Mashed - recenze

Mnozí herní pamětníci si jistě vzpomenou na hru Micro Machines, kterou kdysi vydala firma Supersonic. A taky si určitě někteří z nich vzpomenou, kolik probdělých nocí je společnost s touto hrou stála. Tyto velmi populární arkádové závody mini autíček prohánějících se po opravdu rozmanitých závodních tratích, se u mnohým usadily na pevných discích na nemalou dobu. Úspěch byl dán především nenáročností a jednoduchostí. Na těchto základech si už nejedna hra vydobyla zářez v hráčských paměťových schránkách a Micro Maschines tak nebyly výjimkou. Stejná firma postavila na obdobném herním principu i svou nejnovější hru Mashed (i když svým konceptem mají přeci jenom o kus blíže hře Ignition). Opět se jedná o arkádové závodění, tentokrát ovšem miniaturní autíčka nahradily auta skutečných velikostí, a opět se vyznačuje jednoduchostí, jenž s sebou přináší nebývalou míru zábavy a hratelnosti. Mashed nabízejí jak hru pro jednoho hráče, tak také samozřejmě možnost zajezdit si s živými oponenty v multiplayeru. Už tady by asi bylo férové říci, že hra pro jednoho hráče je jen slabým odvarem toho, co si hráči užijí, pokud se jich sejde povícero. To ovšem neznamená, že samotářským závodníkům nemá Mashed co nabídnout. Právě naopak, jen je potřeba dodat, že stejně rychle jako nadšení přichází, tak i opadá. Po čase se dostavují příznaky stereotypu a hra se pomalu a jistě začíná řadit do kategorie průměrných. Ale do doby, než se tak stane, má Mashed opravdu čím zaujmout. Na začátku příliš možností nemáte. Přístupná je pouze jedna trať a je jen na vás, jak zdatní budete a jak rychle dokážete otevřít tratě zbylé. Jejich celkový počet se vyšplhal k číslu deset (plus nějaký ten bonus). Zajezdit si můžete v módu Quick Battle, který je ovšem přímo závislý na počtu otevřených tratích. Takže pokud vás nebaví jezdit pořád na jedné stejné trati, nezbývá než se vrhnout na mód Challenge Cup. Ten je také nosným a motivačním prvkem hry pro jednoho hráče. V Challenge Cupu si tak otevíráte všechny tratě. To je ovšem podmíněno vašim úspěchem. Každá z tratí nabízí tři druhy pohárů, bronzový, stříbrný a zlatý. Začít musíte jako obvykle u toho nejnižšího, v našem případě bronzového. Pokud pohár vyhrajete, okamžitě máte možnost zahrát si pohár o stupeň vyšší, případně stejný pohár na nové trati, která se vám tímto zpřístupní. Ke cti autorů budiž fakt, že co pohár, to odlišný typ závodu. Jeden závod je tak například klasický souboj na kola, jiný zase funguje na principu získání stanoveného počtu bodů. Tohle je mimochodem velmi originální mód, kdy podstatou je vytvořit si takový náskok, abyste ujeli všem protivníkům z obrazovky (v momentě kdy vám hrozí, že vám oponenti ujedou, indukuje se nad vaším vozem výstražný symbol vykřičníku). Komu se to povede, okamžitě získává body, které se naopak odepíšou závodníkovi, který byl v dané chvíli poslední. Asi jste správně pochopili, že tento styl závodu má velmi proměnlivou herní dobu. Z nevinného závodu se tak může vyklubat opravdu lítá, třeba i několikahodinová řež, kdy se na vedoucí pozici střídají jezdci jako na běžícím pásu. Jindy budete zase dohánět náskok soupeře apod. Variant je celá řada a nudit se určitě nebudete. Ke zpestřením závodů patří tzv. power-upy, neboli speciální bonusy, které se povalují na tratích. Ty slouží k odstranění protivníku jinou než férovou závodnickou metodou. Power-upů je celá řada, od barelů s olejem, přes raketomet a plamenomet až třeba k oslepujícímu záblesku (taková obdoba counter-strike flashbangu) či pokládání min. Na druhé straně je třeba s podobnými zlepšováky zacházet velmi obezřetně. Není nic horšího, než si sami najet do olejové louže nebo na vlastnoručně nastraženou minu. To vás v nejlepším případě čeká jen malé zpoždění, v tom horším vzdušné kotrmelce a konec všem nadějím. Kromě nástrah v podobě power-upů, ať už soupeřových či vašich, skýtají nástrahy samotné tratě. Bortícími mosty a padajícími sutinami počínaje, až nevhodně projíždějící lanovkou konče. Aby byly závody těmi správnými závody, musejí být sokové dostatečně drzí a toužící po vítězství. A v případě Mashed můžeme zahodit jakékoliv obavy z opaku. Počítačoví soupeři vám rozhodně nedarují zadarmo ani centimetr tratě a můžete čekat, že krom agresivní jízdy budou i hojně využívat nabízených