Mafia - recenze

Jak je vám jistě známo, Mafia od českého týmu Illusion Softworks patří k největším herním úspěchům našeho státu. A jak už to tak bývá, když je nějaký titul obzvláště úspěšný, následuje buď pokračování, anebo konverze na jiný herní systém. V tomto případě tvůrci zvolili druhou možnost, a nám se tak nyní dostává do rukou první česká hra pro Playstation 2. Otázkou však zůstává, jestli se konverze povedla. Na to se pokusím odpovědět v následující recenzi. První, co našince zarazí je fakt, že celá hra je v angličtině. No, není to žádná velká pohroma, angličtinu ovládá stále více lidí, a zdaleka již není takovou překážkou jako v minulosti. A tak se podívejme na samotnou hru. Po jejím spuštění vás čeká rychlé vytvoření profilu (jeden takový profil zabere na vaší paměťové kartě přibližně 500 kb) a dostáváte se do hlavního menu. Kromě New Game, Continue Game a Mission Select, což jsou volby, které snad nemusím vysvětlovat, se nabízí i speciální herní mód, nazvaný Racing. V tom si zazávodíte se spoustou různých aut včetně rychlých prototypů hned ve čtyřech šampionátech. Kdyby to nebyla nuda, tato možnost by určitě potěšila. Dále si můžete zařádit i ve Free Ride, což je volná jízda po městě Lost Haven, kde se hra odehrává. Ve hře se ujímáte role taxikáře Tommyho. Jednoho krásného dne, zrovna když si Tommy dává pauzu na cigaretu, dostane zakázku, která se neodmítá. Dva sympatičtí pánové ho požádají (pokud se tedy namířená pistole dá nazvat požádáním), aby je odvezl. Kam? To je jedno, hlavně pryč. Vášim prvním úkolem je tedy ujet pronásledovatelům a vaše nové kamarády odvézt do bezpečí Salieriho baru. Salieri je šéf jedné ze dvou místních mafií, a kromě finanční odměny Tommymu za záchranu jeho podřízených nabídne pomoc do budoucna, pokud ji bude potřebovat. Jelikož Tommy je slušný člověk a s mafií nechce mít nic společného, s touto možností nepočítá. Bohužel pro něj, návštěva dvou příjemných mužů s baseballovými pálkami, která končí rozbitím jeho taxíku a několika nepěknými ranami, ho nutí změnit svůj postoj a tak se Tommy vydává hledat pomoc u Salieriho. Přidává se do rodiny, a jak bude úspěšný, závisí na vás. Podotknu, že příběh je velice zajímavý, plný zvratů, a je to asi to nejlepší, co na hře můžete najít. Ano, jak je s předchozí věty patrné, hratelnost je na tom velice špatně. Mise můžeme rozdělit na dva druhy. Chodící a jezdící. Zatímco v chodících přicházejí na řadu zbraně a střelba, v jezdících se můžete těšit hlavně na honičky v autech. Vzhledem k tomu, že na myš můžete při hraní Mafie na PS2 zapomenout, střelba je hotové peklo. Prvou analogovou páčkou zaměříte možná tak vrata od stodoly, ale rozhodně ne mafiána, který se skrývá za sloupem a vykoukne jen jednou za uherák. Když k tomu přidáme nemotorný pohyb hlavního hrdiny a chyby, jako neprůstřelné drátěné ploty a podivný výpočet zranění (uvedu příklad: při plnění mise jsem narazil nepřítele. Samo sebou jsem ho zastřelil, padl po čtyřech výstřelech z automatické pistole. Kvůli své smrti jsem však musel misi opakovat a zmiňovaného mafiána zabít znova. Jaké však bylo moje překvapení, když po vystřílení dvou zásobníků do jeho těla nejenže žil, ale byl schopný mě zastřelit. Nezdá se vám to trochu divné? Takových situací je ve hře víc než dost), vychází nám z toho nemilá skutečnost, že přestřelky jsou velice frustrující a k zábavě mají hodně daleko. Mise, které se odehrávají za volantem automobilu, sice dopadly o dost lépe, ovšem hratelnost při nich trpí kvůli historické přesnosti hry. Bohužel, vozy ze 30. let minulého století jsou strašlivě pomalé a jejich ovladatelnost si také nevede nejlépe. Dá se na to však zvyknout a na automobilové úkoly se určitě budete těšit více, než na zmiňované frustrující přestřelky (které bohužel ve hře převažují). Hratelnosti zrovna moc nenapomáhají ani dlouhá a častá načítání dat. Hratelnost máme za sebou, tak se pojďme společně podívat na to, jak dopadlo audiovizuální zpracování. Grafika patří určitě ke kladům hry, obzvláště ve filmových sekvencích. Zvuky se tradičně špatně popisují, ovšem hudba…chápu, že se hra odehrává ve 30. letech, a že hudba, která ve hře zaznívá, byla tenkrát populární, ale co je moc, to je moc. Z rádia se line pořád dokola asi jedna nebo dvě písně, a věřte mi, že vám to brzy poleze na nervy. Snad jen skladba v menu se povedla, jinak to za moc nestojí. A jsme na konci. Mafia tedy nedopadá zrovna dvakrát nejlépe, ovšem přes všechnu kritiku, kterou jsem na ni snesl, není až tak špatná. Hodnocení a názor na tuto hru je však ovlivněn konkurencí, a té je na PS2 více než dost. Ať už Vice City, The Getaway, nebo True Crime, všechny jsou o mnoho kvalitnější než Mafia, která se konzolím měla raději vyhnout. Nepříznivé kritiky však rozhodně neovlivní její prodejnost, která obzvláště v České republice bude jistě vysoká.