Madagascar: Escape 2 Africa - recenze

Plošinovky se často vracejí jako dobré víno. Slavily úspěchy v éře osmibitů a prvních konzolí, byť v jednoduchém provedení. Vrátily se s masivním nástupem konzolí v 90. letech a získaly si tak nehynoucí slávu. Nakonec se jim podařilo přejít do 3d a třeba série Ratchet a Clank je esencí nových herních postupů a skvělé zábavy. Také vizuální stránka her se posunula směrem nahoru a hry se tak často podobají kresleným trhákům z Hollywoodu. Tímto pěkným oslím můstkem se dostávám k recenzi hry Madagascar: Escape 2 Africa. Předlohou jí je samozřejmě animovaný film, který už nějakou dobu brázdí také naše kina. Licencované hry to většinou neměly jednoduché a od hráčů je málokdy čekalo příznivé přijetí. Řada propadáků pak způsobila to, že na „filmové“ hry se často díváme skrz prsty. Je to škoda, protože autoři často spolupracují přímo s tvůrci filmů či seriálu a mají také mnohem více času na realizaci projektu, než tomu bylo v dřívějších dobách. Herci často podepisují smlouvy s dodatkem, že se budou podílet na tvorbě případného počítačového zpracování. A nejinak je tomu samozřejmě také v Madagaskaru.

Být zvířetem v newyorské ZOO může mít celou řadu výhod. Být hvězdou a miláčkem davu určitě není k zahození. Jenže pořád jste jen otrokem, zavřeným ve svém výběhu. Útěk je to, co napadne každého alespoň trochu dobrodružství milujícího jedince. A naši zvířecí kamarádi z Madagaskaru tento rys povahy naštěstí nepostrádají. V tomto druhém díle se pak naše parta (čítající nafintěného lva Alexe, kamarádskou zebru Martyho, hypochondrického žirafáka Melmana a dobromyslnou hrošici Gloriu) dostává do tajuplné Afriky. Tady nacházejí netušené možnosti, ale všechno není tak růžové, jak se původně zdálo. Staří a noví nepřátelé se opět hlásí do služby a pravá zvířecí povaha tak může slavit úspěch. Příběh pochopitelně není až tak důležitý, protože hra stejně jako film staví především na humoru a bláznivých příhodách. Takže se opět dočkáme chrabrých tučňáků, před kterými by se bál snad i James Bond. Můj trochu infantilnější styl vyprávění zapříčinilo zaměření hry, protože je určena spíše pro mladší hráče.

Při hraní rychle zjistíte, že jde o klasickou arkádu, ale kromě skákání z plošinky na plošinku vás čeká řada dalších legrácek. Ve hře na vás čeká velké množství úkolů, které prověří váš postřeh a schopnosti. Nečekejte nic hlubokomyslného, hrajete přece plošinovou, která je určena spíše pro ty mladší z nás. Dočkáte se různých miniher, zahrajete si na hudební nástroj, zajezdíte si v nejrůznějších závodech a váš mozek potrápí i nějaké ty logické hříčky. V tomto hra boduje, protože vás vždycky něčím překvapí a oddaluje pocit nudy. Navíc je maximálně přístupná a pohlcuje hráče prakticky okamžitě. Postavy ve hře se samozřejmě střídají, což vám umožňuje pružně měnit styl hraní. Navíc každá postava využívá svých předností, třeba žirafa se chová jinak než lev. Tvůrce hry musím pochválit, protože tyto scény notně okořenili humorem a výsledný koláč je tak poměrně výživný a chutný. Navíc má hra poměrně nízkou obtížnost, takže se ani mladší pařani nemusejí obávat plošinovkového pekla. Tady bych určitě připomněl úspěšnou Little Big Planet, která sice roztomilou grafikou připomíná zábavu se Studia Kamarád, ale obtížnost je pro vyložené otrlé hráče. Madagaskar je podle toho příjemná pohodička.

Jak si tak postupujete v hře dál, prostředí okolo vás se stává více rozmanitým a jednotlivé úrovně jsou více složité. Nejste také tolik vedeni za ručičku a to mi jako zkušenějšímu hráči vyhovovalo. Bohužel se mi do hlavy začal pomalu ale jistě vkrádat pocit nudy. Jakoby vývojářům začaly docházet nápady a ani nové schopnosti hrdinů tomu moc nepomáhají. Hra překvapivě nabízí i množství vedlejších misí, které můžete plnit třeba při opakovaném hraní. Upřímně řečeno, mě osobně nelákaly natolik, abych se do hry znovu pustil. Ale možná je to prostě tím, že jsem podobných her hrál již velké množství. Hlavní linii pak sjedete v pohodě za méně než deset hodin, což je dnes poměrně obvyklý čas. Madagaskar nabízí také hru pro více hráčů, takže si některé minihry (třeba fotbálek nebo minigolf) můžete vyzkoušet také ve více lidech. Ovládání je jednoduché, takže si mohou zahrát třeba další rodinní příslušníci a nemusí být třeba zrovna super hráči, kteří tráví u konzole dny i noci. Tento koncept trochu připomíná koncept Buzze, který se také zaměřuje na tzv. casual hráče. I když to občas připomíná chaos, zábava je to vždycky. Jen musíte najít hráče, kteří si mají chuť vyzkoušet něco nového a dát šanci také začínajícím hráčům.

Obvyklý audiovizuální koutek bude tentokrát poměrně stručný. Grafika hry vychází z filmového zpracování, tudíž nic neobvyklého se nekoná. Animace jsou výborné, ale na to jsme si už v posledních letech celkem zvykli. Ani hudba není nijak extra nápaditá, vše pak zachraňuje výborný dabing, na němž se podíleli herci, kteří dabovali postavy i ve filmu (např. Ben Stiller nebo Chris Rock). Závěry možná vypadají truchlivě, ale za minulý rok jsem hrál takové množství dobrých her, že mě něco jen tak nepřekvapí.

Nakonec hodnocení ale není tak špatné. Přihlédl jsem k tomu, že hra je určena především pro mladší hráče a to nejen obtížností. Madagaskar je poměrně veselá hra, která skýtá spousty humorných momentů, a to v záplavě často brutálních a krvavých her nemusí být vůbec na škodu. Hratelnost je sice jednoduchá, ale na druhé straně nabízí množství různých variant, které jsou navíc podpořeny řadou vedlejších úkolů. Bavil jsem se poměrně dobře a navíc jsem se po dlouhé době nemusel u hry nijak nervovat. Hra celkem ve vánočním šílenství zapadla, ale teď je možná čas ji pořádně vyzkoušet. Vhodný dárek pro vaše ratolesti. Myslím, že už dále nemusíte hledat, právě jste jej totiž našli.