde. Domy se vesele rozpadají pod náporem palby z tanku, kusy zdí odlétávají a nepřátelé vyděšeně pobíhají kolem. Takový chytře zamířený kobercový nálet udělá větší paseku, než technaři na poli po třech dnech produkce. Milovníci zběsilé akce si jistě přijdou na své a i sváteční hráč nebude ochuzen. Hratelnost Mercenaries 2 se drží konstantně na dobré úrovni, ničení všeho co se hýbe je tu opravdu zábavné a na několik hodin rozhodně vystačí.

Okolo druhého pokračování se toho na průměrnou hru děje celkem dost. Vývojáři zároveň vydali volně šířitelný obsah, ve kterém se do těla jednoho ze žoldáků vžije americký prezident Barack Obama a kandidátka na viceprezidentku USA Sarah Palinová. Venezuela dále po přečtení scénáře hry podala protest na tvůrce Mercenaries 2, studio Pandemic. Celkově je Mercenaries 2: World in Flames o něco horší pokračování nadprůměrného prvního dílu. Velký vliv konzolí je zcela jistě znát i v tomto případě. Kdyby si autoři trochu pohráli s viditelně špatným ovládáním a naleštili grafický kabát, aby se titul mohl rovnat dnešním kvalitním FPS, jistě by si obstaral více fanoušků. Ovšem o nekvalitní hru se nejedná, svojí zdařilou hratelností nabídne několik hodin zábavy příznivcům rychlé akce a rozlehlých měst plných úkolů.