Medal of Honor: European Assault - recenze

Jméno Medal of Honor asi netřeba představovat. Tato slavná série stříleček ze 2. světové války debutovala na PSOne a nutno říct, že oprávněně získala obrovský úspěch. Od té doby už vystřídala množství různých platforem (včetně Gameboy Advance) a dle názoru mnoha hráčů začala také ztrácet dech. Po ztvárnění války v Pacifiku v rozporuplně přijatém MoH: Rising Sun EA chytře přesunuli jednu ze svých vlajkových sérií tam, kde začala - na evropská bojiště. Prostředí a zbraně je ale téměř to jediné, co European Assault spojuje s původními díly. Na papíře se tváří velmi slibně, ale otázkou je, nakolik se tvůrcům povedlo zakomponovat do hry nové prvky, aniž by příliš narušili klasickou hratelnost. Tak tedy, pojďme se na výsledek společně podívat. *1* *2* *3* V úvodním odstavci jsem zapomněl zmínit ještě jeden element hry, který nalezneme snad v každém dílu - absolutně mizivý důraz na slabý a nevýrazný příběh, který se nese ve stylu 'Jeden Američan vyhrává Spojencům válku.' Zív, kolikrát jsme to už viděli? Příběh nepříběh, razantní změny se Medal of Honor dočkal na poli designu úrovní. Zapomeňte na přísně lineární postup kupředu - v European Assault na vás čekají rozsáhlé a otevřené úrovně, na kterých se dočkáte jak primárních, tak i množství nepovinných sekundárních úkolů. Mezi nimi pravidelně naleznete například hledání důležitých dokumentů či likvidaci nebezpečného německého důstojníka, ale v každém levelu na hráče čeká i řada dalších rozkazů. Jejich plnění je sice zábavné, ale po čase poněkud jednotvárné - většinou se jedná o zničení toho a rozstřílení onoho. I tak je tento systém zdařilý a rozhodně ho musím pochválit. *4* *5* *6* Poté, co se objevila hra Brothers in Arms, nesmí ani v MoH:EA chybět ovládání týmu podřízených vojáků, kteří za vás odvádějí část špinavé práce. Bohužel, tento prvek se jeví značně rozporuplně. Vojákům totiž můžete dávat jen příkaz 'Útočte' nebo 'Stáhněte se', přičemž stejně slouží hlavně jako prostředek na odlákání protivníků. Jasně, najdou se chvíle, kdy je jejich pomoc neocenitelná, ale po většinu času spíše překáží a všechny mise můžete s klidem zvládnout i bez nich. Dalším prvkem, který mi nepříjde zrovna ideální, je získávání adrenalinu. Po naplnění příslušného ukazatele se z vás na čas stává nesmrtelná vraždící mašina, na kterou je i kdejaký německý tank krátký. Bohužel, toto posunutí směrem k arkádě hře jednoznačně nesedí, a ačkoliv vám mnohdy zachrání život, ani smrt už není tak hroznou záležitostí jako v minulosti. European Assault uvádí nový systém oživení, kdy v duchu stařičkých plošinovek sbíráte jakési životy, které vás po případné smrti vrátí zpátky na nohy. Ačkoliv tady dostává autentičnost hodně na frak, přesto je tento systém příjemnější než známé checkpointy, nebo dokonce start od začátku mise. *reklama* Co se samotné hratelnosti týče, je vše téměř při starém. Přesto i tady jsme se dočkali několika změn, přičemž mezi nejzásadnější patří hlavně vylepšené ovládání. Skvěle funguje krytí se za překážkami, kdy při stisknutém L1 nejen zazoomujete a zpřesníte tím střelbu, ale v kombinaci s pohybem levého analogu naprosto plynule vykukujete všemi možnými směry. Narozdíl od již zmíněného Brothers in Arms nechybí možnost úplného zalehnutí, čehož ve vypjatých situacích mnohdy využijete. Pokud ani to nepomůže a vy schytáte nějaká ta zranění (vaše odolnost je samozřejmě nadlidská, což lze částečně eliminovat hraním na vyšší obtížnosti), nemusíte už jen pořád zoufale pobíhat po úrovni a hledat lékárníčky - medipaky si totiž můžete schovávat na pozdější využití. Další skvělý nápad, bravo. Bohužel, umělou inteligencí se hra pochlubit zrovna nemůže. Nejchytřejšího jednání se od nepřátel dočkáte při naskriptovaných situacích, jinak jsou schopní jen střílet, občas hodit granát nebo se schovat za překážku, ze které vždy podle stejného scénáře vykukují. Co se multiplayeru týče, jedná se o obrovské zklamání. Absence online sice většinu hráčů nechá chladnými, ale absence botů dělá ze splitscreenových klání jednu velkou nudu. *10* *11* *12* Co jiného čekat od vysokorozpočtového titulu než skvělé audiovizuální zpracování. A European Assault úplně nezklamal ani v tomto ohledu, ačkoliv grafika má k dokonalosti dost daleko. Tvůrci ale hrají jednoznačně na atmosféru a to se jim daří. Ačkoliv výbuchy i rozpohybování vojáků působí občas trochu zvláštně, skvěle provedená a hlavně různorodá prostředí v kombinaci s autentickými zvukovými efekty a podmanivou hudbou vás vtáhnou do hry více než kterákoliv jiná současná střílečka ze druhé světové války. Prezentace také nemá chybu - množství dobových filmečků, skvělé namluvení a nádherná titulní melodie, to vše spolu s přehlednými a dobře navrženými menu zpříjemňuje vaši hru. Náladu vám ale jistě pokazí délka - pouhopouhé čtyři kampaně o dvou až čtyřech misích jsou sice náročné, ale dlouho nevydrží. Škoda. *13* *14* *15* A je čas na závěrečné shrnutí. Medal of Honor: European Assault rozhodně jménu série neublíží a jedná se o důstojného nástupce. Množství změn je jednoznačně k lepšímu a celkově vzato se jedná o příjemnou a zábavnou akci, která není špatnou volbou pro žádného příznivce podobných her. Ostatní by se ale měli zamyslet, jestli jim krátká herní doba za ty peníze stojí. Rozhodnutí je na vás. *7* *8* *9*