Medal of Honor Airborne - recenze

Dnešní vývojářské týmy to mají opravdu těžké. Neberme v potaz finance ani technické záležitosti, prostě veskrze všechny věci, které nás moc netrápí, surověji řečeno je nám jedno, jak si to vývojáři udělají, nás zajímá jen výsledek. Proč těžké? Onen výtvor musí podléhat kritériím, ze kterých se nejednomu hráči s ne moc výkonným PC ježí chlupy na chodidlech. Nemá cenu zmiňovat se o audiovizuálním zpracování, hlavní je bezesporu originalita, kterou nás hra může zaujmout ještě více, než i kdyby oplývala hodnocením grafiky 99%. Dobrým příkladem je nedávno vydaný titul Overlord, který za své nadprůměrné hodnocení vděčí hlavně zmíněné originalitě. [b]Originalita nad zlato[/b] Ještě těžší, než zplodit nový a zároveň originální titul, je vymyslet jeho pokračování. A právě v tom je zakopaný pes (vynikající fráze, nikdy jsem přesně nepochopil, co to znamená, ale krásně to navodí pochmurnou a lákavou atmosféru významu věty). Krásným příkladem je Medal of Honor Airborne, který je další ze řad této série. Nicméně autoři zde uhodili hřebíček přímo na hlavičku, jelikož vyvinuli myšlenku výsadkářské jednotky, která bude veškeré mise začínat ze vzduchu. Nechybí tedy k nervy napjaté scény, kdy všichni členové jednotky pouze čekají na to, až se rozsvítí červené, posléze zelené světlo a oni tak budou moci uniknout z velké okřídlené plechovky, po které šije ze země nejedno protiletadlové dělo a ve vzduchu ji okupuje nemálo nepřátelských letounů. Go, go, go! Jak již bylo řečeno, začínáte ve vzduchu. Jakmile se před vámi v uličce uvolní místo, nemáte na výběr nic jiného, než skočit nebo se nechat strčit dalšími nervózními výsadkáři. V těchto chvílích nadcházejí asi ty nejhezčí momenty z celé hry, kdy se pod vašima nohama objeví válkou postižená scenérie, ze které jen tak nechcete spustit oči. Ale i tohle má své trvání, kolem hlavy vám sviští kulky a země se neodvratitelně blíží. Při pádu s padákem, který se otevírá automaticky při seskoku, jak je tomu zvykem, se můžete dopravit na jakékoliv místo okupovaného území. Většinou to bývá velké město či vesnička plus nějaké další území zastavěné nepřátelskými bunkry apod. (jestliže si vybavíte známou vojenskou akci Market Garden, víte o čem mluvím). To navozuje jistou dávku volnosti, jelikož můžete začít s plněním daných rozkazů, kterých není nikdy málo, na jakékoliv části mapy, ovšem pokud byste se chtěli podívat kousek za vyhraněné území, máte smůlu, jelikož vám ve vstupu brání neviditelné bariéry, které nelze nijak obejít, což je trochu deprimující. [b]Kulka sem, kulka tam…[/b] Zóny, které jsou podivuhodně vybojované, jsou označeny zeleným kouřovým signálem, takže pokud se při seskoku trefíte do této malé oblasti, odměnou vám nejčastěji budou další nalezení vojáci bojující na vaší straně a bedny po okraj naplněné municí, výbušninami nebo lékárnami, kterými si můžete standardním způsobem doplňovat životy (stoupni a naplň). Ovšem autoři to brali trochu detailněji než by se dalo čekat, protože seskok v posledních metrech od země doprovází menší problém, který nastává, když se vám nepovede letět kupředu a nijak nezatáčet (tedy držet směrovou klávesu a necukat myší), což je obtížné, zvláště v terénu, ve kterém jsou doslova nasázeny sloupy vysokého napětí, stromy, polorozpadlými domy či zákopy. Když se dokážete všemu vyhnout, lehce se zbavíte padáku a rychle vytasíte zbraň. Pokud se stane druhá varianta, spadnete na hubu a než se vykodrcáte zpět na nohy a najdete svoji pušku, kterou ještě chvilku budete štimovat do ruky, může být během těchto pár sekund, při kterých se nemůžete nijak pohybovat, po vás, jelikož nepřítel nebude čekat na to, až ho milostivě najdete v hledáčku. [b]..co já s nimi udělám[/b] Nastávají perné minuty, při kterých se musíte zorientovat v bitevní vřavě a vyrazit za nejbližším cílem, který je vždy zobrazen na vašem kompasu. Těch je, jak bylo řečeno, vždy k dostání hodně. Bohužel v tomto případě vyhrává kvantita nad kvalitou, jelikož se jedná pokaždé o zabití kohosi, zničení čehosi, popřípadě vyčištění předem zadané oblasti, o které se vždy něco dozvíte před začátkem každé mise, která začíná pokaždé briefingem a následném vybraní vašeho palebného arzenálu. Tyto cíle se stále opakují a pokud se jedná o vražednou kombinaci s vašimi častými úmrtími, mají po chvíli slabší nátury chuť všeho nechat a opustit pokoj, hlavně co nejdál od obrazovky. Inovací je, že při postupu hrou se vám dostává podle vašeho hraní různých medailí nebo hodnocení, a co hlavně, různých vylepšování vašich zbraní. Pokud vám to tedy nějakou dobu půjde například s mým oblíbeným