možností v podobě již zmiňovaných power-upů. Inu, stejným metrem na každého účastníka těchto bláznivých závodů, vás nevyjímaje. Co se týče tratí samotných, tak kromě toho, že jich je poměrně slušný počet, mohou se pyšnit nejen variabilitou prostředí (egyptské vykopávky, industriální zóna, horské zimní průsmyky, deštěm zmítaná přímořská trať), ale taktéž povedeným designem, který zaručuje, že hladina adrenalinu bude po celou dobu závodu v té správné výši. Ačkoli si sami nemůžete vybrat s jakým vozidlem do závodu nastoupíte, o široké spektrum vozového parku nouze není. Na každé trati totiž usedáte za volant jiného speciálu. Egyptskými vykopávkami si to kupříkladu brázdíte v bugině, ve městě naopak klasickými sportovními vozy, jindy usednete za volant pick-upu apod. Z technologického hlediska sice nepatří Mashed mezi současné špičky, ovšem na podobnou hru je to více než dostačující. Hra běží na velmi populárním enginu RenderWare, mezi jehož největší přednosti patří svižnost a relativně nízké hardwarové nároky. To ze hry dělá zábavu dostupnou téměř každému. Celá hra je 3D a samotný závod je pak snímán z kamery umístěné na helikoptéře, která v průběhu závodu létá nad tratí. Odpadá statická kamera a vy se tak musíte připravit na to, že závody budou vskutku dynamické. Naštěstí práce kamery není ve finále frustrující, ale naopak ještě umocňuje herní prožitek. S fyzikou vozů si autoři také hlavu příliš nedělali. Fyzika je taková, jak to jen říct…, ano, fyzika vozů je arkádová. Nečekejte tedy žádné orgie ve stylu Richard Burns Rally, ale na druhé straně ani žádné podivnosti stojící na opačném pólu. Zkrátka a dobře, auta jezdí jak se na arkádu sluší a patří. A je to jen dobře. Arkádový je i model poškození. Občas se vám stane, že se přimotáte do cesty nějaké té soupeřově raketce. Pokud u vás budou stát všichni svatí, vyváznete z podobné kolize pouze s hořícím vozem (v tom horším skončíte "na budce"). Ale můžete být klidní, na jízdních vlastnostech se nic nezmění. V podstatě tak pouze přihlížejícím potvrzujete fakt, že závodníci na trati rozhodně nebudou patřit k adeptům na cenu fair play. Samostatnou pohled na hru si pak zaslouží multiplayer. Protože právě souboje humanoidních soupeřů patří k tomu, proč Mashed doporučit. Teprve zde se naplno odhalí to pravé kouzlo hry. S tím ovšem souvisí dle mého názoru obrovský neduh celé hry. Maximální počet hráčů je čtyři, což by až tak nevadilo, jenže co je opravdu na pováženou, je absence hraní přes LAN či internet. Nevím, co tvůrce vedlo k podobnému kroku, ale faktem je, že hru pro více hráčů si tak vychutnáte pouze na jednom počítači. A aby toho nebylo málo, připravte si dostatečný počet herních zařízení, protože na klávesnici bude moci hrát pouze jeden šťastlivec. Zbytku nezbývá než uchopit do rukou gamepady. Pokud ale překonáte všechny překážky, stává se z Mashed droga. K multiplayeru ještě jedna perlička. Je zvykem, že u podobných závodních her se obrazovka rozdělí na počet částí v přímé úměře s počtem hráčů. V Mashed ovšem nic takového nečekejte. Kamera se po celou dobu hry snaží zabírat všechny aktéry, takže pokud je mezi prvním a posledním závodníkem velká mezera, dostává se vedoucí jezdec do nevýhodné situace, před sebou toho totiž moc nevidí. To neberte jako výtku hře, podle všeho se jedná o rafinovaný tvůrčí úmysl. Jak tedy Mashed vlastně zhodnotit? Věc věru nelehká. Pro jednoho hráče je to skvělá zábava, avšak jen na určitou nepříliš velkou dobu. Tu by možná dokázal prodloužit editor tratí, případně vytváření vlastních vozů. To bohužel hře chybí. Naopak v multiplayeru se jedná o návykovou záležitost, jenže i to má své mouchy. Ty se paradoxně netýkají hratelnosti, ale dle mého názoru zbytečně přehnanými nároky na počet gamepadů. Mashed se tak dá zhodnotit stejně jako kupříkladu jiná herní klasika. Tou je Atomic Bomberman. V multiplayeru naprosto boží, ve hře pro jednoho ztrácí mnoho ze svého půvabu. Po čase přichází nutné vystřízlivění. Hře se naštěstí vyhnuly výraznější chyby a za zmínku tak stojí snad jen dost neohrabané menu, které dokáže přidělat nejednu vrásku. Tento neduh je však zapříčiněn pozůstatkem po konverzi z konzolové verze. Na druhé straně je třeba podotknout, že v současné honbě za ultrarealistickými závody se Mashed tváří jako příjemná a pohodová oddychovka.