Marc Ecko´s Getting Up - recenze

Marc Ecko Getting Up patřil mezi tituly, na které jsem se těšil a které jsem si chtěl zahrát. Nyní už si jej ze svého seznamu mohu odškrtnout, jelikož jsem v jeho útrobách pár dní strávil a pomohl mi překonat virózu. Při spouštění hry se objeví klasické copyrighty a podobné autorské věci. A pak to přijde. Začíná nádherné intro, která vás seznámí s filozofií hlavního hrdiny. Jmenuje se Trane a chce být nejlepší. V čem? No, ve sprejování grafitů. Intro je zpracováno opravdu nádherně a ukazuje Tranea jako osamělého člověka, který prochází davem lidí a nikdo si ho nevšímá. Nastupuje do metra a když vystoupí na další zastávce, přilepí na zeď nálepku s popiskem ¨Hi my name is Trane¨. Poté vypráví, jak je těžké být sprejerem a v průběhu svého vyprávění pojíždí rukama po posprejovaných zdech a za jeho rukou se grafitti krásně rozplývají. Pak se vrátíme zpět do metra, kde Trane vysvětluje, že, pokud chcete být sprejerem, musíte neustále utíkat, utíkat, utíkat……. Octne se v honičce s policií, která vyvrcholí seskokem Tranea ze střechy mrakodrapu. Konec, a jste vhozeni do hlavního menu, které je situováno do prostředí metra. Na výběr máte New Game a Load Game. Až si vyberete jednu z těchto možností, rychlým krokem se přesunete do samotné ¨čekárny¨ na metro. Zde jsem ihned netrpělivě dal New Game, napjatý, jak Traneův let dopadl. Celá hra začíná, když Trane leží u billboardu, který ovšem není umístěn podél dálnice, nýbrž ve veliké výšce. V této fázi hry není jasné, jestli se sem Trane dostal po seskoku z intra, nebo má prostě výšky rád a je v nich často. Nebudu prozrazovat podrobnosti děje, ale vše se na konci dozvíte. Se sprejováním, lezením ve výškách, mlácením lidí a příslušníků policie zkušenosti nemám, ale jak brzy poznáte, Trane rozhodně ano. Tyto činnosti budete totiž ve hře provozovat nejčastěji. Možná se vám to zdá málo, ale jak v průběhu hraní zjistíte, na spoustu hodin zábavy to stačí. Před každou misí máte možnost nakouknout do Black Booku, v němž se nacházejí všechny dostupné grafitti, plakáty, taggy, prostě vše čím budete moci prostředí zkrášlovat (leckdo by toto slovo asi raději viděl v uvozovkách). Z toho všeho si vyberete pár kousků, jež budete v ulicích města Radius šířit. Nutno říci, že jejich výběr je poměrně rozsáhlý a každý si určitě své favority vybere. Ovšem grafitti, které máte ze začátku k dispozici se ještě o pár kolegů rozrostou. V misích se na některých místech objeví reklamní mobilní telefon Nokia se ¨super¨ zabudovaným foťákem, s nímž si vyfotíte nějaký grafit od legendy v oboru a poté si ho zařadíte do Black Booku a můžete je stříkat i vy. Protože tato Nokia je, kromě mobilní komunikace, jen na focení a zřejmě nepodporuje přehrávání MP3, nachází se ve hře i I-Pod, do kterého si ve hře můžete sbírat songy. Kdykoli se v misi objeví I-Pod, máte po jeho sebrání novou píseň v playlistu. Takže, pokud si potrpíte na značkové výrobky, v Getting Up se budete cítit jako doma. *reklama* Ovšem, doma se přestanete cítit dobře po pár misích, kdy se dostane na nějaké ty bitky a Trane utrží pár ran. Tím naznačuji, že soupeři nejsou úplná dřeva, ale že se naopak zmohou na pár útoků, které vám pár životů uberou. Mlácení soupeřů je zpracováno velice povedeně, k čemuž přispívá i veliká interaktivita s okolím, kdy můžete v podstatě jakýkoliv předmět uchopit a rozmlátit ho o soupeře. Můžete takto použít například můj oblíbený poklop od popelnice, ten je mimochodem velice účinný, nebo poháry ze skrýše jednoho sprejera, basketbalové míče, trámy a spoustu dalších. Nyní přistupme k hlavnímu bodu hry, kterým je sprejování. Pokud jste ještě hru nehráli, určitě vás zajímá, jak se ve hře sprejování ovládá. No, musím vám říct, že dobře. Bohužel, pokud vám nebude vyhovovat, máte smůlu, jelikož ovládání ve hře nejde přenastavit. Možná časem vyjde nějaká utilita umožňující změnu, ale do té doby bohužel:kužel. Věřím, že vám ovládání zásadní problémy činit nebude, protože je povedené. Nejdříve se na zdi objeví obrys grafitu, který máte nasprejovat a poté, co k němu přijdete, zmáčknete kolečko na myši, kterým ¨zaměříte¨, nadále ho musíte držet a k tomu ještě dalším prstem stisknout pravé tlačítko myší, kterým začnete stříkat barvu. K nastříkání kompletního obrázku potřebujete ještě klávesy W,A,S,D, jimiž pohybujete Traneovýma rukama. Tak jezdíte doprava, doleva, nahoru a dolů a grafit je hotov. Pozor, na jeho zhotovení máte omezený časový limit, jinak dostanete méně bodů za odměnu. Pospíchat za každou cenu se však taky nevyplatí. Při rychlém pohybu rukou udělá Trane i nějakou tu ošklivou skvrnu, která grafit znehodnocuje. Ale nemusíte se strachovat, časové limity jsou sice někdy krátké, ale ve většině případů vám budou bohatě stačit. V každé misi máte několik míst, kam své výtvory umístit a tak se nemusíte obávat, že si zasprejujete málo. V misích máte několik hlavních grafitů, které musíte vytvořit, jinak se nedostanete dál. Pokud si chcete nahrabat nějaké ty body navíc, není nic jednoduššího než nastříkat několik grafitů navíc. Ovšem Getting Up nejsou jen grafitti a mlácení. Ke slovu se dostanou i tagy a plakáty, jejichž aplikování vyžaduje veliký štětec u boku. Protože ne všechny grafitti, které musíte udělat, se nacházejí těsně nad zemí, za některými si budete muset vylézt o něco výše. Zde se ukáží Traneovy schopnosti v plné parádě. Umí takové kousky, za které by se nemusel stydět ani Princ z Persie. Trane umí vylézt téměř na cokoliv a nedělá mu problém přeskočit z balkónu na balkón a podobně. Vrcholem všeho jsou dvě mise, během kterých se pohybujete na jedoucím vlaku metra. V té první vás čeká několik grafitů k nastříkání, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Při přelézání z vagónu na vagón se budete muset vypořádat s několika překážkami. Ve druhé „metrové“ misi na vás čeká sice jen jeden grafit, ovšem ten zabírá celý vagón. A že jsem v podstatě nic neprozradil z děje? No víte nerad bych vás připravil o spoustu zajímavých okamžiků které na vás čekají. Jen řeknu (napíšu J), že Getting Up má zajímavý příběh, který sice na Oscara nemá, ale rozhodně vás u hraní udrží. Doufám, že jste se celou recenzí prokousali až na konec a že vás přiměla o vyzkoušení Getting Upu alespoň uvažovat. Je to originální hra s dobrou atmosférou, která sice není dokonalá, za což mohou také neduhy způsobené převodem z konzolí (zejména o něco horší grafika než je dnešní špička a občas si zablbne kamera), ale i tak vás zabaví na dost dlouho.