samopalem, Thompsonem, ve hře se v nečekané chvíli skoro zastaví čas a vy se v tuhle malou chvíli, kterou můžete i využít pro rychlé zorientování se po okolí, dozvíte, co se vám na zbrani zlepšilo, v tomto případě to bude větší zásobník na 50 nábojů a rychlé přebíjení. Každá zbraň, o kterých se zmíním za chvíli, má své vlastnosti, ale není jich málo, takže nemá cenu vše do podrobna vypisovat. Hlavní je, že to je. Mezi zbraně patří pouze klasiky, známé skoro ze všech stříleček z druhé světové. M1 Garand, Thompson, M12 Shotgun, Colt M1911 a mnoho dalších. Hráč při svém putování nepřátelskými krajinami může mít u sebe pouze tři zbraně, mezi které patří pistole, kulomet a puška (kombinace jsou na vás). Vaši výzbroj ještě doplňují různé druhy granátů a zbraní, které můžete najít na bojišti, většinou se ale také dají doplnit do vaší výbavy před začátkem mise, ovšem hráč neznalý angličtiny neví do čeho jde, takže vsadí na své oblíbené kombinace zbraní a ty mu budou v nadcházející akci třeba k ničemu, takže si přeorganizuje svůj arzenál až na místě díky padlým. Jakmile se nedokážete ubránit a podlehnete nepříteli, objevíte se na posledním checkpointu, kterých ovšem moc nebývá a tak začínáte zase seskokem z letadla. Autoři z EA ovšem mysleli i na naše nervy, a proto když dobijete pár cílů, nikdy nezačnete úplně od začátku, ale snesete se do bitevní vřavy se všemi splněnými úkoly, ve které jste akorát skončili (pořád voják se jménem Travers), ovšem vojáků bude stejně jako na začátku mise, což je trochu nelogické, ale aspoň to zabraňuje využívání jakéhosi oficiálního bugu hry, kdy by se hráč nebál o svůj život a vrhal se střemhlav do dalšího boje proti přesile i když by věděl, že zemře, ale to by mu nevadilo, protože během pár chvil se tam snese zase a bude pokračovat ve střílení dál. Toto můžeme znát třeba z aktuální pecky Bioshock. Někomu se to holt může líbit, někomu ne, záleží na potenciálu hráče. [b]Ta tmavší část hry[/b] Nicméně těch neoficiálních chyb ve hře je poněkud více, nejzásadnější a ta, se kterou se pravděpodobně budete nejvíce setkávat jsou záseky ve hře, kdy se nemůžete nijak pohnout, či různé polohy mrtvých vojáků, kdy se jejich končetiny natáhnou na několikanásobek své délky, když se o něco při dopadu zachytí. Nicméně samotné provedení toho, když mrtvý voják odlétne po blízkém výbuchu granátu, také není zrovna přesvědčivý, jelikož mi tyto situace spíše připomínali plachtící figuríny vzduchem… S mrtvými těly ještě nekončíme, jelikož ty se mohou také komicky zapíchnout do grafiky, cukat se a házet mrtvolné úsměvy na všechny strany. Teď mě ovšem napadá, jestli to náhodou s tím cukáním autoři neudělali schválně. Co když došli až tak daleko a mysleli ještě na nervy, které jaksi neberou v potaz, že už jsou ostatní orgány nečinné? Ne, radši přistanu na zemi a zůstanu u té grafiky, byť myšlenka by to byla hezká. Snad příště. Co se nepřátelské AI týče, musím chválit, vojáci se dobře kryjí za různými překážkami, když je to možné a jsou u vás, neváhají mlátit pažbou své zbraně a nebo hodí granát. Nicméně vaše jednotka je tam jen spíše z toho důvodu, abyste se necítili při postupu hrou sami, protože bez vás prakticky neudělají ani krok, vždy jen záleží na vaší pozici a podle ní se teprve ostatní vojáci přizpůsobují. [b]Technicky na závěr[/b] Celkem vzato by si hra svou oslnivou grafikou mohla na obal své krabičky naplácnout nálepku next-gen, ale jak už je zvykem, vše hezké má i něco ošklivé a MoHA není výjimkou. Některé efekty, jako odrazy z odstřelovačích zbraní jsou směšné. Nechtějte mi namluvit, že když budou ze zbraně vystupovat čtyři bílé čáry na všechny světové strany, které mají znázorňovat slunečné odrazy a to i ve tmavé budově, mělo by to navodit lepší atmosféru reality. Ne, tak v tom se autoři, bohužel, spletli. Hudební doprovod také nezaostává, je kvalitní a něco málo můžeme poznávat i z minulých dílů série. Multiplayer si nechávám schválně nakonec. Důvod je prostý, stejně jako u většiny nových titulů nemá smysl ho recenzovat prvních pár týdnů po vydání hry, jelikož názory by byly hodně rozporuplné, takže si ještě musíme pár chvil počkat, než se pořádně ohraje a pak si teprve budete moci přečíst článek. Dočkejte klasu jako husa času… :) Celá hra se dá odehrát přibližně za jedno odpoledne, což je asi největší vada na kráse a ledakdo by to u takového titulu nečekal. Nicméně tato FPS má nemálo příznivců, jak u nás, tak i ve světě a proto se nebojím, že by to někdo z fanoušků bral jako důvod k nekoupě hry. Co říci nakonec? U této ságy z druhé světové války člověk nikdy neví, takže snad jen: zas třeba příště…